Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„když se bude vyplácet pasivita a bude klesat spotřeba.“ – otázkou je, o které služby a produkty takto přijdeme. Asi o ty, kterým umožňuje vznik levné úvěrování a i při relativně vysokém riziku je to stále investorem vyhodnoceno jako menší zlo, než jistota ztráty držení inflační měny.

„Pokles spotřeby vede k poklesu produkce, poklesu cen, poklesu zisků producentů“ – Pokles zbytné spotřeby vede k poklesu zbytné produkce, poklesu cen v tomto odvětví (silný signál k lepší optimalizaci a zefektivnění, nebo zavření krámu, protože již to asi není tak žádané, nebo to spotřebovává více zdrojů, než jaký je užitek z daného statku v této podobě).

„k propouštění nadbytečných zaměstnanců“ – jelikož dělali něco, po čem klesla poptávka, je to pro ně příležitost k rekvalifikaci či zapojení se do produkce u efektivnějšího producenta. V každém případě, to ,že dnes nejsou poptávaní ledaři, opráváři parních strojů a topiči v zaoceánských parnících nepovažuji za špatné. Jak pro trh, tak i pro ty profese, které již neblokují drahou lidskou práci a oni tak mohou dělat něco, čeho si ostatní váží více (třeba i proto, že dané původní problémy lépe řeší nový produkt či automatizace).

„To je deflační spirála, která každou ekonomiku totálně zdrtí. Proto je takovým strašákem.“ – pokud na té straně řešitele stojí stát zvyklý „řešit“ podobné situace tiskem nových peněz, tak mne to nepřekvapuje. Je to strašákem pro stát.

„Samozřejmě existuje i zdravá deflace, která má původ v růstu efektivity výroby, poklesu cen, avšak zachování nebo růstu zisků, což vede toliko k růstu kupní síly peněz, aniž by docházelo k negativním doprovodným jevům typu propouštění napříč celou ekonomikou.“ – díky, že jste ji zmínil!

Shrnuto podtrženo, nechci mít ani ekonomiku, kterou lze snadno přehřát dodáním nadbytečné likvidity, vznikem neživotaschopných služeb a produktů, které ve výsledku spálí spoustu zdrojů, lidského úsilí a nakonec zaniknou (v lepším případě), nebo je stát bude držet v komatu (v případě horším).

„Bude muset splácet dluh vyjádřený původní nominální částkou, ale z důvodu poklesu cen, bude čím dál náročnější tento dluh splácet.“ – dluh může splatit i nefinančně, třeba podílem na firmě. Nyní je preferováno splácení penězi a tato nevýhodnost pro věřitele se dohání úrokem. V případě dlouhých úvěrů jako jsou hypotéky i fixací úroku. Trh by měl motivaci najít jiné způsoby řešení v případě, že peníze by byly vzácné a do budoucna pravděpodobně vzácnější.

„bude deflační měna odrazovat od ekonomické aktivity, což automaticky vede k poklesu ekonomiky a tím i poklesu životní úrovně“ – nebo to také může vést k tlaku na kvalitnější produkci, aby výsledek přesvědčil, že užitek z kupovaného za to stojí. Pokud by byla deflace dejme tomu 2 %, pak by byla situace podobná té cílené centrální bankou. Nevidím jediný důvod, proč by to měl být problém.

„Paradoxně tedy nastane stav, kdy za stále stejné množství BTC“ – o jaké míře deflace se tu vlastně bavíme? Myslím, že je to stejně důležité jako při debatě odlišovat inflaci od hyperinflace. A ani tam nevím, kde se to vlastně láme.

„Než tenhle "fígl" uživatelé deflační měny prohlédnou, je už dávno ekonomika v troskách.“ – to samé v bledě modrém z hlediska inflace přerostlé do hyperinflace. Akorát s tím rozdílem, že to už lidské životy ničilo a reálně i ničí.

„Deflační ekonomika generuje klesající objem produkce i spotřeby“ – pro argumentaci potřebuji vědět, o jak velké míře deflace se bavíme. 1%? 2%? 10% Co ji způsobí? Lidé budou potřebovat jíst a platit nějaké další služby. Určitý minimální koloběh ekonomiky tak jistě bude funkční.
V hyperdeflaci zdrojů a produktů, tedy v hyperinflaci peněz, bude také tato minimální směna – za jiné produkty a protislužby. Ergo barter. Řešení průs…švihu je tak ve vystoupení ze systému, který již neplní funkci dobře. Nevím, zda by do tohoto stavu nefiat peníze dokázaly dospět. Patrně by je lidé s útlumem používání přestávali používat a je otázkou, jakou by jim pak přisuzovali hodnotu. Bylo by to opravdu ono digitální nic, které byste pak oprávněně kritizoval.

„Pokud by ale šli a všechny deflační peníze chtěli utratit, zjistí, že toho zboží není dostatek.“ – stejné jako v hyperinflační spirále, kde se o to lidé ale reálně pokoušejí. O jaké úrovni deflace se tu bavíme a jaký konkrétní stav má být terčem kritiky?

„V deflační ekonomice se smrskne objem produkčních kapacit při konstantním množství peněz.“ – záleží na míře deflace, což je otázka, která mne tímto příspěvkem provází. A dále u svobodných peněz, tedy ne těch tlačených zákonem, je otázka, kdy by se tato spirála začala sama brzdit.

„Oboje vede k nedostatku zboží a nadbytku peněz.“ – souhlas, záleží na míře kritizovaného. V obou případech je to jinak ožehavé téma s tím, jak procenta rostou.

„Jedinou cestou jak se vyhnou těmto pastem je ekonomika s pružnými penězi,“ – při zachování statusu quo, tedy nucení takových peněz, asi budete mít pravdu. Ale já zastáncem fiat systému nejsem. A tam již pravdu mít nemusíte, protože svobodný trh má účinné samoregulační očistné procesy.


„Riziko uvedených pastí je ale přítomno i účetních peněz. Komoditní peníze ale vedou do pasti automaticky. Zde to není jen riziko.“ – z praxe vidím problém v hyperinflaci reálnější. Ale to může být klam, protože stabilní/deflační peníze nyní nemáme.