Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„který k tomu má je možnost administrativně určovat krátkodobé úrokové sazby.“ – jedná se o ty dále zmíněné repo sazby? Abych si správně propojil pojmy a kontext.

„dlouhodobé bezrizikové (o tomto označení můžeme poklábosit) úrokové sazby.“ – zde je myšlen agregát M5?
Poznámka: pokud se nejedná o tržní, ale politický/legislativní slib, pak bude při nepřízni osudu vymáhán silou. Stát je díky monopolu na násilí schopen svému slibu dostát – za cenu poškození zájmů, vkladů, majetku někoho jiného.

„k propadu cen státních dluhopisů a tedy růstu dlouhodobých úrokových sazeb“ – chápu to tak, že lidé buď peníze potřebují (mají výpadek v příjmech a zbavují se tak zbytných aktiv a pasiv), nebo aktuální výkon státu a jeho kroky nevzbuzují u držitelů důvěru a jsou ochotni realizovat prodej i se ztrátou, aby se problematického dluhopisu zbavili dříve, než se jeho cena bude limitně blížit nule (což by bylo v případě vyhlášení krachu).

V neregulovaném prostředí by musel daný subjekt, který vydal dluhopis, jej buď odkoupit zpět (aby dokázal, že jej považují za hodnotný a panický výprodej se tím zastavil), nebo musí sehnat někoho, kdo to za něj vykoupí (v daném případě na volném trhu by třeba původně pouhý úpis by se stal akcií s právem vykonávat práva akcionáře). Jinak riskuje, že půjde do konkurzu.

„Proto má centrální banka pravomoc vstoupit na takovýto trh a svojí poptávkou po státních dluhopisech zabránit poklesu jejich cen a tím zastavit případný růst dlouhodobých úrokových sazeb.“ – zde se zeptám, zda je to pravomoc, nebo spíš povinnost tak učinit. Dále se zeptám, kde na takovýto výkup vezme likviditu. Ve světě krytých peněz byste musel mít zásobu. Zde se obávám, že potřebnou likviditu si prostě vytvoří. Naředí tak onu „měnovou polévku“ novou emisí, zatím co trh k tomu přistupuje stále jako k „výživnému bujónu původní kvality“. Až do „prvního ochutnání“ – tedy použití těchto peněz někde jinde a jejich výskytem na trhu, se to nemusí nijak negativně projevit. Naopak, stabilizuje to trh, panika mizí, držitelé přestávají prodávat a jsou ochotni dále dluhopis držet.

Ono z tohoto to vypadá, že vláda k intervenci ČNB může donutit pouze tím, že jí dá inflační cíl, kterého nelze bez tohoto zásahu dosáhnout: „Zatímco doposud mohla ČNB stanovovat inflační cíl sama, od roku 2001 tomu bude jinak. Interakce mezi vládou a ČNB při stanovování inflačního cíle je v zákoně o ČNB č. 6/1993 Sb. ve znění zákona č. 442/2000 Sb. upravena hned dvakrát. Nejprve paragraf 9 ukládá ČNB ve druhém odstavci povinnost konzultovat s vládou záležitosti týkající se stanovení inflačního cíle. V jiné části zákona - v paragrafu 35 - se dále uvádí, že ČNB stanovuje inflační cíl po dohodě s vládou.“ https://www.cnb.cz/cs/verejnost/servis-pro-media/autorske-clanky-rozhovory-s-predstaviteli-cnb/Zakon-o-CNB-inflacni-cil-a-ekonomicka-teorie

ČNB tak není zodpovědným subjektem, který se chová tržně a rozumně. Najednou musí splňovat politické cíle, které jí mohou být takto vnuceny. Vše v souladu se zákonem. Pokud se mýlím, uvítám upřesnění kde a v čem.

„A to je vše. Udržení dlouhodobých sazeb na úrovni odpovídající inflačnímu cíli.“ – shrnu-li to, jak to chápu. Ministerstvo financí si bez nutnosti svolení ČNB emituje dluhopisy. Ty nakupují komerční banky a pokud se situace na trhu nevyvíjí dobře, ČNB má politicky zadaný cíl inflace a v případě zvýšeného zájmu prodávat státní dluhopisy aby ochránila jejich hodnotu, je nucena nakupovat. Stát o tom ví a tak emituje. Komerční banky o tom ví a tak nakupují. ČNB je v tom pak trochu vláčena okolnostmi, ale od jisté chvíle nemá jinou volbu, než vykupovat.

Pokud se někde pletu, či jsem úplně v rozporu s legislativou a realitou, prosím o důrazné upozornění.

„Žádný automat na peníze pro stát nebo kohokoliv jiného zde ale nefunguje.“ – někde se musím plést, protože aktuálně z toho ten pocit nemám. Hádám, že onen pešek je skryt v následujících omezeních a pravidlech.

Pokud to chápu dobře, když mám vyšší PMR než jsou zákonná 2 %, mohu půjčovat tak, abych se v hodnotě PMR na ta 2 % v objemu dostal. Čili sice prodejem dluhopisů nezískám přímo peníze pro klienty, ale získám tak možnost tvořit více peněz.

Svým způsobem by mohla ČNB snižovat schopnost úvěrování komerčním bankám kombinací zvýšením úrokové sazby a zvýšením PMR. Což by mohlo vést k nucenému prodeji dluhopisů, pokud by komerční banka neměla potřebnou likviditu k uložení na účet ČNB. Napadá mne, že i z toho důvodu dává komerčním bankám smysl držet státní dluhopisy, protože při takovéto operaci mají způsob, jak tuto povinnost bezbolestně splnit.

Z mého úhlu pohledu všechny trumfy v ruce drží stát (se schopností legislativu upravovat) a jeho libovůle je velmi značná. Jistě, že dosud platná legislativa jej obrazně drží trochu u krku, ale je to jeho vlastní ruka, která to hrdlo svírá a stačí, když sám sobě stisk povolí a naopak chytne za příslovečné koule legislativou komerční banky či přímo banku centrální.

V každém případě předem děkuji za označení omylů, kterých jsem se ve svém pokusu o pochopení dopustil.