Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Pak se mi nemůže stát, že bude někdo, někoho jiného zvedat, protože zde bude jen jeden jediný subjekt.“ – s tím mohu souhlasit, nicméně pro mne je to spíš argument proti takové unii, která se šněruje jednotnými pravidly, byť nemáme společný jazyk, historii, kulturu a ani podnebí.

„Řecko si nedělalo, co chce, nebylo nezodpovědné.“ – nejsem expert na řeckou ekonomiku a možnosti. Z toho, co jsem slyšel a četl jsem dospěl k tomuto názoru, který může být mylný.

„Pravomoc a právo“ – nejsme ve sporu. Jen já v tom vidím zakletého šotka, ve kterém vidím nemalý problém.

„Tenhle scénář mi ale nedává žádný smysl, proč by tohle stát dělal. Co by tím získal?“ – stát není jednotlivec, který nese kůži na trh. Je to hromada nezodpovědných (ve smyslu nenesoucích za svá rozhodnutí mnohdy odpovědnost) individuí, o jejichž morálním profilu mnohdy i se soudním rozsudkem mohu s úspěchem pochybovat.

„Také zde nechápu, čeho pozitivního by tím měl stát pro sebe dosáhnout?“ – přístupem „po nás potopa“ a „to bude problém nastupující vlády, za jehož nemožnost řešení se po nich super svezeme…“ Stejně nemusíme chápat Stalinovo řádění na Ukrajině či Hitlerovu válku. Měli nějakou vizi na cizí účet a měli ten žaludek ji začít realizovat. Některým to i prošlo.

„Třetí možnost je že stát bude fungovat standardně. Tím však nijak jednání ČNB neovlivní...“ – přiznávám, že fungování státu považuji za standardní a za standard považuji, že nejedná primárně v zájmu občanů.