Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Zastavení provozu restaurací v covidu.“ – stát by vůbec neměl mít tuto pravomoc. V tržním prostředí by zdravotní pojišťovny reagovaly opatřeními, za jakých okolností by financovaly hospitalizaci. Takže by lidé možná byli motivováni do restaurací nechodit, rozjela by se ve větším dovážka, trh by měl možnost reagovat a aplikovat ta pravidla, která mu dávají smysl, byť by to třeba krátkodobě něco porušovalo (co by si za normálního chodu nedovolili).

Sám stát si vyhlásil stav nouze, aby mohl nedodržovat vlastní zákony a omezení za jiných okolností platné. Stát si mohl toto dovolit a využít/zneužít (záleží na úhlu pohledu) a z krize vytvořil z mého úhlu pohledu krizi ještě větší, kterou musel zalít novými penězi, protože tento instrument k dispozici má a ještě si ho rozšířil.

Covid a stát je špatný příklad, protože pochází z prostředí aktuálního statusu quo. Ve svobodných penězích a vskutku volnotržních vztazích by se to muselo řešit jinak. Mohlo by se ale zkoušet více různých přístupů a ne jen jeden státní drahý.

„Letiště nebyla podpořena státem“ – ale byla státem omezována. Zásah bez zodpovědnosti za důsledky ve svobodném trhu nemyslitelný. Opět nerelevantní příklad – popisuje průšvih aktuálního nastavení společnosti a to, jak si tyto omyly vyžíráme doteď.

„Dotace = win (pro spotřebitele), win (pro producenta), win (pro stát, který zafungoval jak má).“ – a ztráta jak prase pro daňového poplatníka, který zrovna daný produkt či službu nečerpá, musel financovat státní moloch, producentovy náklady a prospěch ostatních – a to vše nedobrovolně ze své peněženky. A že jich je.