Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Nikdo jiný, než banka a dlužník o nic nepřijde.“ – zvýšená hladina oběživa se na trhu projeví. Když nejprve někdo nakrade jablka a po nějaké době je donucen hodnotu vrátit, po dobu zcizení je původní majitel poškozen a krácen na svých právech. Jelikož banka nepůjčuje existující jablka, ale nová jablka vytvoří z ničeho, tato inflace se projeví v celé ekonomice. Jedním úvěrem ne (pokud není mamutí). Spoustou menších úvěrů již ano.

„On za to zaplatil penězi, které si půjčil od banky. Nesebral to společnosti.“ Ne, on zaplatil penězi, které banka nově vytvořila. Dává tak do společnosti něco, co má aktuálně nějakou hodnotu, ale on ještě protihodnotu neodvedl a to, co získal jsou nové peníze, za které on nakupuje za staré ceny. Emise není rovnoměrná, ale u někoho jsou nové levné peníze dříve (ten čerpá benefity) a k někomu doplují až, když trh zareaguje na inflaci (větší peněžní zásobu oběživa) zdražením (za své úspory = za staré peníze kupuje za nové ceny). Ti na konci řetězu by s něčím takovým svobodně nesouhlasili.

„Ten dlužník si něco za ty peníze koupil a spotřeboval to, co patřilo jemu, nikoliv společnosti.“ – ne, vyměnil to za něco, čemu trh v té době přisuzoval hodnotu původní hladiny oběživa, protože tuto informaci o zvýšení trh získá až se zpožděním, jakmile se ty peníze do ekonomiky dostanou.