Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Co si pod pojmem uchovatel hodnoty představujete?“ rozhodně ne cílení inflace na 2 % a tím ztrátu poloviny kupní síly za cca 35 let.

„Úrokové sazby mají velký vliv na to, zda jsou peníze uchovatelem hodnoty.“ – úrokové sazby chápu dnes hlavně jako ochranu proti inflaci. V případě termínovaných vkladů, které slibují lepší zhodnocení, to znamená i nedostupnost dané rezervy po daný čas – tedy kompenzace za odloženou spotřebu a podstoupené riziko.

„Pokud jsou úrokové sazby stejně vysoké jako je míra inflace, pak jde o peníze, které roli uchovatele plní.“ – to není pravda z toho důvodu, že ne všechny peníze leží na úrokovaných účtech. Dále banky úročí lepším úrokem běžnému smrtelníkovi peníze jen do určité hodnoty (třeba 250.000). Úrok může danou inflaci kompenzovat, měna jako taková ale neplní roli uchovatele hodnoty, což zjistíte hned, jak pod polštářem objevíte balík bankovek po dědovi (za předpokladu, že by ty bankovky ještě platily).

„Pokud jsou úrokové sazby stejně vysoké jako je míra inflace, pak jde o peníze, které roli uchovatele plní.“ – nikoliv, uchovatel hodnoty uchovává hodnotu bez ohledu na úročení. Úročení je investiční instrument motivující k investici úspor někomu, kdo je bude mít potenciál zhodnotit a za to dostanu odměnu. Peníze, které musí něco dělat, aby uchovaly hodnotu, nejsou dobré peníze a nejsou dobrým uchovatelem hodnoty.

„Účetní peníze nechávají na ekonomice, jaké ty peníze budou, zda deflační nebo inflační.“ – cílením ČNB na 2 % inflaci rozporuji toto tvrzení. Není v praxi pravdivé.

„Ekonomika v tomto prostředí může zdravě růst“ – pokud centrální banka nepřepálí emise, tak může. Stejně tak může růst a rostla ve zlatém standadru. Otázkou je, co si pod pojmem zdravý růst představujete vy. Za mne tam nepatří vytváření nových neexistujících peněz již tolikrát z mé strany kritizovaným způsobem.

„aniž by peníze ztratily funkci uchovatele hodnoty“ – cílené znehodnocování 2 % lze vyložit, že ze stovky za rok udělám kupní sílu 98 korun při jakémkoliv výkonu ekonomiky. Protože pokud by náhodou ekonomika umožnila kupní sílu 102 Kč, ČNB zasáhne a dosáhne toho, že splní svůj cíl, poplácá se po zádech a rozdá si odměny (tímto způsobem vytvořené).

„Když začne ekonomika klesat, začnou se účetní peníze chovat deflačně, což brzdí projevy poklesu ekonomiky.“ – toto jsem v praxi nikdy nepozoroval. Že by plošně klesaly ceny. Máte příklad z historie, který mi unikl?

„Rigidní peníze budou uchovatelem hodnoty (tedy ani deflační ani inflační) pokud ekonomika ani neroste ani neklesá.“ – budou uchovatelem hodnoty i když produkce bude stoupat, ceny tím budou klesat a já si za úspory budu moci koupit více.

„Aby byly rigidní peníze uchovatelem hodnoty musí se i ekonomika chovat rigidně.“ – ne, může klidně i růst

„Jakmile ekonomika začne růst začnou se rigidní peníze chovat deflačně.“ – což nesnižuje hodnotu peněz, čili v této situaci jsou peníze stále uchovatelem hodnoty.

„Když ekonomika začne klesat, začnou se chovat inflačně (= stagflace).“ – pokud klesne produkce, bude méně zboží za stejnou míru oběživa a ceny půjdou nahoru. To je také incentiva pro lidi začít podnikat, protože v daném odvětví lze vydělat zajímavější peníze. Čili zdravý stav.

„Ekonomika může zdravě růst POUZE při poklesu cen,“ – ne, ekonomika může růst i při růstu cen, protože lze za poskytování téhož vydělat více. Pokud se nebavíme o plošné krizi, která by byla ekvivalentem hyperinflace, ale třeba o krizi v odvětví keramiky, tak začít dělat keramiku bude vzhledem k ostatní poptávce ziskovější a do daného segmentu mohou vstupovat noví hráči, kteří tuto poptávku uspokojí a tím se cena opět sníží. A nevidím v tom žádný problém.

„Pouze zhodnocení peněz deflací způsobenou zvýšením efektivity produkce nepoškozuje producenty a zachovává zdravý chod ekonomiky, proto pouze tato změna kupní síly může být považovaná za neutrální z hlediska funkce peněz jako uchovatele hodnoty.“ – ano, místo aby držitel fiat měny cíleně tratil, drží peníze a tato uchovaná hodnota je v čase stejná nebo vyšší. Čili v tom může i šetřit na důchod a za 50 let nebude mít v odloženém neinvestovaném objemu hodnotu potištěného papíru. Nemusí riskovat do fondů, pokud jim nevěří, nemůže mu tyto úspory nikdo systémově tak snadno vykrást, zestátnit, zdanit atd.

„Pokud kupní síla peněz roste na úkor producentů v důsledku toliko omezování spotřeby, pak nelze hovořit o plnění funkce neutrálního uchovatele hodnoty.“ – pokud si vážím peněz více než zbytného zboží (což je subjektivní hodnocení a bude se lišit člověk od člověka) a neutratím je (a bude nás takových hodně), tak se produkce takového zboží utlumí. Mohou to bít falešné elfí uši, plastové upíří zuby, pouťové růže na střelnici… Pokud se nebudou produkovat, rozhodně to nezpůsobí krizi. Jedná se o zboží, které se pořizuje z přebytků a rozmaru. A přesně tyto produkty, pokud se utlumí, nemá to negativní vliv na ty ostatní, které jsou potřeba. Těm naopak zbude více zdrojů a lidí na produkci toho, co lidé kupovat chtějí. Je to jen cenová komunikace k realokaci zdrojů, které si trh bude v dané podobě více vážit. Čili prospěšná činnost.

„Z výše uvedeného je zřejmé, že účetní peníze umožňují dva způsoby zdravého růstu“ – to jsem úspěšně rozporoval, takže pro mne to zřejmé není. Ona je totiž asi i otázka definice pojmu „zdravý růst“. Oba tím velmi pravděpodobně rozumíme něco trochu jiného a proto se i naše závěry na toto hodnocení růstu liší.

„zatímco rigidní peníze pouze jeden způsob (růst efektivity produkce).“ – také nesouhlasím, ale to je vám asi jedno.

„Účetní peníze pak umožňují také rychlejší růst efektivity produkce,“ – zároveň prinášejí reálné riziko krizí, recese a propadů, které se cyklicky opakují v cca 7letých cyklech.

„protože na technologický vývoj je možno použít více peněz,“ – více čím dál méně hodnotných peněz.

„rigidním prostředí, kde by na takové riskantní investice nemuselo zbývat dost peněz.“ – nemuselo by jich být tolik, protože by byly hodnotnější, v případě vámi tolik obávané deflaci by jich bylo potřeba pro realizaci nějakého podniku čím dál méně.