Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V prostředí BTC takové falešné signály vzniknout nemohou, protože nižší úroky jsou způsobeny vyšší nabídkou peněz k půjčení. Lidé s úsporami si takto konkurují, protože chtějí své úspory zhodnotit a je více takových subjektů na trhu, které chtějí se svými přebytky něco dělat.

Ti, co zainvestují, pokud je projekt úspěšný, získají úrok. Ti, co nezainvestují mají stále své úspory. Vzniklý produkt/služba může být natolik atraktivní, že majitelé úspor mají větší užitek z nového statku než z toho dané úspory investovat. Nový statek našel na trhu uplatnění, peníze se otáčí v ekonomice, konkurence pro úvěry klesá, úrok může růst, realizovat se budou slibnější a méně rizikové záměry.

Pokud projekt úspěšný není, vyčerpala se část zdrojů na jeho realizaci, zainteresovaní hráči nesou následky svých rozhodnutí ztrátou. Nabídka úvěrů klesne o vyčerpané zdroje, což se může projevit v poptávaném úroku.


Signály fungují a nikdo rozumný nerealizuje rizikové a málo ziskové projekty v dobách, kdy trh nemá vytvořené zásoby na to tyto více postradatelné statky odebírat.

„V prostředí účetních peněz jsou vysílány úplně jiné signály, vyžadující úplně jiné reakce.“ – nízký úrok znamená výhodnější půjčku a větší ochotu realizovat cokoliv, co má v rozvaze zisk převyšující úrok. Úrok ale není signálem o volných zdrojích na trhu, je to umělý signál banky, že poskytujeme úvěry, protože si myslíme, že to má smysl. Projeví se inflace (zvýšená zásoba oběživa na trhu) než se realizuje nový statek. Ten může a nemusí najít odbyt. Protože nízký úrok nesignalizuje stav akumulovaných zdrojů, je větší riziko, že daný statek nebude mít kdo kupovat, protože nebude za co. Je větší riziko, že daný podnik skončí, zdroje byly vyplýtvány, ekonomika vysílena neefektivní distribucí zdrojů. Oběživa je nadbytek, zdrojů je méně o propálené neúspěšné pokusy, ceny se zvyšují. Informace o tom, kolik volných zdrojů lidé mají není nijak propsána, banka může poskytnout další překlenovací úvěry na pokusy zachránit krachující podnik a tím jen zhoršuje situaci. Plýtvá se více, vzácné zdroje jdou tam, kde je nikdo dále čerpat nebude, zásoba oběživa na trhu opět roste, věci se zdražují, tím ubývá volných statků a rezerv, které mohou lidé utratit i za zbytné věci. Krize jak vyšitá, může skončit hyperinflací, pokud ten podnik, co si dokola půjčuje, je stát, protože on ty úvěry dostane i když by měl centrální banku zestátnit a ty prachy si vycucat z prstu.

To je pro mne zásadní rozdíl mezi existujícími zdroji s tzv. kotvou v realitě a účetními penězi, které ji nepotřebují (a pokud je odhad dobrý, akceleruje se růst). Jenže s jídlem roste chuť, je tlak na to, aby se podporoval trh i nadále, úroky klesají, ekonomika se roztáčí, statků přibývá, ale v určitou chvíli nabídka přeroste poptávku, financování z trhu mizí (lidé nekupují, protože na to nemají), podniky krachují, sanují se problémy vzniklé špatným odhadem a toto se děje cca v sedmiletých cyklech. Trh se pročistí, zásoby se začnou tvořit a místo toho, aby se informace o těchto rezervách nechala vytvořit trhem, opět to vezme do ruky centrální banka – a pokud neudělá botu, může se z toho nějakou dobu těžit. Jenže tu bodu nakonec někdo někde udělá… Není totiž otázkou zda, ale kdy.