Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Mám pravdu. Pokud roste kupní síla peněz, snižují se ceny a proto mi stačí méně na koupi téhož.

A zas se dostáváme do otázky o jaké míře deflace se bavíme… protože s tou to stojí a padá. Pokud tam firma vidí potenciál, dokáže si to spočítat a když to bude dobré, půjde do toho. Pokud to bude příliš velké riziko a nemá na to, a nesežene investora ochotného toto riziko podstupovat, tak to neudělá. Za mne rozumná alokace vzácných zdrojů.

„Je zde tedy subjekt, na jehož úkor ekonomika roste.“ – jo, nyní je to držitel oběživa, který na tom tratí jen tím, že nekoupil dnes ale koupí později.

„Kdykoliv se producent pokusí růst tak, že jen zvýší objem produkce, při neměnné nominální kupní síle poptávky, bude to na úkor jeho zisk“ – no tak to neudělá, nebo to udělá někdo jiný, kdo to bude umět udělat levněji a najde způsob, jak na to vydělat. Zlepší produkt, vylepší službu, zefektivní procesy…

„Tímto způsobem tedy není možné ZDRAVĚ růst.“ – možné to je, jen se vám to nelíbí. Jde o míru deflace, kterou stavíte na roveň ďáblu již od kladné nuly. Což beru jako názor, ne jako fakt a mám názor jiný. Neshodneme se. Nejde to. Nikdy to nepůjde dokud budete obhajovat systém, který poškozuje jeho poctivé uživatele a kterého zneužívají silní hráči typu stát.