Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„kterým jde naproti ochota více utrácet úspory“ – které nemusí existovat, protože nízký úrok není odrazem úspor ve společnosti (půjčují se existující peníze) ale pobídka k využívání služeb banky, která nové oběživo vytváří bez ohledu na úspory na trhu realizované. Centrální banka se může ± trefit a nebo být také zcela mimo. Nemá to kotvu do reality a proto se to může – a z historie vidíme, že i cyklicky, může a bude čistit krizemi.

„Při nízkých sazbách jsou v bankách peněžní zdroje pro firmy i spotřebitele v podstatě neomezené“ – omezené jsou ale zdroje, protože nové železo, uhlí, plasty, benzín, čipy a další statky tak snadno nenatisknete. Neomezené oběživo se stává postupně bezcenným – což se odrazí ve zvyšujících se cenách.

„Úrok je tedy signálem o levných zdrojích peněz a ochotě začít utrácet úspory.“ – v prostředí peněz, nikoliv libovolně emitovatelného nekrytého a tedy nevzácného oběživa. Z mé definice peněz toto s penězi nemá lautr nic společného, protože opravdové peníze se takto nechovají. Státovky a fiat měny ano. Ale to nejsou pro mne peníze. :-D

„stejně tak ochota utrácet úspory se zmenšuje“ – při vyšších cenách se ty úspory spíš krátí, protože málokdo má příjem valorizován o inflaci ve smlouvě.

„stát ekonomice pomůže“ – začínám chápat (bez snahy o urážku či pokusu o osobní útok), že vy tomu opravdu věříte. Dle mne dělá stát pravý opak.

„Takto jde ekonomika víceméně "po schodech" nahoru“ – problém je, že občas se nekontrolovatelně vrhne do výtahové šachty bez výtahu. Dále přirozená tržní ekonomika s tržními penězi nejde po obdobných schodech, ale stoupá po nakloněné rovině a té prázdné výtahové šachtě se díky absenci centrálního bodu spíše vyhne.