Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Na tom ale přece není vůbec nic špatného.“ – pokud je zisk výsledkem užitečnosti jejich následné produkce, mohu jen souhlasit. Pokud se nyní zadluží, za nové peníze koupí za staré ceny, po nějaké době to prodají za více – a protože náklady obsluhy úvěru byly pod znehodnocením půjčené částky – tak jim ještě po splacení něco zbude. To není znak zdravé funkční ekonomiky, to je spekulace na snížení kupní ceny oběživa, kterou garantuje centrální banka.

„Pokud by tomu tak bylo, mohl byste to samozřejmě kritizovat.“ – může tomu tak být, bývá tomu tak a proto to kritizuji. Protože ten největší dlužník, stát, v tomto jede na plné obrátky.

„Bezpracné, bezrizikové automatické bohatnutí se ale vyskytuje právě v systému, který Vy obhajujete, tedy v prostředí deflačních peněz.“ – odměna za odloženou spotřebu, podporu útratou jen opravdu užitečných projektů a ne zběsilé utrácení oběživa s významně klesající hodnotou a kupní silou = nevyplatí se je dlouhodobě držet, považuji za prospěšné – za „blbosti“, které jsou ale stále o něco hodnotnější, než ono oběživo za nějaký čas…

„Zde funguje onen efekt tak nějak naruby a právě zde se jeví býti zavrženíhodným.“ – no, ne. K těm deflačním penězům se musíte dostat tak, že nejprve něco užitečného pro okolí vykonáte. Cantillonů efekt je to, že se nejprve dostanete k levnému oběživu, využijete jeho dosavadní kupní sílu, ostatní držitele dané měny poškodíte sníženou kupní silou jejich úspor a později na tomto svém nemorálním chování můžete ještě profitovat. Užitečnost nula, zisk kladný.