Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Zlato splňuje Vaši definici.“ – připomínku beru.

„Podle mé definice je zlato komodita a peníze jsou to, co obíhá, tedy např. ty zlatem kryté bankovky. Zlato je zde komoditou, kterou jsou ty směnitelné bankovky kryty.“ – za mne je to zefektivnění směny a výrazné snížení transakčních nákladů. S rizikem padělků, nekryté emise atp.

„Zlato by je možno považovat za peníze pouze v případě, že z něj byly vyraženy mince.“ – opět chápu a vlastně nejsme ve sporu.

„Podle mé definice peníze vznikají monetizací komodity“ – čili vysoké transakční náklady s nutností testovat ryzost, pravost kovu, jeho váhu a další možné parametry považujete spíše za barter (komodita za komoditu), z dané komodity mince již za peněžní transakci za jiný statek. Opět je to pro mne o definicích a nemám s tím zásadní problém.

„Podstatou peněz je závazek emitenta vůči těm, co jeho peníze používají.“ – v tomto ohledu je mé považování zlata za peníze výhodou, protože samotný kov nepotřebuje prostředníka pro výměnu směnky za danou komoditu. V případě BTC je to ještě snadnější – mohu být sám sobě bankou, emitentem jsou konsensuálě losem určení zapisovatelé do blockchainu (vytěžili úspěšně platný blok) a síť na daném protokolu velmi účinně chrání proti podvodům s neplatnými mincemi či dvojí útratou.

„Komodita nemá emitenta, který by za něco odpovídal. Peníze mají emitenta, který odpovídá za kvalitu jím emitovaných peněz.“ V podstatě opět nejsme ve sporu, mince a bankovky mají trade-off v jistém riziku za výrazné snížení transakčních nákladů a s tím spojených problémů.

„Monetizace zlata probíhá také penězi, které banka nemá.“ – zde již je principiální rozdíl v přístupu. Já zlato za peníze považuji. Proto zlato uložené u banky jsou pro mne peníze a oběživo směnitelné za toto zlato je pouze směnu usnadňující a transakční náklady snižující ekvivalent onoho zlata. Pokud do banky přinesu zlato (v mém pohledu peníze), banka vydá oproti tomuto vkladu bankovky/mince či mi navýší zůstatek na účtu. Já pak mohu těmito ekvivalenty zlata uskutečňovat transakce s tím, že pokud vyměním v bance papír za zlato, banka získala zpět své oběživo, já kov a banka tak ukázala, že její měna není podvodná, neb dané rezervy drží a je schopna je uvolnit.

„Taky dochází k monetizaci penězi, které banka nikde nezískala.“ – pro mne banka buď zlato vlastní, nebo jej získala do úschovy vkladem, tedy je držitelem té hodnoty (pro mne peněz) a vydává na tyto zůstatky oběživo. Je její zodpovědností, že nebude uvolňovat do oběhu měnu, na kterou nemá krytí pro zpětnou výměnu za komoditu. Pokud by to tak bylo, je to pro mne penězokazectví a podvod.

„To samé je u dluhu, který je také svého druhu (nehmotná) komodita.“ – zde není vložena již vytěžená protihodnota (zlato → pro mne peníze), ale rizikový příslib budoucí užitečnosti dlužníka. Nejedná se o vkladatele, ale o klienta bankovních služeb, který si nepůjčuje ze zásob zlata, ale tvoří nový dlužní záznam. Ten pro mne není krytými penězi, jsou to vámi uvedené a preferované účetní peníze – které při rozumném užívání a nevyžadování akceptace zákonem zajisté mají své místo na slunci a budou trhy, které je budou preferovat.

„Banka přijme kvalitní dluh“ – toto je pro mne velmi důležitý parametr v obou systémech (účetní i komoditní). Pro mne je problém, že stát negeneruje kvalitní dluh, protože má strukturální deficit a obzvláště v posledních letech i u nás si půjčuje více, než je schopen splácet.

„Tohle by platilo v anarchokapitalismu, kde nejsou žádné zákony, jen svědomí. V prostředí, kde platí zákony, emitent emituje peníze pouze v takovém množství, v jakém mu ty zákony umožní, a pokud poruší zákon, pak nese následky.“ – toto by platilo v ideálním státu, kde právo je vymahatelné a zákony dodržovány. Jak vidno z praxe, státy si pro sebe umí udělat výjimky, měnit i v případě komoditních peněz poměr komodity za papír a mince, případně tento koncept zcela opustit. Dělají měnové reformy, hokuspokusy vedoucí do hyperinflací. Čili argument chápu a byť bych jej rád přijal, praxe je bohužel často jiná.

„100% zlaté krytí bankovek byla realita.“ – bohužel ani tím si nejsem jist. S jídlem roste chuť a pokud je lidí kontrolujících zásoby zlata méně, je pokušení banky emitovat si něco pro svou potřebu velké. Pokud se stane garantem stát, který má tu moc měnit legislativu a v minulosti jasný podvod a poškození klientů silou protlačit (například povinností odevzdat zlato a používat výhradně emitovanou měnu), stává se ono riziko denním chlebem.

„Zlatem nekryté byly pouze bezhotovostní účetní peníze, které ale byly směnitelné 1:1 za kryté bankovky, takže zde byla obrovská nestabilita celého systému.“ – což je opět zákonným aparátem vymáhaný stav, jaký by byl poměr ve volnotržním prostředí nedokážu odhadnout. Ale pochybuji, že by se jednalo o 1:1.

„Pro toto "řešení" nemám žádné pochopení...“ – smekám

„Je otázkou, zda, kdy a kde bylo zákonem povoleno. Jestli máte nějaká fakta v tomto ohledu, rád bych se s nimi seznámil.“ – průkazné odkazovatelné zdroje nyní nemám, nicméně se stále vzdělávám a čtu články a knihy. Pokud na něco narazím, rád se o to podělím.

„Současné společenství vyspělých států zavedlo poctivý systém 100% účetních peněz.“ – pokud by byl volnotržní, neřeknu ani popel. Machinace státem s různými měnami (viz měnové reformy, změna kurzu ke zlatu, opuštění zlatého standardu atp) mi minimálně z pohledu slabšího nuceného uživatele nepřipadá poctivé.

„Netvrdím, že je dokonalý. V minulosti zavedený hybridní nestabilní systém byl naštěstí nahrazen tím současným.“ – nějak funguje a já jsem vděčen, že je konečně možnost evolučně (nikoliv revolučně a násilně) dobrovolně a do jisté míry volnotržně (protože stát už zas hází klacky pod nohy) zkoušet alternativu ve formě BTC.

Rozhodně děkuji za tento Váš komentář. Palec nahoru!