Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Přesvědčit je k dobrovolné spolupráci je kapitalismus, protože v kapitalismu jsou výrobní prostředky vlastněny soukromníky a pokud nechcete iniciovat násilí, jiným legálním a legitimním způsobem než oboustrannou dohodou se k nim nedostanete.

Socialismus (a uznávám, že to není binární 1/ ale gradient/škála) disponuje vyvlastněním, znárodněním, obecným blahem, společenskou smlouvou, sociálním smírem a dalšími vzletnými pojmy, za které maskuje zjevné či skryté okrádání. Kupodivu nejvíce to odnáší ti nejmenší, protože nemají zdroje na lobbing, armádu právníků hledajících kličky a možnosti typu korunové dluhopisy, přesídlení firmy do daňového ráje, změny typů spolupráce se subdodavateli, včasné vytvoření dceřinek pro vyvedení zisku z mateřské firmy atp.

Všude samozřejmě s lidmi jednat můžete, ale v kritizovaném kapitalismu s nimi jednat musíte, jinak to přestává být kapitalismus a stává se to něčím, kde nutíte silou svou vůli někomu, kdo není schopen se bránit. Pak to přestává být kapitalismus a začíná to mít prvky státního násilí.

Počet oběživa a ceny jsou spojené nádoby. Pokud vzroste počet měny v oběhu a nezvýší se počet statků, vzroste cena. Představte si, že všem přibude na účtu přes noc 1 miliarda Kč (tam by alespoň nevznikl Cantillonův efekt). Druhý den všichni zjistí, že než ty peníze chtějí raději barák, auto, počítače, nové telefony, dovolenou, druhé auto, elektrické kolo, hodinky s vodotryskem.

Co se stane - pokud si to uvědomí všichni, pak také postupně adekvátně zdraží, protože stovku má nyní doslova každý (přesněji řečeno, má jich 10 milionů). Peníze během pár chvil ztratí svou původní hodnotu, protože všichni mají za co kupovat a ti šťastní vykoupí klidně celé krámy i s prodavačem. Jakmile se normalizuje informace, že v oběhu je najednou tak velké množství (pokud by to nebylo avizováno předem), všichni adekvátně zdraží. Cena oběživa brutálně padne, protože najednou není vzácné a neplní tuto funkci. Nakupovat chleba půjdete s batohem a možná ty stovky budete raději vážit než počítat.

A teď si vezměte, že si takto raketově půjčí stát a začne to utrácet. Ty nové bankovky pomalu probublávají, informace o nové hladině oběživa se šíří asymetricky, ti na začátku kupují za nové oběživo za původní nízké ceny, ti na konci řetězce i za své úspory kupují za ceny nové. V hyperinflaci jsou tyto úspory najednou bezcenné.

Stejně tak jako když by každý dostal miliardu, tak předchozí miliony by najednou byly běžné. Ti, co byli užiteční a šetřili si třeba na nový dům by měly své úspory takto znehodnoceny. Přesně tak zapracovala měnová reforma v roce 1953. Včera jste měl na dům v lukrativní části Prahy, dnes ani na kůlnu.

„Ale v tom svete obmedzených zdrojov žije aj ten miliardár, u neho obmedzenosť zdrojov nevadí?“ – nevadí. V drtivé většině případů byl tento člověk svému okolí užitečný. Pokud v době ledařů a problémů s uskladněním potravin vymyslíte ledničku, umíte ji začít ve velkém vyrábět a prodávat, pak skoro od každého trochu zbohatnete, což kumulováno znamená strašný ranec zisku. A všichni ti zákazníci si polepší, protože se jim nebude tolik kazit jídlo a nebudou odkázáni na studený sklep a zde uložený led ze zimy.

Takto přijdete s telefonem, chytrým telefonem, rádiem, telegrafem, televizí, elektrokolem, lepším automobilem, letadlem… A najednou je tu spousta cest, jak od mnoha lidí získat trochu zisku a ve výsledku vystřelit mezi nejbohatší jedince. Ale i ti mají – z jasných důvodů – nemálo svého majetku vázáno ve výrobních prostředcích, know-how, materiálu, skladech, budovách, lidech… Takže takový miliardář může mít ve skutečnosti na účtu 10.000 a problém zaplatit si nyní energie. Ale má spoustu traktorů, kombajnů, skladů, garáží, servisů, sil, osiva a polí.

„Babiš najprv zbohatol“ – otázkou je, jak zbohatl. Stát umožňuje bohatnout i způsobem, který ve výsledku odsuzujete.

„Takže je to skôr naopak, "vďaka" kapitalizmu niektorí ľudia prácu nemajú.“ – ano, ledaři o práci přišli, protože byla najednou zbytečná. Jenže bylo potřeba prodavači, výrobci, servisní technici, obchodní zástupci, spedice… takže staré pozice mizely a mnoho nových specializovanějších vznikalo.