Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Když tak o tom přemýšlím. Něco mám, i pro ostatní to má tržní hodnotu podloženou vzácností neb ona vzácnost je predikovatelná a trhem očekávaná v dané hladině. Časem je o to větší zájem, objem se nezměnil (případně klesl) → jsem držitelem vyšší hodnoty v tom samém objemu dané věci. Ať už se bude jednat o obrazy zemřelého mistra, originály limitovaných sérií automobilů, poštovních známek, sběratelských medailí či něčeho podobného, pak vám toto zhodnocování v čase pouhým držením patrně nevadí. Zdůrazňuji, že nyní mluvím obecně, ne striktně o penězích.

Druhá strana pohledu. Jsem držitelem něčeho, čemu ostatní přisuzují určitou hodnotu, protože očekávají nějakou vzácnost. Někdo přijde s velmi věrnou kopií obrazu, ale vydává ji za originál. To samé s poštovními známkami, pamětními medailemi atp. Byť mohou mít nějakou hodnotu uměleckou, v užitém materiálu atp., jistě se shodneme na tom, že hodnoty původních originálů nedosahují a při znalosti této informace by za ně nikdo tak velkou cenu nezaplatil. Absence této informace, kterou ale prodávající má, se klasifikuje jako pokus o podvod, případně podvod dokonaný. Něco jiného je nalezení nového originálního obrazu starého mistra, objev zapomenutého limitovaného kusu starého sběratelského exempláře automobilu ve skvělém stavu atp. Rozlišujeme, kdy se jedná o podvrh, přiznanou kopii či šťastlivcem objevený původní předmět oné trhem oceněné hodnoty. Stále uvažuji obecně. Může se jednat o šperky, starý nábytek, originální čínský porcelán z minulého tisíciletí…

Nyní pohled jen na peníze → čím se liší držení hodnoty v penězích, že je dle vás ekvivalentní zhodnocení tohoto statku nemorální? V čem je emitování nového oběživa, které je zaměnitelné (protože jej nepadělá třetí strana, ale vydává jej pravý emitent) leč nesplňující zachování vzácnosti, protože ji tímto přímo snižuje, výjimkou a nejedná se o podvod, když u ostatních statků bychom to tak vnímali.

Žijící malíř může vytvořit nový obraz – zde si své odmaká a najde kupce. Pro mne se jedná o ekvivalent emise nových peněz v okamžiku, kdy mám novou podkladovou komoditu (třeba zlato v trezoru).
Automobilka může udělat reedici slavného automobilu – ale těžko jej bude vydávat za původní originál z roku – dejme tomu – 1935. Bude to nová edice, která vzdává hold originálu, díky vybavení a moderním technologiím může být klidně i dražší na pořízení (i výrobu), ale to neředí původní zásobu existujících automobilů tohoto typu v původním objemu. A tyto veterány budou mít stále nějakou hodnotu, obzvlášť s originálními díly a v pojízdném stavu, neb jich bude v čase spíš ubývat.


Já žádnou asymetrickou morálku nevidím. Nevidím jediný důvod, proč bych měl vzácnost všech ostatních statků měřit jedním způsobem a oběživo by mělo mít výjimku. Proč by jeho tvorba z ničeho měla být brána jako pozitivní. Když se do toho začne montovat stát, je tu „krásný“ nástroj na likvidaci kupní síly držitelů úspor svévolným legálním paděláním již existujícího oběživa a těžením z asymetrie distribuce této nové likvidity mezi obyvatelstvo.

Držitel nově vzniklého oběživa kupuje za staré ceny (za bezcenné nové oběživo – hodnotu mu přisuzuje prodávající, protože se domnívá, že ony „kupony“ mají hodnotu jako včera a budou ji mít i zítra). Po probublání informací trhem (ostatních statků je víceméně stejně, oběživa je řádově více) kupují původní držitelé za staré objemy svých existujících úspor, ale za nové = vyšší ceny. Někdo (zpravidla stát, protože tomu komerční banky dluhopisy vezmou, když jim ten samý subjekt může sebrat licenci) se na tomto aktu napakuje. Stáhne k sobě existující hodnotu existujících statků, poškodí cenové signály, odrbe chudší vrstvu držící svou kupní sílu formou úspor v oběživu, defakto okrade celou společnost, která se této měny nestačila zbavit včas – což nemohla vědět, protože pokud by se vědělo, že ta měna bude takto padat, nikdo by ji v původní výši neakceptoval a požadoval by více, aby onu inflaci vyrovnal. Jenže právě tato asymetrie informací je za mne chucpe až na půdu.

Nevím, co k tomu dodat. Asi to vidíte jinak, nebo máte jiný žebříček hodnot. Nespravedlnost vidím jen v tom druhém jednání, které poškozuje ty slabší, nemající přístup k měnovodu nového oběživa, kam se dokáže dostat spíš někdo napojený na státní cecek. Prostor pro korupci, lobbing, černotu všeho možného druhu. Vysavač cizích peněženek – něco jako mít možnost měnit objem zlata v mincích ostatních držitelů. Bez jejich svolení a vědomá. Tomu říkám chucpe a asymetrická morálka.