Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Jenže přesně tyto zbytné produkty budou dále produkovány. Přesně tyto podniky jsou na trhu, produkují své původní výrobky a služby a nemají tak motivaci cokoliv rapidně měnit, protože nedostatek poptávky se vyváží emisí nového oběživa. Produkuje se nesmysl a spotřebovává se to, čeho je nedostatek – cena roste a místo aby se tyto neefektivně alokované zdroje uvolnily, budou blokovány o to déle v odvětví, které danou krizi neřeší.

Schválně jsem vybral scénář, kdy nedostatek jídla bude problém každého v dané oblasti.

Takže žádný slaměný panák, pouze dovedení do důsledku zasypávání penězi stávajících podniků, aby se „zdravě plýtvalo“ a hlavně se ten kolotoč neutlumil či nezastavil.

Když budu šetřit na obilí, tak z něj například (u kukuřice) nebudu vyrábět plast na obaly, ale kaši. Z brambor nebudu dělat tuzemák, ale jídlo.

Modelová situace je taková, že máme neúrodu a na tu je třeba reagovat. Cena obilí roste (protože v daném modelu je hlavním zdrojem potravin), společnost zasypaná elastickými financemi na „řešení krize“ má nové nevzácné oběživo pro nakoupení čehokoliv – nikdo nemá motivaci šetřit vzácným statkem, protože pro něj není tak vzácný. Teď. Ale ta zásoba obilí se tenčí, místo aby utlumený průmysl jiných zbytných věcí byl vysokou cenou motivován dovážet i z velké dálky substituty – třeba brambory – tak se jim to nyní nevyplatí. Celé řešení krize se zbrzdí, úspory lidí se znehodnocují, zůstatkem na účtu, kam nasypala vláda miliardy, se nenají.

A když budou sýpky prázdné, máte hladomor a fakt velký problém. Civilizace jde do kopru, protože skutečný hlad vás donutí sežrat i souseda a nejen jeho psa.

Ona Barbie je uvedena jako příklad produktu, který se bude zcela zbytečně vyrábět i ve chvíli, kdy lidé budou kupovat za draho jídlo a na panenky a další hračky jim nezbudou finance. Místo zpětné vazby – lidi nemají o toto zájem, zkuste dělat něco jiného – se lidem dostane informace: To nevadí, že lidé ty vaše věci nekupují. My doufáme, že se to nějak spraví a abyste měli za co kupovat to nedostatkové jídlo, tu máta injekci nového bezcenného oběživa. Ono vám to hodnotou a kupní silou za čas požere úspory, ale my jako vláda a centrální banka věříme, že když tenhle stav zasypeme novou měnou, tak že nějakým kouzlem se to prostě samo opraví a bude zas dostatek všeho. A pak, až nebudeme řešit jídlo, bude zas zájem o panenky, autíčka a vláčky – a bylo by škoda pro tuto optimistickou vizi začít omezovat výrobu všech těchto věcí.

Tož asi tak.