Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Ty produkty se v krizi zdají být zbytnými, ale ve skutečnosti nejsou zbytnými ani trochu.“ – ty produkty jsou v krizi zbytné. Jejich čas a užitečnost o tolik nižší přidané hodnoty se může projevit až hladina krize klesne natolik, aby si to lidé mohli zas dovolit.

„Zase na to nahlížíte pouze z pohledu zbytnosti pro spotřebitele a ignorujete nezbytnost té produkce a následné spotřeby pro producenty (druhou polovinu ekonomiky).“ – produkovat v době potopy věci na pouští výpravu, které se ve vlhkém prostředí nedají nijak využít, je přesně ta produkce, která má být v takový okamžik omezena či zastavena – a mají se vyrábět deštníky, lodě, protipovodňové zábrany, evakuační pomůcky atp. Je-li pro zákazníky zbytný statek, je zbytná i jeho produkce. Dle míry poklesu zájmu dává smysl snížit i produkci takového statku, který se stává prodělečný. Pokud se jedná o krátký výkyv s očekávaným návratem hladiny zájmu, má toto řešit daný producent ze svých zásob na horší časy, nebo si na toto půjčit – třeba formou dluhopisu, který si může kdokoliv koupit.

„Hračky se sice mohou jevit z hlediska spotřeby zbytnými.“ nezdají, jsou. Jinak by je lidé jako nezbytné kupovali.
„Za peníze, které utrží producenti z prodeje hraček ale tito producenti (tím jsou myšleni i zaměstnanci) nakupují i ty zcela nezbytné statky, jako jsou jídlo, nájem a energie...“ – ano, docela citelný signál, že s tím, co bylo včera žádoucí a dnes je zbytečné (i v dlouhém horizontu) mají přestat a mají začít produkovat něco, po čem je poptávka. Restaurace začali řešit dovážu, konzumaci mimo prostory restaurace – může se jen upravit proces tak, aby v původní podobně neprodejné se stalo atraktivním i v nové situaci.

„Producenti těchto statků nebudou mít na nákup i těch nezbytných statků.“ – což je dobře, protože v epidemii plošné alergie na laktózu se prostě má přestat vyrábět sýry, jogurty, kefíry a další produkty z mléka. Buď se naučí laktózu štěpit tak, aby se po jejich produktu nikdo nepodělal, nebo musí začít dělat něco jiného užitečného (pokud není možné realizovat odbyt někde jinde, kde by byli cenou konkurenceschopní). To není nic nelogického a škodlivého.

„Což vede ke krachu dalších producentů“ – ne, když se přizpůsobí, získají zdroje a může se pokračovat, i když třeba pomaleji. Udržovat v epidemii laktózové intolerance v chodu všechny mlékárny a přidružené produkce je holý nesmysl. Plné sklady neprodejných produktů, které se zkazí.

„A máte tady zase spirálu do chudoby.“ – ne nemám, člověk je vynalézavý a má-li silnou motivaci, přizpůsobí se. Můj kamarád žonglér začal pracovat na kase. Potřeboval peníze a vystupovat nesměl. V obchodech nabírali a tak se přizpůsobil a hledal pro sebe i další využití. Když není člověk zvyklý žít s nataženou rukou (a ty se státe postarej), je společnost takových lidí zdravější, odolnější a efektivnější.

„Deflace je projev problému, nikoliv jeho příčina.“ – zásoby začnou mít hodnotu vyšší, protože žádaného zboží je menší objem a spotřeba je vyšší. Právě proto je třeba opustit produkce, které jsou aktuálně prodělečné, a soustředit se na to, co má potenciál i kotvu v realitě. V hladomoru je deflace jídla, u přírodní katastrofy je to zdravotnický materiál. Ty prostě dotisknout nejde a proto jejich cena roste. Peníze na tom mají být stejně – je to prostředek pro realizaci odložené spotřeby a bezbřehé emise jen oběživa nijak nenavyšují zásobu toho, co takto centrálně namnožit nejde. Dokud nebudeme mít replikátory ze Star Treku, je mi líto, tohle je ekonomie vzácných zdrojů v omezeném světě.

„Uvolnění kapacit hračkářské nebo módní výroby nijak nepřispěje k řešení problému v podobě nedostatku např. potravin.“ – jistě, že přispěje. Ti lidé mohou začít dovážet potraviny z míst, kde hladomor není, shánět někoho, kdo potraviny doveze, začít je vyrábět – třebas i z toho, co by předtím nejedli (lovit veverky, vyhrabávat ručně kořínky a „divoké“ brambory). Když budou i nadále sedět ve fabrice na panenky, jídla samo od sebe víc nebude. To, co píšu je samozřejmě katastrofa zcela odlišná od situace nedávno minulé – nicméně ti lidé mohli například fungovat po zaučení jako záloha kapacit nemocnic, kde se hodily ruce na neodborné a přesto důležité práce.

„Krachy, natožpak v odvětvích, která nesouvisí s příčinami dané krize, vůbec nic neřeší ani nic nečistí, pouze zbytečně a velmi vážně komplikují návrat k normálu.“ – pokud v důsledku krize není o něco zájem a v blízkém výhledu není známka toho, že se to bude měnit, pak stopnutí takové produkce řeší neefektivitu alokace zdrojů, protože tyto uvolněné zdroje pak mohou být užity k produkci něčeho důležitého. Dále se tím mohou zlevnit vstupy něčemu jinému, méně nezbytnému, co by se jinak přestalo vyrábět – ale protože máme o ořezanou produkci levnější zdroje, můžeme to i s mírnou marží či za náklady realizovat. Jinak by se to zavřelo jako ryze dotované. Takže zase nesouhlasím.

„Očistné mohou být krachy, které nastávají v běžném chodu ekonomiky, tedy nikoli v krizích.“ – krize je jen větší důraz na nutnost reagovat rychle. Více to bolí, více to omezuje, je to intenzivnější a proto je i potřeba reagovat větší a plošnější. V dalším tvrzení nejsme ve sporu – v krizi nastává to samé, jen rapidněji a citelněji, jinak se to po stránce motivací a potřebných kroků neliší. V případě, že je ona krize krátkodobá, lze ji překonat bez výpadku – což je třeba i sezónní výpadek odběru, na který se daný podnik v průběhu roku připravuje třeba i podnikovou dovolenou.