Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Ale kdepak. …“ – přesně tak, začali dělat něco, oč byl stále zájem, nebo o co zájem vznikl. To nekritizuji a považuji za správné.

„poté co poptávka po těchto službách vrátila“ – řešitelné to bylo, zvýšila se cena, což je normální. Vytáhly se starší obrovská letadla, která se předtím už nevyplácela, ale protože odbavit letadlo je srovnatelně nákladné, u více letadel máte vyšší náklady na piloty (kterých byl nedostatek), tak se zas provozovaly 747 a podobná vysokokapacitní monstra. A opět se dostáváme do toho, že dopravu jako takovou utlumil primárně stát svým zásahem. Nebyl to důsledek volnotržního nezájmu o dopravu. Přeprava byla lidem komplikována a zakazována.

„Krizi je třeba přečkat a vrátit se následně k normálu.“ – nelze se vrátit do stavu před covidem. Lidé mají tu zkušenost a už se proti ní nějak jistí. Změnilo se chování spotřebitelů i s tou znalostí, že stát najednou může ve stavu nouze něco, co by si ještě pár let nedokázali představit. Máme „nový normál“ a v něm se musíme naučit fungovat. Ne vše se vrátí do starých kolejí, protože se změnili lidé.

„Náklady na přečkání krize budou vždy mnohem nižší“ – záleží na délce krize, příčině a řešením, která jednotliví hráči zvolí. Státy v tom dupali jak slon v porcelánu a jejich řešení rozhodně nebylo levné. U krátkých krizí, které lze přečkat z úspor, je lépe úspory použít. U krizí, kde úspory nestačí je nutné změnit své chování, protože jinak zdroje jednoduše dojdou.