Studio Svobodného přístavu: O centrálním bankovnictví s Mojmírem Hamplem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Hezké, ale nijak z toho neplyne užitečnost peněžních úspor.“ – plyne. To, že je máte, znamená, že je můžete v případě potřeby uvolnit. Je to jako nejezdit s prázdnou nádrží auta. Pokud máte pumpu co pár kilometrů, nemusíte to moc řešit. Pokud se ale dostanete do situace, kdy je pumpa co 400 km, můžete velmi ocenit, že máte v kufru rezervní kanystr s odloženou zásobou na zvýšení dojezdu. A to je přesně ta úspora, akorát že jednoúčelová. Pokud máte peníze a jste ve společnosti dalších lidí, kteří něco produkují, nebo produkovat a poskytovat mohou, máte najednou něco univerzálního, čím je můžete motivovat to pro vás užitečné udělat. KDyž si stát vycucá v takové situace zdroje z prstu, tak se jen napakuje státní aparát, který je tomuto zdroji oběživa nejblíže. Dost neetické chování v dobách krize.

„Když máte ušetřené peníze, koupíte si v krizi méně obilí za více peněz a protože jste dříve neplýtval, teď navíc za více peněz hladovíte.“ – když ty peníze nemám, tak hladovím dříve, protože to drahé obilí nemám ani zač koupit. To, že mi v minulých letech shnilo spousta jídla nevyužité za barákem, mi nyní nijak nepomáhá.

„Když máte nadbytečné produkční kapacity, omezíte plýtvání při stejných cenách. A nehladovíte.“ – nějakým zázrakem máte stále dost vstupního tovaru a můžete omezit plýtvání. Jenže před krizí jste průběžně realizoval nižší výnos plýtváním, takže v krizi nemáte takové úspory zdrojů pro pozdější použití. V našem případě peněz. Takže v konkurenci nákupu – třeba obilí – soutěžíte s jinými zájemci a najednou nemáte tolik hodnotných zdrojů, za které můžete vůbec nakoupit. Obdobu denodenně dotiskovaného zimbabwského dolaru vám nebudou brát ani v tom státě (byť máte za zadkem zákon nařizující to přijímat), protože budou vědět, že tohle je fakt bezcenný kupon na bídu.