Studio Svobodného přístavu: Vést dialog má smysl! – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ta má odpověď měla být uvahou k té teorii. A když to dovedu do extrému, tak myslím v té teorii, že otrokář by vlastnil otroka, ale nevlastnil by jeho majetek (když by otrok třeba nějaký zdědil či dostal - např. vázu). Ten majetek by buť ležel ladem, a nebo pokud by byl v dosahu, maximálně by otrokář mohl přikázet otrokovi, aby třeba vzal svou vázu a nalim mu z ní vody, čímž by začal majetek otroka užívat nepřímo, přes příkazy. Ale nevlastnil by tu vázu, ani by nemohl otroka přinutiot mu jí dát přímočaře. Technicky vzato by ho ale drsně mohl k tomuto nutit nepřímo. Eventuelně by mohli domluvit obchod, ale výhodnější by bylo asi to nepřímé nucení, typu dokud na mě nepřecedeš tu vázu dobrovolně, budu po tobě vyžadovat ty nejtvrdší práce, nebo tě nebo tě nechám bičovat atd.
To si musím co do teorie.

Na druhou stranu, v ankapu se prý asi jen 10 procent lidí kloní k tomu aby vůlbec bylo možné prodat sebevlastnictví a vytvořit tak otroctví - Urza v tomto patří mei menšinu.

Mi osobně koncept sebevlastnictví nepříjde zase zak úplně k zahození, pokud by se užíval ve společnsti, která vlastnická práva uznává tak silně, že by tam fungoval jako nějaký druh ochrany člověka. To doplnění o možnost otroctví akorát tam hází takové nepěkné úskalí, a v v takové společnosti bych za sebe byl klidně byl pro to arbitrálně říct, že sebevlastnictví je nepřevoditelné.

A ještě na nějaké hlubší rovině to vlastnictví čehokoliv vidím jen jako nějaký konstrukt - společenskou domluvu - která nemá nějaké reálné jádro, tak jako i vlastnictví samo nemá reálné jádro, když se to vezme na dřeň.
Tedy, je zde tělo, které mohu do jisté míry ovládat, ale nemůžu za sebe říct, že to tělo vlastním, donce si to tělo dělá mnoho věcí samo proti mé vůli, a nebo pokud část těla mechanicky odpojím, odumře a nebo mi ho může někdo sebrat. Mám zde misku, tu misku mohu užívat, ale nemůžu v té hlubší rovině říct, že tu misku vlastním, i pokud jsem ji koupil. Můžu si je jen zkusit dostupnými prostředky hájit. Ale neexistuje myslím nějaký pevný vztah, který by pevně spojoval mě s mým tělem nebo s miskou.
Mohu ale přistoupit na společenský konstrukt, v rámci kterého deklaruju, že tu misku vlastním, protože společnost je takto postavená a pomůže mi to si tu misku lépe hájit.