Svobodou ve školství k většímu štěstí – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Každý je svého štěstí strůjce, přesto většina lidí v naší zemi přežívá od víkendu k víkendu v práci, která je nebaví, a doklad o vzdělání má pro ně spíše symbolickou hodnotu. Jedinci autenticky spokojení ve svých profesích jsou pak spíše výjimkami. Jako hlavní příčinu tohoto jevu vnímám způsob, jakým současné školství mladým lidem formuje životní dráhu. V první řadě nereflektuje to, že mnozí objeví svou vášeň až v pozdějším věku. Skrze státní instituce (jako věkem omezený status studenta) je pod tlakem ujíždějícího vlaku dospívající člověk nucen učinit raději špatné, nežli žádné rozhodnutí. Dalším úskalím je tlak ve formě nároků ze strany učitelů, který nedává prostor pro sebepoznání. Dospívající lidé jsou nuceni odpovědět na otázku: „Co z tebe bude?“ A to dřív, než si mohli zodpovědět otázku: „Kým jsem nyní?“ Rozhodnutí o budoucnosti bez sebepoznání v přítomnosti těžko povede k uspokojivému výsledku. V otázce „Co z tebe bude?“, kterou je často na děti tlačeno, je pak obsažen předpoklad, že místo „někým“ máme být „něčím“ a smazat tím část svého já. Tím se vyznačoval především minulý režim, ale je to do značné míry patrné i dnes, jelikož na straně nabídky vzdělání stojí stát a to, co podle něj „je potřeba“, a ne svobodná nabídka odrážející skutečnou poptávku. Dovolme volnému trhu, a ne centrálně plánujícím úředníkům, aby lidem v oblasti vzdělávání dal, co chtějí, kdy to chtějí a umožníme jim nalézt své štěstí lépe než dnes.