Win-win, nebo zneužívání situace? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

A specializujete se na indický, nebo jiný přízvuk?

Bez indického přízvuku kariéru v callcentru neuděláte! :)

To je ukázka prospěšnosti dělby práce v globálním měřítku.

Není to o zlu kapitalismu, je to o ne/prospěšnosti globalizace pro spotřebitele. Co je v rámci globalizace výhodné pro spotřebitele, to může mít negativní dopady pro domácí producenty.

Spotřebiteli asi nelze zazlívat, že importuje levnější službu ze zahraničí. Spotřebitel navíc není v roli kapitalisty.

Domácímu kapitalistovi (producentovi), který poskytuje své služby za zdejší vysoké ceny, samozřejmě tato globalizace vyhovovat nebude.

Externímu kapitalistovi (producentovi), který exportuje své služby za nižší ceny do zahraničí, tato globalizace samozřejmě vyhovovat bude.

Na základě takto banálního příkladu ale nelze zhodnotit, zda je pro spotřebitele globalizace agregovaně přínosná nebo je tomu naopak.

Ruka globalizace obrazně řečeno (možná) dává domácím spotřebitelům, určitě bere domácím producentům a jejich zaměstnancům a dává organizátorům těchto procesů, tedy těm co převádí produkci do méně nákladných zemí. Zaměstnancům chudých zemí globalizace "dává práci" a je otázkou, jestli jim to prospívá.

Z pohledu domácí ekonomiky, tedy z pohledu domácího spotřebitele tak záleží na proporcích toho, kolik lidé v "domácích zemích" získají díky zlevnění produkce nově dovezené z jiných méně pro producenty nákladných zemích a kolik toho ztratí na příjmové straně v důsledku přizpůsobení se převodu produkce do jiných zemí (ztráta zaměstnání, nižší/vyšší příjmy v jiném zaměstnání).

Ideálním výsledkem globalizace by mělo být vyrovnání příjmů a cenových hladin po celém světě. Samozřejmě zůstanou destinace, kde by bylo o něco levněji díky odlehlosti, přírodním podmínkám apod. Taktéž ceny v turistických destinacích, centrech měst atd. by neklesly. Bohužel některé státy a národy se tomu z různých důvodů brání. Od pragmatického snazšího ovládání chudých, po strach z neúspěchu před otevřenou konkurencí. Typickým příkladem jsou handicapující ideologie, které zapříčiňují ekonomické neúspěchy (komunismus, fašismus a jiné socialismy, islám).