Životopis jednoho hlídače písku na Sahaře – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V ČSA (2004-2006) projevil Jaroslav Tvrdík své megalomanské sklony. Navýšil skokově flotilu letadel o 45%. Obsazenost výrazně poklesla. Odborům zvýšil platy o třetinu. Dal stovky milionů za studie poradenským firmám. Jako správný sociální demokrat dokázal vytvářet pouze velké ztráty. Jeho drastické zvýšení provozních nákladů se projevovalo ještě dávno po jeho odchodu.

2006-2010 volebním manažerem ČSSD a šéfem poradců Jiřího Paroubka. Vymýšlel megalomanské kampaně, ve kterých polepili celou republiku plakáty. V roce 2006 měli rozpočet na marketing 120 milionů a dosáhli o 3% horšího výsledku než ODS s 80 miliony. Na volby 2010 dali mnoho stovek milionů, nejméně 2x více než ODS, a získali pouze o 1,86% víc hlasů.

V létě 2015 se stal předsedou představenstva fotbalové Slávie. Proti předpokladům Slávia v roce 2017 vyhrává ligu, po ekonomické stránce je v zisku mnoha desítek milionů. Nepovedla se však přestavba kádru v létě 2017 a klub ztratil 343 milionů, když nepostoupil do Ligy Mistrů, získává pouze 67 milionů za postup do Evropské ligy. V lize na vedoucí Plzeň ztrácí už jedenáct bodů.

Mě osobně "Luftjardův" životopis fascinuje. Prý kdyby hlídal písek na Sahaře, za chvíli by tam žádný nebyl. Ve Slávii zažívá úspěchy i neúspěchy, celkově je však jeho působení ve Slávii neporovnatelné s těmi minulými. Jsou úspěchy, které se Slávií dosáhl, způsobeny pouze velkým rozpočtem? Nemyslím si. Křetínského Sparta má rozpočet mnohem větší a výsledky ostudné. Je to pouze momentální štěstí? Po tolika špatných rozhodnutích je pravděpodobné, že udělá i nějaká správná? Ne. Příčina je v zcela rozdílných prostředích: stát versus soukromá firma na volném trhu. Představuji si Tvrdíka jako obyčejného člověka z masa a kostí, který má dobré i špatné vlatnosti. V prostředí etatismu vyniknou jeho špatné, a daňoví poplatníci to musí nedobrovolně platit.