Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Minimální mzda je mezi liberteriány často považována za ekonomicky devastující s častým argumentem většího vytížení rozpočtu zaměstnavatelů, kteří s větší minimální mzdou začnou propouštět své zaměstnance a nové přestanou poptávat. Ač tento argument považuji za validní, spatřuji i další (nedostatečně zdůrazňovaný) problém minimální mzdy – v dopadu na (ne)možnost ekonomické kalkulace.

Pohybujeme-li se na trhu práce pod prahem minimální mzdy, nemá zaměstnavatel efektivní možnost sdělit, která pozice je pro něj důležitější. Tuto informaci totiž musí dát najevo finančně – jako u čehokoliv jiného při ekonomické kalkulaci. Musí-li však ceny být stejné, informace se vytrácí a začne docházet k misalokaci zdrojů (stejná výplata pro více i méně potřebné pozice). Trh práce pod minimální mzdou je vlastně určitým socialismem a nárůstem minimální mzdy tento druh socialismu expanduje.

11. Ľudia, ktorí sú označovaní za „konšpiračných teoretikov“, sú často dobre informovaní a jednoducho predbiehajú mainstreamové naratívy. 12. Väčšina ľudí si viac váži „bezpečnosť“ a „istotu“ ako slobodu, aj keď „bezpečnosť“ je len ilúzia. 13. Hedonická adaptácia prebieha oboma smermi a akonáhle nastane zotrvačnosť, je ťažké vrátiť ľudí späť do „normálneho stavu“. 14. Významné procento ľudí si podmanenie štátom naplno užíva. 15. „Veda“ sa vyvinula do sekulárneho pseudonáboženstva pre milióny ľudí na Západe. Toto náboženstvo nemá nič spoločné so samotnou vedou. 16. Väčšine ľudí záleží viac na tom, aby vyzerali, že robia správnu vec, než aby robili skutočne správnu vec. 17. Politika, médiá, veda a zdravotníctvo sú v rôznej miere skorumpované. Vedcov a lekárov si možno kúpiť (ako politikov). 18. Ak ľuďom urobíte dostatok pohodlia, nebudú sa búriť. Môžete udržať milióny ľudí poslušných, keď ich zbavíte práv tým, že im dáte jedlo, peniaze a zábavu. 19. Moderní ľudia sú priveľmi spokojní a nedostatočne ostražití, pokiaľ ide o obranu vlastných slobôd pred zásahom štátu. 20. Je ľahšie človeka oklamať, ako ho presvedčiť, že bol oklamaný. Bonusová myšlienka: 21. Väčšina ľudí je dosť súcitná a má dobré úmysly, a preto má veľký problém pochopiť, že niektorí ľudia, vrátane našich „vodcov“, môžu mať zlomyseľné alebo zvrátené úmysly.

10 vecí, ktoré som sa naučil o spoločnosti počas pandémie: 1. Väčšina ľudí by radšej chcela mať väčšinové názory než tie správne. 2. Minimálne 20 percent ľudí má silné autoritárske tendencie, ktoré sa objavia za správnych podmienok. 3. Strach zo smrti súperí len so strachom zo sociálneho vylúčenia. To druhé môže byť silnejšie. 4. Propaganda je rovnako efektívna ako pred 100 rokmi. Prístup k neobmedzenému zdroju informácií nespravil bežného človeka o nič odolnejším. 5. Všetko môže byť spolitizované médiami, štátmi a tými, ktorí im veria. 6. Veľa politikov a obrovských korporácií ochotne obetujú ľudské životy, ak to slúži ich politickým alebo finančným ašpiráciam. 7. Väčšina ľudí verí, že štát koná v ich najlepšom záujme. Aj mnoho z najväčších kritikov štátu. 8. Raz, keď si človek sformuje názor, väčšina ľudí zotrvá v nepravdivom názore, než by si priznali, že sa mýlili. 9. Ľudia môžu byť trénovaní a prispôsobení rýchlo a relatívne ľahko zmeniť svoje správanie – k lepšiemu či horšiemu. 10. Pokiaľ sme dostatočne vystrašení, nielenže budeme akceptovať autoritárstvo, ale sa ho aj dožadovať.

Pre nás libertariánov nie je libertarianizmus len intelektuálnou kontempláciou nádhernej, pravdivej a spravodlivej politickej filozofie. Nejde len o estetickú kontempláciu krásneho ideálu. Ideál sveta bez organizovanej agresie, sveta harmónie, slobody, prosperity, vzájomnej spolupráce prostredníctvom dobrovoľníckych aktivít a voľných trhov. Je to samozrejme všetko z vymenovaného. Stávame sa libertariánmi v prvom rade preto, že sa zamilujeme, takpovediac, do dobra, pravdy a krásy libertarianizmu. Ale zdá sa mi, že my, libertariáni, sa neuspokojujeme s kontempláciou spravodlivosti, uvažovaním o dobrote a kráse, nehráme intelektuálne hry, chceme zmeniť svet. Chceme túto vec uviesť do reality. Aby sme to urobili, vydávame sa za najušľachtilejšou úlohou rozložiť leviathanský štát v každej z našich krajín a napokon po celom svete. A aby sa to podarilo, aby sme slobodu zaviedli do praxe, teda preniesli myšlienky z kníh do reálneho sveta. Aby sme vkročili do sveta slobody, svet bez násilníkov a organizovaných gangstrov, ktorí robia z toľkých životov peklo na zemi, musíme sa zorganizovať a musíme sa stať masovým hnutím, napriek akýmkoľvek problémom, ktoré môžu v priebehu nastať.

Minule přednášel o anarchokapitalismu v Baru Behind the Curtain Tim; mluvil o ochraně menšin.
Dnes ho vystřídám já; a budu se věnovat (lidově tvořivé) ekonomii.
Všichni jste též rovnou zváni na příští přednášku, která by se měla konat 4. prosince; rád bych mluvil o trestech.
Těším se na vás dnes večer v 19 hodin v podniku Bar Behind the Curtain.

Nejvíc intelektuální rozhovory jsem v dětství vedl s prodavačkou v obchůdku. Na vesnici jsem čas trávil na dvorku s bráchou. Až mi jednoho dne spolužák ukázal, jak si zajet do města, v knihovně si zařídit průkazku a půjčovat si knihy. Od té doby se mi otevřel úplně nový svět. Začal jsem poznávat psychologii, gamebooky, programování, zeměpisné časopisy a další. Začal jsem pochybovat o hodnotách svých rodičů. Zkrátka jsem objevoval svět za 50 korun ročně. Děkuji státu, že investoval tolik peněz do instituce, která musela být nepředstavitelně prodělečná. Je pro mě dnes těžké jít jako ankapák proti městským knihovnám, když jim vděčím za osvobození z omezeného světa vesnického kluka. To je to, co je vidět. Ještě zajímavější pro mě ale je zamyslet se nad tím, co vidět není. Jak by vypadal trh s knihami v ankap společnosti? Dostal bych bez internetu šanci vymanit se ze spárů venkova?

Naskytla se mi možnost zúčastnit se přednášky neurologa Martina Jana Stránského. Tento doktor se snaží dělat „osvětu“ laické veřejnosti o negativních dopadech technologií na lidský (a především na dětský) mozek. Zažil jsem již ledasco, ale tato přednáška překonala veškerá má očekávání. Výroky jako: „Děti jsou čím dál hloupější.“ „Lidstvo degeneruje.“ „Děti v Africe jsou bez mobilů přeci šťastnější.“ „Děti se mezi sebou neumí bavit“ a samozřejmě „sociální sítě jako digitální heroin“ nesměly chybět… Následovalo přitakávání rodičů k tomu, že děti nejsou schopny o sobě rozhodovat a neví, co je pro ně dobré. Bylo mi smutno. Vše vyvrcholilo voláním po plošném zakazování mobilů ve školách. Tito cizí rodiče chtějí skrze stát a politiky kecat do vzdělávání mých dětí…

V srpnu 2024 byla přijata nová úmluva OSN o kyberkriminalitě. Tato úmluva byla už dříve navržena Ruskem, aby byla západem shozena ze stolu jakožto pokus o snazší korumpování demokratických režimů. Nyní má tento dokument velkou podporu ze strany Europolu, jelikož policejní komisaři už se nebojí zneužití Ruskem a volné pole působnosti se nabízí právě policejním složkám, což může zahnat frustraci z šifrování komunikace a postupné ztráty dohledu nad obyvatelstvem.

Úmluva OSN o kyberkriminalitě prošla diskrétně, ačkoliv má zásadní vliv na jinak mediálně známější výstřelky EU, například zatčení Pavla Durova. Ne náhodou dopadlo tak, že EU od Telegramu získala, co potřebovala a co se už dlouho předtím snažila získat. Neudělá s tím nic ani Elon Musk, kterému je zatím pouze vyhrožováno, a to stejným paragrafem, na základě jehož zatkli Durova. Nicméně Musk nakonec ustoupil, stejně jako Durov nemohl neslíbit součinnost. Jelikož Telegram není možné lusknutím proměnit na čistě E2E messenger, stal se z něj teď rybníček bohatý na snadno lovené důkazní materiály, nahrazující jejich nedostatek v situaci, kdy legálně smí policie odposlouchávat jen běžný hovor, což je pro ně dnes už hodně málo. E2E služby nejsou schopní vytěžit vůbec, tak jsou rádi za to, že mají aspoň páku na provozovatele služeb, které nejsou zcela E2E.

Na slovesnku existuje postsocialistická inštitúcia „reedukačné centrá“. Tieto centrá možno označiť za koncentračné tábory z dôvodu, že sú tam koncentrované hlavne deti rómskeho pôvodu, ktoré sú týrané. V minulosti sa stalo, že tam jedno dieťa bolo umiestnené len z dôvodu, že ho nemali kam inde dať. Približne od roku 2016 máme informácie o ich stave, ktorý je dlhodobo ignorovaný. Raz sa tam rozhodla ísť prokurátorka, ktorá v triede v rohu našla doškriabaného a dobitého chlapca. Máme informáci o dlhodobom týraní až mučený týchto detí. V týchto centrách sú deti uplácané cigaretami za „dobré“ správanie. Existuje tam bodový systém, ktorý podporuje kolektívne trestanie. Tieto deti sú často zo sociálne slabých rodín a v readukačkách sa učia báť autorít, brať drogy, a všetko možné, len nie čo budú robiť v dospelosti. Keď dospejú, dostanú od štátu 100€ a nikoho nezaujíma, čo s nimi bude. Štát o tomto probléme vie, len ho ignoruje.

Zdrojem vnitřní nesvobody zdají se mi být různé pocity, jejichž vliv si člověk neuvědomuje, a v důsledku toho již nejedná tak, jak mu to dává smysl nebo co jej činí šťastným, nýbrž například ze strachu, vzteku nebo frustrace. Lidské uvažování se zdá být inherentně spjato s minulostí nebo budoucností, a právě těchto časových os se typicky pocity týkají. Vztek se týká traumatu a narušení osobních hranic v minulosti, zatímco strach se týká myšlenek na hrozby v budoucnu. Tyto emoce nás zbavují přítomné nebo obecné perspektivy, a orientují naše myšlení směrem k nejistým a pomíjivým objektům, což, zdá se mi, generuje utrpení.

Čím víc se snažím o duchovní růst, tím spíš mi připadá, že si potřebuju užít každý přítomný okamžik v jeho nezkreslené formě. Toho lze dosáhnout více různými prolínajícími se způsoby, z nichž mohu jmenovat například mindfulness. Dodám, že se jedná spíš o proces plný vzestupů a pádů než o cíl, kterého by šlo jednoduše dosáhnout. Na zmíněné emoce se lze vůlí napojit a rozjímat nad nimi, pokud jsme v přítomnosti a dokážeme je detekovat. Díky tomu, že si umožním prožít je, si leckdy dovedu zachovat vnitřní klid.

Z této zkušenosti mi přijde, že žít přítomností mi umožňuje akceptovat cokoli, co zrovna přichází, ale zároveň žít tak, jak mi to zrovna dává největší smysl, což by mohlo být pravou podstatou vnitřní svobody. Jakmile se cítím vnitřně svobodný, dovoluji si být autentický a vnímám vše, co v daný moment dělám, jako nekonečný proces směřující k hlubokému vnitřnímu štěstí.

V naší vsi se bude z dotací zřizovat optický kabel na internet. Domácnosti, které si již rychlejší internet platí dobrovolně ze svého, nejsou v dotačním návrhu zahrnuty, protože už ho přeci nepotřebují, když ho mají. Takže nakonec ti, kteří potřebovali rychlý internet natolik, že vzdali jiných statků a namísto nich si rychlý internet zaplatili ze svého, budou mít nejpomalejší internet ve vesnici. Tleskám.