Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

#ne_poslušnosti

Koncem října se odehrálo druhé vystoupení #ne_poslušnosti se zaměřením na svobodu projevu; opět jsem porušoval zákony, což nakonec vedlo k tomu, že mě sebrali a odvezli na policejní stanici (což jsem navzdory zákazu natočil).
Záznam by byl v rozporu se smluvními podmínkami YouTube i Odysee, které (na rozdíl od státních zákonů) respektuji; naleznete ho tedy tady. Již brzy. A jelikož mu chci dopřát více (Vaší) pozornosti, nebude tu několik dnů vycházet jiný obsah, ať má tento více prostoru.

Ten zákon (č. 143/1947 Sb.) je stále platný. A je to učiněný skvost. Bez náhrady konfiskuje majetek jedné konkrétní osobě (kníže Adolf ze Schwarzenbergu). Jako bonus je o dva roky retroaktivní, tedy v roce 1947 konfiskuje majetek dle stavu z roku 1945. Nešlo mu majetek zkonfiskovat podle Benešových dekretů, protože dotyčný byl bojovník proti nacistům, tak se to vyřešilo jinak. Po státnu.

Často slýchávám, jak strašné je, že stát při stavbě infrastrukturních projektů vyvlastňuje pozemky namísto toho, aby je tržně vykoupil od původních majitelů na bázi dobrovolnosti. To je sice pravda, ale nezapomínejme, že v případě státu se o (svého druhu) znárodnění bude jednat vždycky – i při „běžném“ nákupu totiž oloupí o peníze daňové poplatníky. Ačkoliv i já považuji tržní nákup za přijatelnější, je třeba myslet na to, že stát nemůže nic koupit legitimě! Vždy se bude jednat – přímo či nepřímo – o znárodnění (peněz či jiného majetku).

Už mě dávno nezajímají teoretické úvahy, jak by se s klimatickou krizí vypořádal ankap svět, kterého se nikdy nedožiju. A volnotržní dogmatismus dostatečně rychlému a realistickému řešení aktivně brání. Co teda teď? Neupínat se k ideologii. Já vím, že je pohodlné mít hotové odpovědi a od stolu střílet jak by to mělo být správně, ale my potřebujeme zachraňovat životní podmínky (nejen pro příští generace) hned. Nelze úplně vše rozklíčovat skrze vlastnická práva. A aby aspoň v nějaké podobě mohla vlastnická práva existovat, musí existovat vhodné životní podmínky. Vnímat jakoukoliv regulaci jako ztělesnění zla je přinejmenším pošetilost tváří v tvář globální výzvě, pro kterou jako libertariáni nemáme funkční řešení. Může být nepříjemné si to přiznat. A zpochybňovat lidský podíl na klimatické změně je v současné míře vědeckého poznání v lepším případě iracionální a nezodpovědný sebeklam.

Čím vyspělejší společnost s vyspělými technologiemi, tím méně se dá mluvit o možnosti funkční anarchie. Vlivem mocných technologií (atomové zbraně, AI) se zvyšuje šance na totální zánik civilizace a snižuje množství práce k tomu zapotřebí. Anarchie je pravěk, může fungovat pro zvířata a primitivní kmeny. Moderní společnost okamžitě vygeneruje skupinu, která má možnost podmanit si zbytek bez ohledu nějaká hezká pravidla, a extrémisty odhodlané všemi prostředky jen zabíjet a ničit. Demokratické státy jsou funkční kompromis s alespoň nějakou rovnovahou sil a soudržnosti, anarchie nic takového neimplikuje. Uvolněte místo, a máte buď nepokoje, nebo stát. Třetí cesta, že se všichni domluví na hezkých pravidlech a tržně zorganizují, není reálná.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Chci dávat prostor i kritice; bohužel nemám pocit, že by sem chodila nějaká dobrá. Tato patří k lepším, přesto v ní spatřuji konradikce, nedomyšlenosti, nepodložená tvrzení, a navíc jsem podobnou slyšel už mockrát, takže mě neobohatila. Ptám se tedy zdejšího čtenářstva, zda o takovou máme zájem? Nebo mám zvýšit laťku i za cenu, že nebude vycházet?

V souvislosti s diskusemi o anarchoagorismu často přemýšlím o tom, jak jsme se v minulosti vlastně došli ke větší svobodě. Pád minulého režimu během sametové revoluce nebyl zapříčiněn něčí snahou změnit systém shora, prosazováním menšího zla a větší liberalizace v ÚV KSČ. Právě naopak, byl zapříčiněn tím, že lidé na stát kašlali, obcházeli ho, vytvářeli si své paralelní struktury a propracovávali se ke svobodě zdola – ostatně přesně tak, jak předpovídal Havel ve své eseji Moc bezmocných. Podíváme-li se na vývoj Ruska, kde během perestrojiky probíhaly organizované změny shora, je zřejmé, že dokud nedojde ke změně myšlení lidí, svoboda nemá šanci se udržet. Měnit věci v dnešním parlamentu jako jednotlivec není o moc jednodušší než bylo měnit fungování minulého režimu prostřednicvím KSČ. A i kdyby se to někomu povedlo, tak šance, že skončí jako Gorbačov, je poměrně velká. Naopak, cesta „samizdatu, melouchů a bytových seminářů“ je podle mě ta, která má skutečný smysl.

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v LibertyLoftu jsme se učili (ne)mluvit (nejen) s policajty (a dalšími úředními osobami).
Dnes bude přednášet Štěpán Drábek; tématem bude opět ekonomie – konkrétně Hayekův pohled na monetární politiku.
Všichni jste zváni na příští Urzovu přednášku o svobodě, sebeřízení, seberozvoji a sdílení; ta by se měla konat 4. února.
Dnes večer se na Vás těšíme v LibertyLoftu – výjimečně v 18 hodin!

Další akce #ne_poslušnosti se bude znovu konat veřejně; chtěl bych mluvit nejen o symbolice nejen #ne_poslušnosti, ale také o kontextu použití různých symbolů.
Nepůjde o žádnou divočinu, naopak o hodně mírumilovnou akci; ta začne dnes v 18 hodin v čajovně Cherubín.

Kde byste nečekali #ne_poslušnosti? Já třeba v ČT v Sama doma; a přesně tam dneska bude. Jen už nějakou dobu probíhá dialog o tom, zda mohu mít v podtitulku „anarchista“; s tím mají v ČT problém opakovaně, tak sledujte, jak to dopadne (sám nevím).

Jam je ježčí akce, kde velcí i malí Ježečci hrají divadlo (nebo taky deskovky) a prodávají nejrůznější věci, které vyrobili (spousta z nich je jedlých); a Urza tam bude mít dnes v 16:16 besedu o anarchii.