Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Všichni, kdo sledují dění před pravidelnými volbami, si jistě všimli čím dál větší snahy mobilizovat mladé voliče; já navíc k skupině mladých voličů (skoro) patřím. Propagace samotného tématu mi až tolik nevadí; na rozdíl od jeho většinového pojetí už se zprávou koho (ne)volit a hlavně – proti komu volit. Tím nemyslím konkrétní partaj, jak by se mohlo zdát, ale skupinu lidí. Každá z těch stran má přece své voliče; často označené jako „důchodce“, „dezoláty“ nebo nějak jinak. Lidé tak už vstupují do voleb s nastavením dobro versus zlo a „my“ versus „oni“ (přičemž dobro reálně ani neexistuje, viz populární „volit nejmenší zlo“) – a to je vnímáno jako základ voleb a demokracie. Zapojení mladých je populární převážně v kruzích, které se cítí těmito hlasy podpořené, neboť jsou mladí bráni jako homogenní skupina (ostatní lidé mají právo mít svůj názor, mladí jsou prostě jen mladí). Je mi proto záhadou, jak je možné vnímat demokracii jako synonymum něčeho dobrého, když jejím možným (ale podle systému naprosto validním) výsledkem je zvolení „zla“.

TopMonks je firma s celkem flat strukturou a její zakladatel hodně sympatizuje s anarchistickými myšlenkami; dnes v 19 hodin jim půjdu povídat o anarchoagorismu – můžete taky dorazit do Loft N8.

Kampaň na knihu Anarchoagorismus je nečekaně úspěšná, což ale neznamená, že stále nepotřebujeme každou korunu; dělám pro její propagaci vše, co můžu – dnes ve 20 hodin vystoupím ve StandaShow, můžete se přijít podívat!

OPRAVA: Minule to Standa zrušil pro svou nemoc, teď pro mou nemoc, jelikož nevím jistě, že nejsem nakažlivý; dohodli jsme termín 23. března, tak snad už fakt xD

Nepamatuju si, kdy jsem se naposledy tolik těšil na konferenci; možná nikdy. Nemůžu se dočkat povídání o svobodě z tolika různých perspektiv; chci je na sebe nechat působit, být všem (včetně těch demokratických a politických) otevřený, co nejhlouběji je pochopit a vzít si z nich maximum možného. Murray Newton Rothbard dokázal ve svém díle provést brilantní syntézu anarchismu (anarchoindividualismu) a rakouské ekonomické školy; k tomu bylo třeba naslouchat i tomu, co se jeví býti ve zdánlivém rozporu. Učím se od něj; snažím se k novým (i starým) myšlenkám přistupovat stejně otevřeně. Máte také zájem?
Začínáme v sobotu v půl deváté na adresu nám. Curieových 7, Praha!

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v LibertyLoftu jsem mluvil o svobodě, sebeřízení, seberozvoji a sdílení.
Dnes budu přednášet o zásadních přínosech rakouské ekonomické školy do mainstreamu; a budu se snažit ukazovat i jejich praktické aplikace.
Zároveň zvu všechny i na příští přednášku, kam budete moci přinášet témata a otázky, zatímco já své odpovědi; měla by se konat 1. dubna (a není to apríl).
Dnes večer se na Vás těším v LibertyLoftu – jako vždy v 19 hodin!

Dnes by „otec anarchokapitalismu“ Murray Newton Rothbard oslavil své sté narozeniny, kdyby byl naživu; největší přínos jeho díla spatřuji v konzistentním a logickém dovedení do důsledků dvou směrů – jež spolu zdánlivě příliš nesouvisely – anarchismu (anarchoindividualismu) a rakouské ekonomické školy. Dřívější anarchisté typicky moc nerozuměli ekonomii, zatímco zastánci rakouské ekonomické školy neaplikovali své (jinak správné) závěry na stát; Murray Newton Rothbard obojí napravil a došel k brilantnímu závěru: „Capitalism is the fullest expression of anarchism, and anarchism is the fullest expression of capitalism. Not only are they compatible, but you can't really have one without the other. True anarchism will be capitalism, and true capitalism will be anarchism.“ Toto poznání a jeho plné pochopení značně změnilo můj život; děkuji Vám, pane Rothbarde.

Na počest jeho stých narozenin pořádá Svobodný přístav v sobotu konferenci o svobodě; vystoupí na ní osm řečníků s dost odlišnými pohledy – od demokratického přes anarchistické (ovšem ze tří dost odlišných směrů) až po seberozvojový a spirituální. Rád bych, kdybychom si jejich vystoupení poslechli a naložili s nimi tak, jak by to nespíš udělal i zesnulý Murray; prosím, snažme se jim být otevření, nesoudit je a brát si z nich to, co nám dává smysl – třeba právě tato konference v někom z nás položí základy něčeho, co zatím nikdo nevymyslel a co zatím čeká na svého objevitele, jímž můžete být právě Vy. Pokusíme se zajistit, aby všechny přednášky vyšly v Kanálu Svobodného přístavu; atmosféru na místě však ničím nahradit nelze. Těším se na Vás!

Zakázat mobilní telefony ve školách je skvělý nápad! Pomůže to hned v několika ohledech: Nebude možné (a) debatovat se spolužáky o aktuálním světovém dění; (b) ověřovat informace o přestávkách; (c) připravovat se před hodinou z online materiálů; (d) zjistit změny rozvrhu rychlým pohledem na obrazovku; (d) ve vyučování používat interaktivní hry jako Kahoot; (e) sdílet dohody s učiteli, jako například posunutí vyučování, na třídní skupině; (f) zapisovat informace o testech a akcích do digitálního kalendáře hned, co se o nich člověk dozví; navíc (g) studenti s sebou budou muset tahat papírové slovníky; (h) diskutovat o programování půjde leda tak na papíru; (i) k ofocení zápisu poslouží jen fotoaparát; (j) v případě, že někdo bude potřebovat pomoc, bude si pro ni muset dojít; (l) čtení odborných článků, e-knih nebo sledování videí o volných hodinách bude omezeno pouze na papír; a konečně především: Děti se nejlépe naučí zodpovědnosti a digitálním technologiím tím, že jim obojí bude odebráno.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Ten návrh ve skutečnosti počítá s umožněním použití školních telefonů a jiných zařízení ve výuce s povolením učitele, což několik bodů částečně řeší (tedy alespoň v případě některých učitelů a ve školách, kde je budou mít koupené, funkční, nabité…); většina však platí.

Někteří lidé podle mě jednají, jako by ani nechtěli mít jednoduchý život. Ne že by po něm netoužili, ale nevědomě se drží předpokladu, že život „má být“ těžký. Pak si vybírají složité a dysfunkční strategie místo těch jednoduchých a funkčních. Spousta lidí například nadává na politiku – je prý příliš složitá a jednotlivec na ni nemá velký vliv. Přesto ji dál legitimizují tím, kolik jí dávají pozornosti a jak se jí účastní. Nepřipouštějí si možnost, že by to mohlo být jinak, že existuje lepší alternativa. Podobně lidé zůstávají v toxických vztazích a dalších dysfunkčních strukturách, protože si nepřipouštějí, že to může fungovat i lépe. Někdy není třeba až tak moc…