Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Jiné tradice co kontinent, co stát, co kraj, co město co rodina, z tohohle všeho pak dělá nějaký obecný průměr, nejčastěji (v dnešní době) na úrovni států.

Příklad škodlivosti Velikonoc nechám na těch holkách, stěžují si už pár let, a Velikonoce (tedy aspoň mlácení) pomalu ale jistě jako tradice skormírá, díky bohu.

Právě naopak, mě sere že jsou všichni (většina) stejní, a ukamenovávají (běžné úsloví, znamená nadávat na někoho, příklad: "Na Facebooku mě za můj názor ukamenovali!") každého kdo se vymyká. Lidé jsou různí, bohužel etiketa je vytvořená tak že se tváří že pasuje na každého jedince, což prostě není možné, jde to jen na nějakou tu většinu (a ještě k tomu bídně) a zvyklá většina radši ukamenuje menšinu než aby polevila ze své "slušnosti".

Do prdele si většinou lezou navzájem, pokud se teda nejedná o případ kdy je do toho jedna strana nucena pod tlakem, časté například u dětí "Maruško dej pusu dědečkovi, je to slušnost".

Shrnutí: Slušnost je subjektivní a etiketa se jí snaží zobjektivizovat (často neefektivně) na základě většinové populace na úkor menšin. Většina této etiketě ze zvyku a ze strachu naslouchá, menšina je ostrakizována. Většina si žije šťastně až do smrti v krásném přesvědčení, že jsou slušní jelikož jsou (z jejich pohledu) ovcí mezi ovcemi a nikoliv kozou nebo vlkem.

Díky bohu jsem tvoje odpovědi přestal brát vážně už před nějakou dobou, takže se ti ani nebudu snažit vysvětlit že slušnost je subjektivní, když ani základy ekonomie nedokážeš pochopit.

A nikoliv, potřeba se najíst je potřeba mého těla závislá na jídle. Potřeba nebýt ukamenován je potřeba mé mysli závislá na okolní společnosti. Jídlu nemůžu vysvětlit aby se mi teleportovalo do žaludku když mám hlad, společnosti můžu vysvětlit aby mě neukamenovala.

Povinnost je asi silné slovo, to máte pravdu. Lepší popis mě nějak nenapadá, možná slovo "emocionální nátlak okolní společností za cílem vykonání zvykových rituálů dle současného rozpoložení kultury" nebo tak něco.

Dost by mě zajímalo, kdyby třeba půlka české společnosti začala z ničeho nic brát poskok na místě jako slušnost při setkání, jestli by to ta druhá půlka začala ze strachu z ostrakizace dělat taky. Otázka je taková, zda má větší váhu ta ostrakizace či ta zažitost kulturního zvyku.

To je můj point. Že má etiketu (já tomu říkám potřeby) každý jinou a že je hloupost snažit se to nějak průměrovat napříč celou společností, jelikož to vytváří jakýsi paskvil který nevyhovuje nikomu ale většina jej ze strachu z ostrakizace a ze zvyku slepě dodržuje. Není to nic víc než tradice, a ještě k tomu dost škodlivá pro ty minority, něco jako velikonoční tradice o zmlácení holek pomlázkou.

Ano je to "meta-metafora", otázka je co je to to "chovat se slušně", je slušné usmívat se na šéfa a v hospodě ho pomlouvat před kamarády?

Je to jeden ze dvou důvodů na který jsem přišel, ten druhý důvod je zvyk.

Myslím že tahle část pasuje perfektně. Můžu ještě zmínit třeba etiketu Japonců, ty honorfika a klanění se, to určitě četné části Čechů přijde nepříjemné, NAOPAK Japoncům přijde nepříjemné podávání ruky (nemají rádi dotyky), mě kurva vadí etiketa obou těchto států/kultur a nejen jejich.

Iracionální zhnusení? To je co za obrat? Snad každé zhnusení je iracionální, snad každá EMOCE je iracionální, to znamená že žádná není.

Popřípadě by mě zajímala definice, je to tak že iracionální reakce = reakce která se odlišuje od reakce "normální"?

Už dvacetkrát jsem vysvětlil že si nepřeji aby pro mě někdo dodržoval etiketu, nýbrž aby pro mě dodržoval to o co ho poprosím aby dodržoval (samozřejmě v rámci mezí empatie), jelikož se mé potřeby značně liší od té etikety a často jsou přímo v rozporu. Nejjednodušší je samozřejmě navazovat vztahy s lidmi co mají etiketu na háku a nemusí se jí tím pádem pro mě odnaučovat, a zároveň mají empatii a jsou upřímní. Oni řeknou své potřeby, já řeknu své, a navzájem je dodržujeme, to že jsou tyhle potřeby pro okolí nějak neslušné nebo proti etiketé vidím jen jako pozitivum.

A cizí bordel není obecné negativum pokud ti cizí bordel nevadí, což očividně moc lidem nevadí viz. chodníky na ulici. Nic jako obecné negativum či pozitivum neexistuje, to je objektivizování dobra a zla. Ale jak jsem říkal, dá se to do jisté míry zprůměrovat, dá se vytvořit jakýsi agregát, ale silně pochybuju o tom že je tenhle agregát efektivní; viz. demokracie.

Pravda, použil jsem špatnou formulaci, tím fyzickým násilím jsem myslel to útočné.

Počítat nemůžete s ničím, to že se na vás někdo v obchodě usmívá a řekl vám dobrý den ještě neznamená že na vás nevytahne sekeru.

Lidí co postrádají empatii je mi líto, ale nemyslím si že by jim etiketa nějak moc pomáhala, asi tak podobně jako pomáhá mě, tak nějak vyjít s těmi "normálními" za cenu toho že budu něco předstírat. Někomu tohle určitě nevadí, třeba té většině, ale zrovna člověk bez empatie... no divil bych se kdyby mu to vydrželo bez žádných mentálních následků. Pokud to tedy není člověk bez empatie toho narcistického typu, co se vyloženě výživá v předstírání slušnosti.

Možné to je, lidé jen často nechtějí, což je samozřejmé. To ale neznamená že se k sobě budeme chovat jak ovce k ovci. "Neminou vzájemným očekáváním" ano, zvýší to pravděpodobnost (v normálních kruzích), s tím souhlasím, ale nemyslím si že to je inherentně dobře, právě kvůli těm minoritám. Když si zvykneme že lidi na ulici jsou všichni ovce, a budeme s k nim tak chovat, mnohem víc se pak divíme když narazíme na člověka, ti jsou divní, jiní.

Podání ruky (vyjma uzavření obchodu¹) je takový hezký příklad něčeho úplně k hovnu, kór když jde o úplně cizího člověka. Zrovna na podání ruky je hezky vidět to vlezdoprdelství a souzení o kterém mluvím. Samozřejmě někdo to pouze dělá z nějakého zvyku, aby se náhodou nestal tím divným, ale jsou i tací co dle vašeho podání ruky soudí váš charakter, samozřejmě potichu, nenápadně, "hlavně ať se nedozví co si o něm myslím".

To jsou pak takové ty případy kdy firma najme na post usměvavou méně zkušenou ženu s dobrým podáním ruky, oproti ženě velmi kvalifikované s horším podáním ruky a horší obuvy (zde se samozřejmě nebavíme o postu kde je důležitý vzhled).

¹ u uzavření obchodu to smysl celkem dává, také záleží na kontaktním případu, ale když si obě strany moc dobře vyhověli, podání ruky nevidím jako problém, to je už spíš jakýsi pozdrav mezi přáteli, nikoliv ceremoniál setkání se s kravaťákem.

Bez druhých samozřejmě přežít nelze, tedy lze ale velmi těžko, z toho ale nijak nevyplývá proč bychom si měli o ostatních vytvářet domněnky, dělat si obrázky a soudit je na základě toho zda žerou polévku tou nebo tou lžičkou. Ba naopak, pokud chci žít s co nejvíce lidmi, tak se musím naučit být upřímný a brát upřímnost jako upřímnost, nikoliv předstírat chujoviny a dívat se na umělé úsměvy.

Rozdíl je samozřejmě mezi upřímností a zahořklostí, nepříjemná prodavačka nebo číšník samozřejmě fajn nejsou, ale ani falešný ksicht a náladě ne (jde to dost snadno poznat), což samozřejmě naší povrchní společnosti nijak nevadí, je to "jen" prodavačka, nějaká "ovce". Nejoptimálnější je upřímně šťastný člověk, těch je velice málo, ti upřímní bývají nihilisté a ti neupřímní jsou šťastní uměle, na oko, ze slušnosti.

Upřímný šťastný milující člověk nepotřebuje druhým cokoliv dokazovat umělými frázemi a nějakými rituály.

Nemyslím si že by tahle faleš byla dělána naschvál, vidím to jako jakési vězňovo dilema, všichni se bojí být upřímní protože je za to ta slušná většina ukamenuje. A tohle si myslí každý jedinec v té většině, ale místo toho aby se stal upřímným + milujícím (jak k sobě tak k druhým), tak si radši zanadává si kámošům v hospodě, doma si vybije zlost na manželku, a pohodka. A den na to znova, nasadí falešný ksicht, potřese šéfovi rukou, pochválí kolegyni šaty i když se mu vůbec nelíbí a nazdar.

*já nenutím se jí NEřídit

Oprava. Píšu v afektu a rychle. Za můj debilní pravopis, gramatiku, přízvuk, intonaci, nářečí, slovosled a slohové schopnosti se moc omlouvám.

Já nesouhlasím, NAP je základem empatie (fyzicky neubližuji druhým) a efektivity soužití (vlastnická práva řeší konflikty o statky nejefektivněji). Spojitost s etiketou nevidím žádnou.

Prosím, kde je v etiketě cokoliv o NAPu, i kdyby úplně letmo? Protože to by mimo jiné znamenalo, že 99% společnosti etiketu nedodržuje, potažmo z ní z nějakých důvodů vyjímá stát.

Já se samozřejmě nedivím, já se to pouze snažím změnit, ukázat těm "podobným" (čtěte normálním), že nejsou nijak lepší, a že by bylo fajn kdyby brali ohled na ty co se vymykají (naštěstí nás co se vymykají přibývá a povědomí o nás také). Říká se tomu individualismus a obrana minorit proti útlaku většiny.

Vždy a všude samozřejmě ne, pouze v situacích kde se musím bavit s těmi "normálními", ale jak jsem říkal, i zde se to snažím co nejvíce omezovat, protože mi to mentálně škodí (hrát si na slušnost aby se na mě někdo nemračil).

"Normálnost" dávám do uvozovek aby si můj text náhodou někdo nevyložil tak že tuto normálnost podporuji. V "normálních kruzích" je tato "normálnost" samozřejmě normální, bez uvozovek.

Společenské mravy jako pojem určitě inherentně dobré jsou, já však vidím problém v tom co to ty společenské mravy v naší společnosti znamenají. Třeba v Itálii, Španělsku nebo latinské Americe je normální a dle společenských mravů obejmout a políbit úplně cizího člověka, tady už by se určitě řada Čechů či Slováků shodlo že jim je to nepřijemné. No to je přesně to co já cítím u většiny těch našich českých mravů.

Povinnost ve smyslu zákona určitě ne, povinnost ve smyslu "nechci být ostrakizován" určitě ano. Jak jsem říkal, to že mentální poškozování není proti NAPu neznamená že to není svinstvo. Mě samozřejmě nikdo nenutí dodržovat etiketu, stejně tak nikoho já nenutím se jí řídit, jen bych si přál aby se jí řídilo méně lidí, podobně jako si přeju aby víc lidí po sobě uklízelo bordel.

To je takové zobecnění, vás samozřejmě osobně neznám, nic na vás nevztahuji. Ale vyšlo to z vaší hlavy.

"Civilizované lidi" to je nějaký eufemismus pro ty mé "normální lidi"? Hezké. No pěknou civilizaci jste vybudovali, to se musí uznat. Normální je určitě také. To bezesporu.

Kolikrát mám říkat, že k těm úrazům došlo! A to kvůli etiketě! Já samozřejmě dokážu připustit že vám "civilizovaným normálním" to SNIŽUJE PRAVDĚPODOBNOST, že dojde ke společenským úrazům (nevím, silně o tom pochybuji, ale budiž). Ale tohle vaše zobecňování... Statisíce lidí prostě nestojí o etiketu, o nějaké mazání medu kolem huby a hraní si na povrchní slušnost, ba naopak, takoví lidé některým přijdou bez charakterní roboti, některým lidem takoví lidé přijdou "normální" (jak již jistě tušíte, myšleno v negativním slova smyslu).

"jakým způsobem a za jakých okolností to lze" to už je čisté objektivizování, tvrdit že existuje taková formule pro všechny jedince... No slyšel jsem i větší hlouposti, objektivismus se holt nezapře. Jak to lze nebo nelze ví jen ta osoba které to říkáte, každý chce slyšet úplně něco jiného a úplně jinak.

Jak jsem říkal, etiketa se snaží vytvořit jakýsi agregát potřeb jedinců, snaží zkolektivizovat chování, což samozřejmě nelze, lidé nejsou mravenci, každý je úplně jiný. Takže z toho vyjde, jen povrchní snůška keců, zabarvování a lhaní, obalování slov tak jak nám řekla nějaká učebnice, protože ta učebnice o tom člověku se kterým se zrovna bavím určitě ví víc jak onen člověk sám. Proč se totiž zeptat člověka co sedí předemnou, když si můžu otevřít knížku a přečíst si co ten předemnou vlastně potřebuje.

"Mysl číst neumím, komunikaci mám na úrovni batolete, takže si radši přečtu knížku a toho člověka předemnou uchvátím svým slušným chováním, to mu určitě udělá radost." <- tzv. normální člověk.

A to že něco není extrémně výjimečná reakce z ní nedělá ne-fyzické napadení, divil byste se jak je ne-výjimečné třeba takové domácí násilí.

PS: Tento typický běžně používaný slovní obrat jsem dosud neznal, díky za přinaučení.

Kéžby ocekavaTELneho, o tom tady ta celá debata je, že etiketa není dobrovolná. Není očekávatelná, nýbrž očekávaná, tedy aspoň v české společnosti, většinové. A není to žádný itinerář nýbrž 10 přikázání. Já měl díkybohu štěstí na lidi kterým je tohle také šumák, a nemusíme před sebou dělat šašky a hrát si na nějakou rádobi slušnost (vlézání si navzájem do zádele).

Samozřejmě že uplatňuji, i když se snažím co nejméně, společnost vás jinak ukamenuje.

Samozřejmě že to tam je, to je takřka celá etiketa, akorát je to schováno pod roušku slušnosti a "společenského chování", to jestli se to těm lidem kterých se to týká líbí nebo nelíbí je šumák, důležité je zda je to správné dle mravních předpisů, a kdyby by zanadávali jen důchodci na Novinkách to by byla krása, nasávají ale takřka všichni, nejvíce těch co se týká nejméně. Etiketa je jen další odnož "normálnosti", bojovníci za "normální společnost" vám o tom určitě poví více, poznáte je tak že jsou často na každé demonstraci, ti u mikrofonu se státní vlajkou.

A samozřejmě že by se dít mohly, etiketa to však podává jako něco dobrého a většina společnosti na to skočila, patrně ze strachu z ostrakizace a také ze zvyku.

Kdybych měl aplikovat etiketu při pracovním pohovoru tak dnes neznám dost velkou část lidí, ono jim totiž taky není často příjemné když (jak říká etiketa) se k nim chováte jak k bohům/robotům/kravaťákům a ne jako k lidem. Etiketa mi nikdy neusnadnila život jinak, než když chce člověk rychle ukončit konverzaci bez dalších slov, "hezký zbytek dne (dědku) na shledanou.

Nejlepší jsou ti jedinci co každému (dle etikety) lezou do prdele a za zády je následně vesele pomlouvají. To dělá svět hned šťastnějším.

Pokud vás emoční rozpoložení vede k choutkám fyzického nepadení a brání vám pouze etiketa no tak to potěš pánbůh. A odpadky taky nevozíte do lesa jenon protože co kdyby to viděl fízl?

Etiketa mi žádný způsob neříká, ten způsob mi říká daná osoba s kterou se bavím, pokud tedy není jako batole a neumí se vyjádřit nebo není dědek na vesnici s komplexem nadřazenosti.

A ikdyby, radši budu když mě někdo napadne z nějakých svých upřímných (i když nebezpečných) emocí než aby tyhle emoce v sobě dusil a ještě mě s úsměvem odmítl. To jsou právě ty lži o kterých mluvím. Všichni dělají jak se milují přitom se nenávidí. A někteří z nás se pak diví že někdo z ničeho nic vybouchne a odstřihne vás nebo dokonce někdy hůř, "to bych do něho/ní nikdy neřekl/a".

Moje hranice etiketa opravdu nezná, na naopak jak jsem již uvedl mé hranice přímo překračuje, a nejsem sám. Neznám lidi "kromě nějakých těch batolat na pracovních pohovorech apod." kteří by měli hranice určené etiketou.

Když člověka neznám tak nemůžu vědět jeho hranice, když ho znám tak mi své hranice řekne. V obouch případech je nějaká etiketa k hovnu. Lidé jsou jedinci s různými hranicemi a potřebami, ty se nedají zkolektivizovat efektivně, jenom povrchně, právě tím lhaním, falešnými lichotkami apod.

K lidem se má chovat s respektem (tak jak si vyžadují vaše a jejich hranice) protože existuje empatie a potřeba soužití, ne protože "se to tak má dělat", a ještě k tomu úplně debilně.

"To je moc hezké, že tohle nechceš dělat, ale etiketa říká že je to slušnost, takže to tak prostě dělej, a nazdar." - parafráze klasického rodičovského "protože jsem tak řekl/a", etiketa je tohle ale verze pro dospělé, nikoliv od rodičů ale od společnosti.

Zajímavé přirovnání. Je potřeba církev pro náboženský fanatismus? Patrně ne. A zde je právě dnes naše společnost. Ono taky církev měla dost jasná pravidla a byl to celiství subjekt, ne celá společnost. Čili to je dost špatné přirovnání, církev měla papeže, biskupy, mnichy, inkvizici, naše společnost (většina, čest minoritám) má všechny tyhle chlapíky v jednom, říká se jim "normální lidé".

Musel bych nad tím hlouběji přemýšlet ale dost možná si myslím že takový náboženský fanatismus napříč celou společností je ještě horší jak zlá církev. U zlé církve aspoň vydíte kdo vám to cpe, u celé společnosti nikdy nevíte kdo vám co omlátí o hlavu.

Možná by ti "normální lidé" taky měli začít nosit nějaký křížek na krku nebo nějaký ten fešný čepec.

A co je to ten "obecný ideál"? Objektivita v mezilidských vztazích? Ajaj.

Ono totiž drtivá většina stáda nerozděluje věci na "obecný" ideál (ať je to co je to) a vlastní ideál, většina stáda se chce prostě cítit dobře a všichni okolo mají dle etikety za úkol přijít na to jak jim tuhle emoci vyvolat, samozřejmě i když se jedná o úplně cizí lidi. Nejen že tohle nelze aplikovat na jednotlivce (všichni jsme jiní), ale také když se to pokusíme zkolektivizovat tak minimálně lžeme (falešné komplimenty apod.) a mimo jiné často přímo onomu jedinci škodíme, protože světě div se, etiketa nemá odpověď na každou situaci s každým jedincem, pouze na nějaký agregát lidí z předminulého století a to pouze povrchově.

Onen jedinec se pak často cítí jako oběť etikety a jako jakási složka společnosti, nikoliv jako jedinec. Mockrát se mi stalo obojí, etiketa vám holt neřekne že vaše maminka si nepřeje obejmutí a nějaká rádoby prázdná slova, ale že si přeje porozumění, upřímnost, dialog.

Aplikace etikety do praxe vede k tomu že každá konverzace vypadá jak na tom pracovním pohovoru, nebo jak na tom pohřbu...

Vy oddělujete etiketu od dobrovolné a té buzerující, já říkám že buzerace je ta celá pointa etikety. Samozřejmě ne buzerace slovní, upřímnost je v rozporu se slušností (dle naší etikety), nýbrž buzerace emoční, či ona případná ostrakizace.

K čemu by ta etiketa jinak totiž byla? Já bych si moc přál aby etiketa byla dobrovolná, bohužel v naší společnosti opravdu není, a bohužel asi ještě dlouho nebude, tipuju že ten zlom přijde v podobném období jako zlom k Ankapu. Moje teorie je totiž taková že víra ve stát pochází z téhož z čehož pochází víra v etiketu, v nejaké vágní "slušné chování", "tak se to přece má dělat".

Pokrok i chyby vidím v LGBTQ hnutí, lidé si konečně začínají uvědomovat že nepotřebují dodržovat nějaké vágní zažité normy aby žili šťastný naplněný život. Čím víc takových lidí tím míň nekriticky dodržovaných norem, zákonů a tradic; tím víc upřímnosti a naslouchání; tím blíž jsme k Anarchii.

Ach tak, vypadají šťastně, takže když se já budu chovat dle etikety tak lidi kolem budou šťastní? Tak proč je na světě takového neštěstí? Když vlastně etiketa lidem dokáže zlepšit náladu. Platí tohle i u toho pohřbu? :)

Rádi traví čas, to je dost vágní pojem, ostatně naše společnost plná etikety tráví čas s lidmi které nenávidí, ale přece je proti etiketě tohle říct na hlas nebo dokonce ten čas s danou osobou netrávit!

Čili jsme zase u toho co jsem popisoval, nejlepší je se zeptat zda jsou lidé okolo mě šťastní a zda se mnou rádi tráví čas, a večer se pomodlíme že odpověď která přišla byla z úst člověka upřímného, nikoliv z úst člověka slušného zetiketizovaného.

Zdokonalování v odvětví kde ať se snažíte jak se snažíte stejně nikdy nebudete ani průměr mi nějak postrádá na smyslu. Jak jsem říkal, už se nesnažím o to aby mě stádo mělo rádo, aby mě mělo za slušného. Jak jsem říkal, čím víc jsem se snažil tím víc mi okolí mlátilo chyby o hlavu.

Ono taky, co je to to "vyžadovat". Když na mě dědek začne tykat tak mu ze slušnosti a zvyku budu vykat, to že mi on tyká nebo vyká je mi úplně jedno, já si na tomhle nepotřebuju nic dokazovat, i když tykání je mi příjemnější snad v každé situaci.

Rozdíl ale je když mi třeba začne vnucovat ať vykám někomu jinému, tam už ho pošlu do háje, samozřejmě s úsměvem (etiketa).

Problémové situace jsou ty ve kterých se nejde obrátit na zvyk nebo odkoukávání, nebo kdy je těch pravidel milión. Tykání a vykání je jedno pravidlo, a ještě k tomu docela jasně definované, narozdíl od těch miliard ostatních "pravidel".

A můžu vědět jak má člověk bez věštecké koule budoucnosti přijít na to zda se okolí bude cítit dobře nebo nebude? Dá se to předpovídat nějak jako počasí? Jestli je to nějaká forma zkouška/error a člověku to po letech "nějak dojde", tak by mě zajímalo kolik let to teda má trvat. Ono totiž i když člověku dojde jak se chovat na tom tuctovém pohřbu a na tom tuctovém pracovním pohovoru, těch "společenských situací" je v životě krapet víc, a pozor, v těch situacích se dokonce střídají různí lidé s různými náladami!

1. Zdravím lidi které znám, nebo chci znát/se kterými se budu bavit. Tohle je jedna z těch věcí které spadají pod můj bod "rodiče jdou příkladem".

2. U jídla neprdím protože prdy smrdí a smrad kazí chuť -> empatie. Nekrkám protože vím že to některým lidem vadí, stejně tak mlaskání. Empatie. Tohle se dá přirovnat k používání zájmen tak jak si daná osoba přeje, mě to neškodí jim to udělá radost.

3. Moje zkušenost je opačná, čím víc jsem se snažil etiketu pochopit tím víc jsem chyboval. Teď to mám na háku a lidi ví jaký jsem takřka ihned, říkám věci na rovinu, už si na nic nehraju. Když (si na nic) nehraješ nemůžeš prohrát/chybovat.

4. To že to není přesný set pravidel je právě ten problém, když existuje bambilión pravidel a další bambilión interpretací, je jen otázkou času kdy člověk zachybuje. Je to přirovnatelné k naší legislativě; takřka každý porušuje zákon.


Což by samozřejmě nijak moc nevadilo, kdyby ti teda naše společnost nemlátila každou tuhle chybu o hlavu, pro nás co chybují často to znamená otřes mozku na dení bázi.

5. To co tu vyjadřuju bude mít doufám podíl na tom, že společnost opustí stádové přemýšlení a začne lidi vnímat jako jedince, ne jako členy stáda. Na tom, že se lidi konečně začnou spolu bavit a poznávat se, ne jak je to dnes kdy nejdůležitější je jak se člověk směje, jak se obléká, jakou má školu a zda umí vykat.

6. Na dědka na vesnici bych se usmál a popřál mu hezký zbytek dne. Tak nějak to říká etiketa ne?

Etiketa je v takové situaci úplně k hovnu, často i hodně na škodu. Tohle jsem zažil z obou pozic, nejdůležitější a nejlepší je se zeptat co může člověk udělat, a nebo něco nabídnout, nejlepší je udělat obojí, v uvedeném pořadí.

Někdo si prostě nepřeje umělé obejmutí "protože se to tak přece dělá, je to ve filmech!", ale přeje si aby mu ten druhý porozuměl. K porozumění je vám etiketa k ničemu, je to jakási umělá náplast na neexistující problém. Nejlepší je když se onen gentleman plný etikety urazí když jeho spanilé gesto odmítnete, protože "přece není normální odmítnout etiketu! Nech se ode mě obejmout!!!".

To není etiketa ale empatie, dost velký rozdíl. Etiketa jsou ty debilní pravidla o vykání, tykání, podávání rukou, klanění se lordům, líbání rukou, vlezdoprdeleství a pocit nadřazenosti.

Etiketa říká "takhle se chovej k lidem, protože... protože prostě tradice, co já vím", empatie je "tohle by se mi nelíbilo tak to nedělám ostatním".

Od toho jsou rodiče, jdou příkladem a chovají se k sobě a k ostatním upřímně, s empatií. Ale píčoviny typu kdy je ok mluvit, kdy je ok se smát, kdy je ok plakat, kdy je ok odejít, umělé komplimenty... Tyhle sračky pod rouškou etikety jsou úplně k ničemu, jsou jen na škodu.

Neznám nikoho kdo má rád falešné komplimenty a podobné lhaní, ale je to přece etiketa, je to tradice, je to přece "normální", takže to většina společnosti praktikuje dál, a "když to dělají všichni tak já přece musím taky!"

Člověk který dojde k nějakému poznání si uvědomí že není nic lepšího než člověk který nesoudí, člověk který je upřímný, člověk u kterého se nemusíte bát být sám sebou, člověk který vám řekne jak se cítí a co potřebuje. Člověk u kterého nemusíte hádat jako kdyby to bylo batole.

Někteří muži tohle co popisuji tvrdí o ženách, nějaké stereotypy či co, ale já tohle vidím u obou pohlaví.

Dlouhá léta jsem se snažil etiketu pochopit, neúspěšně. Teď už na to z vysoka kašlu, nechci si ničit mentální zdraví jen aby mě většina tolerovala.

"Do you want to be normal and tolerated by all or special and be hated by most?"

A doporučuji to všem, tohle hraní si a lhaní si nikomu a ničemu nepomáhá. Opatrné našlapování jak na královském dvoře, držení kroku a tlamy jen abychom čirou náhodou někoho nerozhodili.

Fyzické násilí je jedna věc, to mentální sice není proti NAPu ale svinstvo je to stejné, kór když jej praktikuje většina na menšině a ještě s úsměvem a pod rouškou "normálnosti" a "společenského chování", či etikety.

Upřímnost a otevřenost; to je jediná etiketa. Nějaké normy o tom kdo má nabízet tykání nebo vykání nebo kakání ať si každý strčí za klobouk, všichni jsme lidi, časy šlechty a poddaných jsou dávno za námi.

Roztomilé se zdají díky evoluci, neroztomilé děti jsou sežrány a tak už nemohou cucat, a to se evoluci nelíbí.

Zabíjení novorozenců je nepřípustné, poněvadž se z nich dají v budoucnu vycucat daně a zisk. Toto však u předsmrtenců neplatí, ti už jsou vycucaní, ve skutečnosti v tomto stadiu existence většinou tito cucáci naopak jen a jen cucají. Narozdíl od novorozence, který cucá chvíli a následně je několik let cucán, geronta už nevycucáme. Gerontův přínos k veřejnému blahu není 0, ale je dokonce minusový! Nasnadě je jasné řešení, odstranění vycucaných gerontů z povrchu zemského, kremace, a následné využití spopelněných ostatků na agrární účely; pěstování řepky olejné. Takzvaný "poslední cuc".

To je v preklade odstranění prošlých jedinců z povrchu zemského, ve jménu veřejného blaha. S genocídou to nemá nic společného, nejsme přece barbaři.

Nebo antigerontismus, aspoň by se ušetřilo na sociálním. /s

Pokud to uspokojení cítí pak samozřejmě nevidím problém, tomu já právě říkám sobectví. Altruismus tomu říkám když "koná dobro" ale vnitřní uspokojení necítí, třeba aby se "jen" dostal do nebe, nebo aby měl úlevy na daních, nebo protože mu to řekli rodiče...

A to dehumanizování si laskavě odpusťte, je to odporné a jen ze sebe děláte hlupáka. Trocha pokory a toho "altruismu" by vám prospělo.

Zavede vás to k absurdním závěrům takovým že lidé radši budou trpět pro kolektiv než aby byli sami spokojení. A nejen pro kolektiv, hodně lidí zůstane ve špatném blízkém vztahu na úkor sebe sama, aby byli těmi hodnými mučedníky. Klasické Křesťanství, prostě katastrofa.

Intuici bych možná taky zvládl, ale to mi nepřipadá jako korektní odpověď, a hlavně mi intuice bude v jinou dobu házet jiný výsledek. Nejčastěji mi intuice říká že není dobré žádné zlo, větší či menší, takže nebudu rozhodovat, za páčku u vlaku nezatáhnu. Ale zda je moje intuice správná netuším a mozek si tím leptat nehodlám, nedělá mi to dobře, nějaká intuice by asi odpověděla v ten daný moment kdy bych se do nějaké takové situace opravdu dostal, třeba s tím příkladem o koncentráku nebo odpalováním čtvrtiny lidstva. Jen se trochu bojím abych u těch komor nebo u toho tlačítka nestál a nerozhodoval se 2 týdny.