Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Tučně je vyznačena část, již jsem rozporoval. Např. z posledního tučně vyznačeného tvrzení není zřejmé, že jeho autor připouští sebevraždu jako evoluční strategii – to by bylo v přímém rozporu. Z diskuze jsem ovšem nabyl dojem, že se v přednášce jednalo spíše o zjednodušení, ale i tak mi přišlo užitečné to upřesnit. 38:10 „Já nemusím mít svůj cíl shodný s tím, čím mě vybavila evoluce. Evoluce mi dala za cíl rozšířit své geny, ale já osobně mám svůj individuální užitek z něčeho jiného, což znamená, že se třeba nemusím rozmnožit a přežít, poslat dál své geny, ale to mě nemusí vadit, protože já si můžu stanovit jiný cíl než tento. Což znamená, že pro mě může být cennější– Evoluce mi říká: za každou cenu přežij a rozmnož se.“

Ano, proto jsem také druh ještě v té stejné větě zpochybnil. Z videa mi pouze přišlo, že nepovažuješ některé činnosti za validní evoluční strategii, třebaže víme, že i sebevražda jí být může.

Upřesňující poznámka: evoluce nemusí nutně chtít aby přežil nějaký Urza, rozmnožil se a předal své geny. Jde o daný druh, možná ani to ne. Některé druhy veverek mají sebeobětování jako evoluční strategii. Jedna veverka se obětuje a zachrání své příbuzné, kteří tak mohou předávat společné geny dál. Jiná zvířata si vezmou život, když se dostanou do stavu, že by byla pro své okolí přítěží, což je také z dlouhodobého hlediska efektivní.

Asi musím do nějaké míry souhlasit.

Jenže na základě čeho by měly pak morální systémy zakládat? Na pocitech? Pointou NAPu je, že určíme, co nám připadá pocitově nesprávné, a posléze to aplikujeme bez výjimek na všechny aktéry, čímž se člověk vymaní z manipulace (nejen) ze strany státu, který tvrdí, že jeho činnost je legální = legitimní. Emoce se velmi snadno ovlivní a liší se mezi jednotlivci. Logika zůstává stejná.

Smyslem textu bylo spíše poukázat na to, že jednotlivá řešení problémů, jež jsou údajně řešeny státem, sdílí společného jmenovatele: kromě toho, že nefungují (a škodí více než pomáhají), jde o řešení často krátkodobá a nepromyšlená.

Vymýcení zdrojů nenávisti jsem použil obecně, neboť v každém případě je třeba individuálního přístupu. Někdy stačí s daným člověkem o jeho útrapách mluvit, jindy to vyřeší čas, někdy stačí jít příkladem.

Nevím, kde jste se dočetl, že si myslím, že děti mladšího školního věku mohou dosáhnout realistického vnímání vlastní smrtelnosti. Na toto téma ve nemám názor ani nezbytné vzdělání.

Autem budou jezdit pouze zástupci lidu, protože to je v zájmu veřejného blaha.

Podobně jako Chat Control.

Pokud plánuji pouze svou ideologii, tak to stále spadá pod plánování mého života.

Souhlasím, že "instinkty" je špatné označení, měl jsem na mysli reflexy. Emoce a instinkty spadají pod Systém 1 jakýchsi okamžitých reakcí.

Ad evoluce nic neřeší. Záleží, jak si to nadefinujete. Existují evoluční algoritmy, které (jak již z definice algoritmu vyplývá) řeší problémy. Hledání systému pro konflikty v používání vzácných zdrojů je jedním z problémů, které řeší kulturní evoluce.

Doufám, že i přes nedostatky mého článku alespoň ta idea někomu něco přinesla.

Evoluce se v tradičním významu neodehrává v rámci jednání jednotlivce. Ale i v životě jednotlivce narazíme na evoluci podobné mechanismy.

Existuje způsob, jak zjistit, zda jsem naprogramoval algoritmus, který řeší nějaký problém.
Neexistuje způsob, jak zjistit, zda můj článek je dobrý. Co ovšem je možné je, psát články, dostávat zpětnou vazbu a postupně je zlepšovat.

To je ten rozdíl.

Evoluce jako Systém 3 je myšlena spíše jako jev společenský, nikoli psychologický.

Knihu jsem četl, ale nepředpokládám, že většina čtenářů zde by pochopila, kdybych napsal, že Systém 3 je evoluce.

Zčásti tomu tak je. Každý plánuje svůj vlastní život. Ale nikdo nemá právo plánovat životy ostatních bez jejich souhlasu. V tom spočívá ten rozdíl. Dalo by se říci, že jde o největší možnou decentralizaci plánování, od politbyra k jedinci.

„Přirozené“ právo je nešťastný název. Mises by řekl, že lidé přišli na to, že se jim vyplatí, protože umožňuje nejefektivnější spolupráci. To by byl umělý konstrukt. Já se ovšem spíše přikláním k Hayekově tezi, totiž, že se vlastnické právo vyvinulo spontánně jako součást kulturní evoluce.

Jaká jiná definice je konzistentní a lze použít k popisu reality? Definice z článku není konzistentní ani úplná a navíc se vnitřní pocity daného jedince jen těžko určují, pokud chceme popisovat realitu, neboť jsou na rozdíl od reality pro každého subjektivní.

Příklad 1:
A míří na B zbraní a říká mu, aby zavraždil C. Pokud B zastřelí C, soudce určí do jaké míry rozdělit vinu za vraždu C mezi A a B. Osobně bych většinu viny, a tedy i trestu, viděl v tomto případě u A, nicméně jedná se o specifikum, které není algoritmicky rozhodnutelné.

Příklad 2:
A hrozí B odcizením části jeho majetku, pokud B nepodvede C. Situace by byla řešena analogicky jako v prvním příkladu.

Jiným příkladem může být donucení za účelem podpisu smlouvy, která by následně narušovala něčí vlastnická práva.

Sei gegrüßt, Genosse.
Např. zde je velké množství knih a článků o tomto tématu (od lidí jako D. Friedman, Murphy, Hoppe, Rothbard): http://ozarkia.net/bill/anarchism/PolycentricLaw.html

Jinými slovy, pokud došlo k narušení mých vlastnických práv, kvůli čemuž jsem narušoval vlastnictví, odpovídající část viny přechází na původního narušitele.

Pokud si svobodu nadefinujete jako právo na to, nestát před volbou mezi otroctvím a smrtí hladem nebo umrznutím, tak je zcela v pořádku, aby každý byl okraden či zavražděn, jen aby se někdo náhodou chvíli necítil nesvobodně. Kdybyste k ní chtěl totiž ještě přidat ochranu vlastnictví, tak popírá sama sebe. Taková definice je k ničemu.