Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

STH neříká, že musíš být za každé situace spokojený s tím, jak sis vybral. Jen přesvědčivě popisuje tvoji ochotu zaplatit, v čemž NTH selhává.

Je. V momentě rozhodování je, proto ses tak rozhodl. To už jsme ti vysvětlovali.

I tak je popisná, ne normotvorná. Proto se lidi nechovají podle NTH. Protože je to přežitá, chybná teorie.

Pokud vnímáš vědu jako normotvornou, ne jako popisnou...

Ekonomická teorie není zákon ve smyslu legislativy. Je to zákon ve smyslu přírodního zákona. Není chybou přírody, že se světlo nechová podle Newtona. Je chybou Newtonovy teorie, že nepopisuje světlo. Není chybou lidí, že se nechovají podle NTH, je chybou NTH, že nepopisuje chování lidí.

Je mi to vlastně úplně jedno. I v pure socialismu bude komfort nadhodnota.

Pokud aplikace teorie do praxe vyhazuje bugy, pak ta TEORIE NEPOPISUJE REALITU.

My ale centrální plánování máme. Územní plánování, dotace, pobídky, vládní strategie, strategie MPSV, MD, MŠMT. Centrálně plánujeme státní investice podle očekávaných státních příjmů. A taky máme možná stovky výrobních kapacit ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví státu. Pokud je socialismus VÝHRADNĚ státní vlastnictví výrobních prostředků, vylučující existenci drobných řemeslníků, holičů, řezníků, zedníků, zemědělců, tak vlastně nikde kromě socialistického Československa a možná ještě NDR nikdy socialismus NEBYL.

Spotřebitel si připlácel za komfort i za socialismu. Objektivně se to dělo. Komfort je nadhodnota přičtená k nákladům. NTH tedy objektivně nepopisuje realitu.

To, že je to špinavá praktika (stranou s tím, že je to hodnotový soud a těch 5 centů sis vycucal z prstu), nevyvrací, že připlácení si za komfort je běžné chování spotřebitele v jakémkoliv režimu, tj. tvoje teorie OBJEKTIVNĚ NEPOPISUJE REALITU. Neříkejme NTH tedy teorie, ale nazývejme to socialistickým ideálem.

A myslím, že spíš žijeme v tržním socialismu. Stát výrobní prostředky nutně nevlastní, i když některé jo (pivovar v Českých Budějovicích, továrnu na radiátory v České Třebové...), ale regulatorně vstupuje do jejich řízení.

V každým režimu je myslím komfort nadhodnota, za který si sou lidi ochotni připlatit nad rámec NTH. Je jedno, jestli je to vlastnost, nebo chyba systému, v obou případech je to v rozporu s teorií. Lidi se chovají jinak.

Řešíme realitu, nebo socialistický ideál?

Bug optikou ideálu, ne optikou spotřebitele. Lidi se tak totiž přece chovají. Nechtějí stát 3 hodiny frontu na maso a pak koupit jenom točeňák, protože už nic jiného nezbylo. Chtějí komfort. Jsou ochotni si za něj připlatit. To je bug?

Mimochodem, jak do toho zapadá podpultový prodej za úplatek nebo protislužbu? Odmítáš, že za socialismu existoval, nebo pro tuhle nadhodnotu máš nějaký NTH-konformní vysvětlení??

I v socialismu existují různé preference lidí a tím i jiná citlivost na cenu statku. Jestli sis ještě nevšiml, snažím se z tebe dostat, proč právě 5 centů je pro cenu rohlíku hranice přijatelnosti. Bylo by fajn, kdybys aspoň v jednom vlákně odpověděl.

Proč ten výsledek není 3 centy?

Proč ten výsledek není 10 centů?

Logicky se to stává i v socialismu.

Proč ne 100/1000?

Proč ne 100/3000?

Jak jsi dospěl právě k těm 5 centům?

No to se tak někdy stává, že věc stojí víc, než kolik by za ni člověk dal, to je běžná realita i v socialismu. Mě ale spíš zajímá, jak jsi přišel právě na těch 5 centů?

To je jasný, to je normální spotřebitelský chování. Na nějaký hranici se prostě zastavíš a víc za to už nedáš.

Za 5 centů bys ale teda rohlík koupil, kdybys ho chtěl?

Nemáš 100 na měsíc. Máš 100 do konce měsíce a chceš rohlík. Ne že máš hlad. Chceš specificky rohlík. To jsou jediné dvě podmínky. Kolik ušetříš do dalšího měsíce řešit nemusíš, příští měsíc budeš mít pro jednoduchost modelu peněz dost.

Dobře. Kde máš teda tu hranici, při které přestaneš kupovat rohlíky?

No jenže kde začíná vykořisťování, když jako spotřebitel neznáš náklady?

Ok, zlevňujeme dále 1 euro bys už dal? Za 1 euro bys mohl mít už 100 rohlíků.

A prosím o slušnou diskusi.

Ok, 100 eur nedáš, přestože na to máš. Pak není pravda, že se rozhoduješ pouze podle toho, kolik máš právě peněz (pominu, že i to je údaj nesouvisející s výrobními náklady), musí tam být teda nějaká další podmínka.

Zlevňujeme. 10 eur bys dal?

To je dost vágní hranice, pojďme najít jasnou mez.

Modelová situace: Na účtě máš 100 eur. Žádné výdaje aktuálně nemáš, žádné do další výplaty neočekáváte, pro přehlednost je tedy vylučme. Chceš ale rohlík. Jenže rohlík stojí právě těch 100 eur. Koupíš si ho?

To byla řečnická otázka. Podivení se nad tím, že se k takovým lacinostem uchyluješ.

Tu ani neznáš, tam hranici mít nemůžeš. Kde nás hranici mezi „ještě koupím“ a „už nekoupím“.

Norberte, kde máš hranici mezi přijatelnou a nepřijatelnou cenou výrobku?