Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ano, více méně to popisujete velice přesně; dostat po hubě je celkem přijatelné, ale vstoupit do armády má pro mě osobně tak velkou cenu, že budu prakticky vždy hledat jiné cesty (třeba utěk i s těmi blízkými, které chci chránit a podobně).

To s těmi potraty ani náhodou není v konfliktu.
Já přece mohu mít osobní problém s něčím, co dělají jiní lidé, ale to ještě neznamená, že jim musím brát svobodu to dělat (tohle nemám zdaleka jen s potraty).

Je hodně snadné (a vypadá to dobře) se proti něčemu vymezit, odmítat.
Jenže co potom? Pokud tento koncept práv odmítáte, který místo toho uznáváte? Protože něco nakonec bude…
Jinými slovy mi přijde – když už – lepší to prostě nějak modifikovat (a tím si vlastně vytvořit vlastní verzi) než odmítnout.
Ono odmítačů všeho je dost, ale pak si je snadno chytí kdokoliv, kdo bude dost řvát a vymezovat se, byť to bude třeba nějaký toalitář.

Nene, souvisí to s tím, co jsem četl v Bibli.

Bavilo mě to.

Chci dělat věci, které mi dávají smysl; a když mě někdo nutí do toho stejného, rozhodně mě to neodradí od toho, abych to dělal.
Ale je fakt jiné bránit se proti agresorovi způsobem, který uznávm za vhodné, a způsobem, že půjdu do armády, kde musím poslouchat rozkazy.
V příkaldu s holkou to pak znamená:
Jsem ochoten někoho jiného bránit na vlastní pěst v tu chvíli (nebo i opakovaně, když si o tom můžu rozhodnout); nejsem ochoten kvůli obraně někoho jiného (ani sebe) vstoupit do organizace, která mě pak může dělat pod hrozbou zastřelení věci, které jsou v rozporu s tím, co považuji za správné.

S tou válkou jste ale ten argument použil Vy; přímo jste napsal:
"nemuseli bysme tu být mi vůbec, páč ve WW2 by třeba všichni ti co proti náckům bojovali utekli"
A já poukazuji na to, že to nedává smysl, protože buď tedy řekneme, že uvažuju sám za sebe, ale ne za ostatní, nebo za všechny, ale pak ta válka vůbec není; ale Vy jste to aplikoval selektivně jen na jednu stranu té války.
Přirovnání k holce na ulici nesedí; osobně jsem už takto pomáhal, ale vnímám obrovský rozdíl mezi tím, kdy se rozhodnu sám něco udělat a kdy poslouchám rozkazy (vysvětloval jsem to ve videu o povinné mobilizaci na Ukrajině).

S tím přenastavováním věcí v hlavě souhlasím, sám to dělám hodně a pracuju se sebou, je to můj velký koníček. Stejně jako lepší komunikace s lidmi a další věci; ale dělal jsem to rád, rozhodně jsem se nikdy necítil jako oběť toho.
Já totiž nemám nic proti tomu, když překonávám nějaký nekomfort, ale proti tomu, když se postavím do pozice oběti, že to dělám pro druhé, případně když k tomu někoho nutím a po někom to chci, protože já to přece také udělal (což je typicky příklad těch škol).

To je dost selektivní pohled:
– Kdyby doktoři nebyli lidé, které serou jiní lidé, dost možná bychom tu měli doktory, kteří se s Vámi baví hezky; ono je to v těch službách (státu) totiž dost poznat.
– A zejména to s tou válkou… Kdyby se VŠICHNI řídili tím, co říkám, pak by žádná WW2 nebyla; ani WW1. Proč to tedy chcete aplikovat jen na jednu stranu? To přece nedává smysl.
Jasně, že někdy děláme věci, co jsou nepříjemné; ale právě na konci té přednášky ten kluk, co pracuje u záchranky, ale serou ho lidi, přesně ukazuje důvod, proč jsou pro mě nemocnice místo, kam jdu až fakt když musím, protože se tam ke mně chovají právě tím způsobem, jak se chováte k někomu, kdo Vás sere…

Děkuju <3

Souhlas, možná jsem tu zkušenost příliž zobecnil.
S tím hedonismem asi nevím, co myslíte; ale už si možná nepamatuju, co v té přednášce bylo.

Jj, souhlas; byť se těžko řekne "nemáme", ono se to prostě někdy děje, takže je potřeba to přijmout a pracovat si s tím.

A malý tip pro ušetření času: Nick li je více méně troll; přišla sem asi nějak v dobré víře, psala i nějaké texty, ale pak nějak otočila, takže teď sem chodí hlavně prudit lidi. Každopádně tu potřebu mentorovat druhé měla už od začátku; přečetla pár filosofických knížek, ze kterých ráda cituje a odkazuje se na autory, ale nemá moc smysl se snažit o diskusi, protože si přečtené sice pamatuje, ale moc tomu nerozumí, pročež ty diskuse nakonec končívají argumentem autoritou či knihou.

Nevím, proč píšete "taky"; já do kostela nechodil.
Jinak jsem rád, že už ani nepředstíráte klid (i když ten možná ještě jo) nebo přátelské naladění, ale začala jste se projevovat (alespoň trochu víc) autenticky; je zajímavé, jak je pro Vás pouhá názorová odlišnost dost na to, abyste začala komunikovat tímto stylem. Já Vás v té svaté válce tedy zase nechám a půjdu si po svých; třeba zase někdy.

Já vlastně taky ne; docvaklo mi to při jednom rozhovoru s Terezou.
Jednou jsme dělali v Paralelní Polis debatu o Prague Pride, přičemž některým aktivistům se nelíbilo obsazení naší debaty; začali nám vyhrožovat násilím na nás i našem majetku.
Tereza z toho byla hodně v píči a v afektu mi řekla, že by jim přála, aby jim někdo udělal to, čím vyhrožují nám; já na to odpověděl, že si naopak přeju, aby byli v pohodě a nikdo jim nic zlého nedělal. Jí to přišlo mimo, dlouho jsme se o tom bavili; a já jí vysvětloval, že čím víc budou v píči, tím spíš něco udělají nám, zatímco čím víc oni budou šťastní a spokojení, tím spíš nám nic neudělají.
A pak se mi to spojilo s tím, co jsem četl v Bibli už dávno předtím…

Tady s ním ale musím souhlasit; nedobrovolné věznění či léčení kohokoliv je prasárna, ať už to zdůvodňujeme jakkoliv.

Já si nemyslím, že by to bylo něco výjimečného; dokonce tam i přímo říkám, že samozřejmě nedokážu (jako nikdo) odlišit, co se skutečně děje a co je jen v mé hlavě.
Ale každý si z toho vybere, co se mu hodí; zejména Li z toho bude nadšená (vlastně už je; a to to ještě ani neslyšela), protože konečně se zas najde něco, do čeho se dá kopnout xD

Co se týče těch hostů, tak přesně to se učím, často to i dělám; a pak hodně záleží na tom, jak to dotyčný prezentuje (nemám nic proti vědě ani víře, ale mám trochu problém s tím, když se to zaměňuje).

Seženete mi ho? xD

Jj, přesně; proto jsem ho pozval.

Jojo, v politice víc záleží na prezentaci než výsledcích.

V tomto vlákně mi došlo, že nám dost možná pomáhá i víra etatistů ve stát; norbertsnv je hodně typický etatista (a líbí se mi, že je v tom svým způsobem intelektuálně poctivý a komunikuje to slušně), přičemž právě jeho vzorec myšlení tady ukazuje něco, co může nám anarchistům pomoci v mnohých aspektech.

Má to přínos minimálně pro mě; chci se učit mluvit i s lidmi, kteří to mají hodně jinak, což se nenaučím jinak, než že to budu dělat.

Díky; mně to za to stojí, rád bych otevíral dialogy i s lidmi z úplně jiných bublin.

Budou i další; je pro mě důležité vést dialog i s lidmi, kteří se mnou velice nesouhlasí a mají diametrálně odlišný pohled na svět.

Já měl s Piráty nějakou tu jejich férovku, nebyl tam sice Bartoš, ale digitalizaci jsme řešili.

Jenže já nikdy netvrdil nic jiného.

Já ale mluvím jen o jednotlivcích.

Zdůrazňuji jeden proto, že každý má jeden hlas; kdybychom měli dva hlasy, mluvím o dvou…
A právě proto nemá moc smysl jít volit, no…

Ne, není to záměr; když si poslechnete rozhovory se mnou na toto téma (třeba ve StandaShow nebo s Karolínou u mě v Kanálu), zjistíte, přesně to tam tvrdím: Jeden hlas něco změní jen v případě, že volby dopadnou o jeden hlas, pět když o pět a tak dále.

Pokud tedy jen jdete volit a nikoho dalšího neovlivňujete, s největší pravděpodobností to odpadne úplně stejně, jako když zůstanete doma (pokud vím, například v ČR se ještě nikdy nestalo, že by to vyšlo o jeden hlas).

Ano, více hlasů může výsledek voleb změnit s vyšší pravděpodobností než jeden, to určitě nerozporuji.

Jeden hlas změní jen tehdy, když výsledek dopadne o jeden, tisíc hlasů, když o tisíc a tak dále. Takže čím více hlasů, tím spíše změní. Ale já mám k dispozici jeden; volit tedy pravděpodobně nic nezmění (ovlivňovat veřejné mínění změnit může).

Není nic, co by dávalo "matematicky smysl", ale nebyla to pravda; prostě buď to smysl dává, nebo ne.

A kéž by si milion (a raději ještě víc) lidí nezávisle na sobě řeklo, že jejich hlas nic nezmění; tak velká klesající volební účast už by možná mohla vyvolat v leckom pochybnosti…

1/ Ano, můžete je ovlivnit; a proto nikde neříkám, že nezáleží na ovlivňování, na reklamě, na veřejné podpoře a podobně. Jen říkám, že jeden hlas něco změní pouze v případě, že výsledek voleb dopadne o jeden hlas.

2/ To je irelevantní; ti lidé si to řeknou nezávisle na tom, co uděláte Vy.

Není to zavádějící; právě naopak.
Zavádějící je do toho tahat ty ostatní hlasy, které nemůžete ovlivnit.
Přirovnání s deštěm nefunguje, protože ovládáte jen jednu kapku, ne ty ostatní.
Přirovnání se sbírkou nefunguje, protože ty peníze se nezaokrouhlují; sbírka s 1000 korun je jiná než s 1001 korun (byť o málo, ale je jiná), zatímco volební výsledek na +/- hlas typicky vyjde úplně přesně na stejný počet křesel.