Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Volnotržní soud ale není instituce, je to smluvní arbitr, který je vázaný na smlouvu, dohodu či území působnosti na základě vůle vlastníka(ů) pozemku, kde k příčině sporu došlo. Volnotržní soud nemůže rozhodovat o nikom, ke komu nemá žádnou vazbu. Pokud volnotržnímu soudu nedáte právo nad vámi rozhodovat nebo se nenacházíte na území, kde mu to právo dal někdo jiný, nemá nad vámi žádnou moc.

Jenže on nikdo na váš pozemek neleze, nijak vaše fyzické vlastnictví nenarušuje. V anarchokapitalismu si na svém můžete dělat, co chcete a na pozemcích třetích osob co vám dovolí. Prostě nemůžete nikomu říkat, co smí a nesmí na svém vyrábět a prodávat, nemůžete třetí stany nutit, aby mu to neumožnili na svých pozemcích. Urza to má docela dobře popsané.

Jak si lze na volném trhu bez státního donucení hájit své patenty? Nelze mít smlouvu s každým žijícím jednotlivcem na světě a žádneho suverénního vlastníka pozemku nelze žádnými legitimními prostředky donutit, aby takovou smlouvu podepsal. Bez platné smlouvy nelze mimo stát nic vymáhat.
Opakuji, to že někdo něco vymyslí, nemůže automaticky zavázat všechny lidi na světě k tomu, aby něco dělali resp. nedělali.

Můžete si klidně dál nalhávat, že jsou to hodní altruističtí strejdové, ale pravdou se to tím nestane.

Komu?

Náklady jsou schválně nesmyslně vysoké, protože jsou nesmyslně vysoké nároky. Prosadily si to samy farmafirmy jako způsob vyřazení chudší konkurence. Velká část testů je redundantní nebo zcela zbytečná. Spousta testů i syntéz dnes může probíhat na počítači a částečně už dnes pomocí AI. Většina příslušných předpisů vypadá, jako by je vymyslel těžký paranoik, ale když je potřeba vakcína na covid, najednou nejsou potřeba. Testy na vakcíny nebyly nedostatečné, jejich nedostatky a rizika byly farmafirmám dostatečně známé. Testy bežně vyráběných léků jsou mnohokrát naddimenzované, aby je nikdo krom pár zavedených výrobců nemohl zaplatit.

Třeba univerzity, neziskovky, společně financovaná výzkumná centra, dokonce i ten stát, když už je, koneckonců má být pro veřejné blaho a disponuje největším objemem prostředků. Ale tobě to stejně nevysvětlím, škoda, že hrdina Rakušák mlčí jako zařezanej, asi na ty argumenty nemá odpověď.

V tomhle případě ne, tady jde o protikonkurenční opatření a korupci. Lid do toho skoro vůbec nevidí, je to příliš velké, drahé a složité.

Tak to by stát asi neměl mít právo stahovat z distribuce a rušit staré léky (generika) bez patentové ochrany ve prospěch těch s ochranou. Jenže se to úplně běžně děje a je to důsledkem korupce.

Konkurence, konkurence, konkurence. Stát reguluje ceny léků proto, že i jemu dochází, že se mu nevyplatí nechávat své občany odrbávat v této oblasti přespříliš. Smrdí to defenestrací a vidlema.

Vzácnost statku je zde uměle navýšena patentovým právem. Bez něj by vzácnost byla výrazně nižší a tedy i cena. Přesně podle tvojí logiky.

je zajištěn.

Evidentně jste vůbec nepochopil, o co jde. Neexistuje lék, který se nevyplatí vyrábět, pokud je pro něj potenciální odbyt. Problém je, že "levné" léky, tedy ty, kterým vypršela patentová ochrana konkurují novějším, na které se ochrana ještě vztahuje. Farmaceutické firmě se nevyplatí vyrábět lék, který podléhá konkurenci, a naopak se vyplatí vyrábět ten, který jí nepodléhá, i když dělají víceméně to samé. A velmi se vyplatí korupčně prolobovat skrze stát a pojišťovny zrušení starších nechráněných léků, to vše na úkor pacienta. Naprostá většina léků má výrobní cenu maximálně v jednotkách tisíc korun za kilogram, takže pokud je někdo potřebuje, přiměřený zisk

Ps: to, že něco vymyslíš, ti nedává jakékoli právo iniciovat násilí (= donucovat) vuči komukoli druhému.

Objev neopravňuje nikoho k tomu, aby mu stát za peníze vybrané na daních chránil jeho zisky. Konkurenci patentovač nemá díky státnímu donucení, kdy stát násilím vymáhá uměle vykonstruovaná práva. Po zrušení patentového práva by vznikly nové obchodní modely a konkurence by se ohromně zvýšila. Vznikla by spousta menších chemickofarmaceutikých firem. Současné obludné předpisy ohledně testování a zavádění léků (které jde velmi snadno přehlédnout, když se chce viz covid vakcíny) nejsou produktem státních úředníků, ale prosadily si je samotné farmaceutické firmy jako způsob boje s konkurencí. Když nemáš uměle navýšené miliardy na vývoj, musíš z kola ven. Po zrušení patentového práva by se rychle zjistilo, že ty miliardy na výzkum vůbec nejsou potřeba. Meleš ty, neb o tom nic nevíš.

To je děsná blbost. Patentové právo dělá přesný opak. Brzdí, brání rozvíjení a vylepšování myšlenek a vynálezů. Ale hlavně: proč mám někomu prostřednictvím státu a daní platit ochranu jeho zisků, když na tom nemám vůbec žádný zájem?

Stát zde hraje jen roli užitečného idiota. Hlavním problémem jsou farmaceutické firmy a existence patentového práva. Patentové a autorské právo jsou patrně největšími brzdami civilizace vůbec, takové perpetuum mobile na peníze. To že na tento mizerný kšeft lidé přistupují není jejich svobodná volba, je to vydírání, nemožnost volby v ohrožení života nebo zdraví. Absurdní ceny léku ať už humánních nebo veterinárních jsou výsledkem obludných cechovních mechanizmů a vyrýžované peníze slouží k podplácení politiků a zachovávání či prohlubování stávajícího stavu.

Trochu problém je, že se na té jejich kvalitní práci významnou měrou podílí stát ať už legislativou, která straní bankám jako věřitelům, tak i přímým financováním policie, soudů a úřadů, zřízením exekuční mafie a konec konců i sanací některých krachujících bank. Banky díky státu čelí významně nižším rizikům podnikání částečně na účet všech daňových poplatníků. Chápů, že to může mít pozitivní vliv na úroky a tím na celou ekonomiku, ale není to fér.

"Není nic jako „správný“ pohled na věc." A je něco jako špatný pohled na věc? Já myslím, že ano, že jsou vyloženě špatné, nesmyslné, destruktivní či stupidní úhly pohledu na věc. Možná pak existují nějaké méně špatné či dokonce nejméně špatné pohledy. A nejméně špatný je v rámci možností nejbližší správnému. S tou relativizací je třeba zacházet dost opatrně.

"si sami planuji, ze zivot jim jini planovat budou" právě na základě té naivní představy, že kdokoli jiný může lidem řídit a plánovat život líp, než oni sami. Proč by to jinak dělali? Aby se měli hůř? Že krádež samostatně je vysoce efektivní, když vás nechytnou, o tom se nepřu. Pokud je krádež systémovou součástí libovolného procesu (a zároveň není jeho podstatou a hlavním účelem, tedy nejde o to pouze krást), snižuje vždy jeho efektivitu ve srovnání s procesem obdobným, krádež neobsahujícím. Krádež totiž vždy snižuje celkovou produkci.

Socialismus neskončil, socializmus trvá. Skončila totalita, kapitalismus v devadesátkách na chvilku vstrčil růžky a hned ho zařízli.

Všechna ta vaše bludná "selhání kapitalismu" byla vždy jen selháním socialismu, selháním ideologie, selháním naivní představy, že kdokoli jiný může lidem řídit a plánovat život líp, než oni sami. Všechna ta "selhání kapitalismu" byla jen situacemi, kdy kapitalismus někdo omezoval, kdy někdo trhu bránil být volným, kdy ho někdo ze strachu, že na volném trhu neuspěje deformoval. Jakákoli krádež vždy snižuje efektivitu celého procesu. Přerozdělování je jen jiným výrazem pro krádež.

Já bych se těch věcí z vnitra dost obával, co tam sedí PreVít.

No pokud budete srát všechny okolo tak, že vás nepustí k vodě, případně prodají své pozemky psychopatovi, který vás k ní nepustí, je to váš problém.
Pokud mu to prodali v dobré víře za dobrou cenu, měla jste se starat a koupit od někoho za ještě lepší cenu a nenechat se vyblokovat. Můžete založit spolek obkupovaných a bránit se společně. Nebo můžete zaplatit někomu, aby to všechno a ještě víc dělal za vás. V anarchokapitalismu se o svoje musíte starat, proč by to někdo dělal místo vás. Anarchokapitalismus stojí a padá na smlouvách. Smlouva o vzájemném zasíťování může být fajn věc a prodejem pozemku pochopitelně nepadá, stává se věcným břemenem a vymahatelným vzájemným závazkem. Ale nejdůležitější je snažit se nikomu neležet v žaludku tak, aby byl ochoten investovat do vaší likvidace a riskovat při tom vlastní dobrou pověst.

Až nám pánbůh jednou toho šaška vezme, budeme si ho muset vymyslet.:)

Nemůže chodit, protože má zlomenou nohu. Šašek: ale zlomená noha je neschpnost chodit.
Já: ne, není. Je to jen jeden z projevů zlomené nohy.
Empatie není ani zdaleka jen schopnost vnímat emoce druhých, ale zejména je "odrazem" sám cítit. Zasahuje do porozumění motivací druhých lidí. Umožňuje vnímat vztahy ve skupině atd. Když vidím trpícího, trpím také, byť pochopitelně méně a ovlivňuje to mé jednání. To se vás zjevně netýká, jste takový empatik teoretik. Raději nepište o něčem, co vůbec nechápete, na co vám chybí v mozku spojení.

K altruistickému jednání často vede nikoli to, že "mi to přijde správné", ale empatie, tedy že se lidé vciťují do druhých a jednají v jejich prospěch, aniž by z toho měli zjevný užitek. Děje se tak proto, že vlivem empatie mají lidé schopnost vnímat odraz emoce např. trpícího člověka a pokud mu pomohou, přestanou tento odraz utrpení vnímat. Bohužel se to netýká všech lidí.

S dovolením si to jméno nechám zatím pro sebe, ale jeho reakce byla veskrze zajímavá.

Mám pro vás velmi špatnou zprávu. Společenská poptávka po institucionální kontrole magorů stoupla předevčírem o desítky tisíc procent. Popularita vašich fantasmagorických hovadismů teď myslím narazí na dno a hladce jím projde do záporných hodnot. Připravte si krumpáče a lopaty.
Mimochodem nedávno k nám do blázince na trojku napsal jistý pan D. kverulantský dopis. Prokop mi to dal přečíst, ta obludnost vám byla stylisticky ohromně podobná...

Dřív jsem dost lezl a určitě to bylo i vítězstvím vůle, překonáním strachu a bolesti. Hlavně to ale bylo vítězství nad skálou, adrenalin, síla. Byli kluci, co tam lezli vítězit hlavně sami nad sebou, bylo to vidět na tom, jak lezli, ale těch jsem se trochu bál, jistit bych se od nich raději nenechal. Roztřískat něco např. desetidenním půstem vlastní organismus prostě není konstruktivní.

Naplňování našich záměrů je zdrojem naší sebehodnoty. Týká se to v zásadě konstruktivních cílů, roztřískáním něčeho větší sebehodnoty obvykle nedosáhneme. Problém nastává, když tomu začneme říkat kázeň či disciplína, protože tím tam začne hrát dominantní úlohu vůle - sebedonucení. Dnešní hlubinně dynamická psychoterapie se snaží o snížení míry sebedonucování. Aby lidi nedělali, co nechtějí, nedostávali se do situací, kdy to dělat musejí, a naopak dokázali dělat naplno to, co chtějí, aby jejich vnitřní bloky a překážky nezvyšovaly zbytečně množství vůle, které je třeba k uskutečnění záměru vynaložit. To, že dokážete deset dnů nejíst vám dá jistotu, že se krutě sebeznásilníte i v jiných věcech. Skutečně nevím, co je dobrého či obdivuhodného na desetidenním půstu. Je to i dost nezdravé a může to být nebezpečné v závislosti na stavu. Vy byste chtěla, aby vám někdo, na kom jste závislá, nedal deset dnů najíst? Tak proč to provádíte sama sobě?

Mohla byste mi možná i za ostatní diskutující sdělit nějakou definici sebekázně? Sebekázeň takto zdůrazňovaná mi zní jako vnitřní teror, tyranie zvnitřnělé autority místo původní vnější. Jako psychozerapeut vedu lidi zejména k vlídnosti sám k sobě, aby se sebou zacházeli tak, jak by chtěli, aby s nimi zacházela matka, když byli úplně malé děti. Tvrdá asketická sebekázeň je zejména projevem narcismu, který je v tomto smyslu vnitřním žalářem, jak praví klasik.