Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Plus si teda nemyslím, že mezi podřízením se autoritě podle SÚ AV a podřizováním se rozkazu podle ÚJČ AV je rozdíl. Ale tak pro tu prdel, že ano…

1. Ministerstvo i ústavy AV rozhodují o podobě ovládání území státu ve své gesci. Jsou formálními vlastníky. Ale suverénem je stát. Jakákoliv jejich aktivita je činností státu, protože jsou pouze jeho složkami.
2. Není. Nezměnil.

1. Ministerstvo není suverénem na "svém" území.
2. Jenže my s Norbertem NEPOVAŽUJEME poslušnost zákonům za otrocké poslouchání rozkazů.
Nerozporuju, ptám se. Má vaše nepovažování přesah do reálného světa? Jste kvůli tomu méně nesuverénní?

Pardon, že se vám pletu do rozpravy, jen aby nevznikla mýlka. Vajo nepoužívají? Jim? Domníváte se, že jsem vícečlenná množina? Nicméně kvituji s povděkem, že pro vás nejsem to ono (dle vzoru Alžbětko).

1. Naprosto znamená. Stejně jako činnost ministerstva je činností státu = suveréna.
2. Ok. Když nechceš odpovědět, pak by mě teda zajímalo, jak se vaše (ne)považování prakticky projevuje.

Tak. A teorie toho ankapu vychází z teze, že se to většinově nezneužívá. Tedy NAP. A ti, co NAP nectí, jsou v rámci obranného násilí (což ankap pokládá za legitimní) zpacifikováni.
Samozřejmě lze oponovat, že lidi jsou svině, že si půjdou po krku a ankap (byl-li by) by se brzo zvrhnul v anarchoteror či co. Lze o tom polemizovat. Ovšem to už by nebyl ankap.

1. Říkal jsem, že suverén je stát a že SÚ AV ČR v. v. i. je organizační složka státu. Pokud to říká ona a suverén to nerozporuje, říká to suverén.
2. Odpověz.

Ankapáckou definici absolutního vlastnictví neznám, tudíž se nemohu vyjádřit. Nicméně legálně žít můžu snad i na vypůjčeném (pronajatém...). Dokonce můžu žít i bez nějakých suveréno-právních komplikací na hausbótu v mezinárodních vodách, případně v iglů (vyhřívaném solárními panely) v Antarktidě. Takže s tím absolutně explicitním bych byl opatrný.

1. Stát jako suverén s definicí své organizační složky implicitně souhlasí.
2. Odpověz znova. Považujete poslušnost za otrocké poslouchání příkazů? Ano/Ne. Pokud neodpovíš znova, prohrál jsi.

1. Je to organizační složka státu. Ministerstva, prezident, ústavy AV ČR, to všechno dohromady je stát.
2. Takže považujete?

1. Je to organizační složka státu jako ministerstva a stát je suverén.
2. Neodpíráte. Odepření = sankce. Jste poslušní = otrocky posloucháte.

1. Blanka je tunel suveréna. Jako ten web. Vlastní ho, hlásí se k němu, souhlasí s ním.
2. Jenže my s Norbertem NEPOVAŽUJEME poslušnost zákonům za otrocké poslouchání rozkazů. Je asi jedno, co vy s Norbertem jako nesuveréni považujete nebo nepovažujete. Podstatné je, že pokud jste poslušní, pak otrocky rozkazy posloucháte.

1. Jak říkáš. Je to web suveréna.
2. Pokud jste vy a Norbert poslušní, pak otrocky posloucháte rozkazy. To je deskriptivní.

1) Je to web suveréna.
2) Pokud jsi poslušný, tak poslušnost neodpíráš. Jsi poslušný. Posloucháš. Plníš rozkazy. Neplníš = nejsi poslušný.

S jeho výstupy se suverén ztotožňuje. Ztotožňuje se i s výstupy Ústavu pro jazyk český, které jsou nemlich stejné. A nevím, co tvoje společnost, ale moje společnost výraz poslušnost vnímá taky tak. A vůbec, celkově se tváříš dost sebevědomě, na to, že nejsi suverén.

Je mi jedno, kdo promlouvá za suveréna. Stát je suverén, řekl to suverén.

Akademie věd je organizační složka státu.

"ankap máme aj dnes, akurát existujú rôzne skupiny ľudí, ktoré rôznym spôsobom spochybňujú legitimitu zvrchovanosti jednotlivých štátov"

S tím by se dalo i souhlasit, až na jednu podstatnou věc. Oni nezpochybňují jen tvou suverenitu vůči nějaké nemovitosti. Oni zpochybňují tvou suverenitu i vůči tobě samému. Tedy že jsi vlastníkem sebe sama. Oni tě vlastní a mají dle nich legitimní právo obírat tě třeba o výpalné. Nebo tě násilím nahnat do války. Což je v přímém rozporu s NAP. Takže to asi ankap nebude.

Nemusí tomu tak být. Druhá generace, až dosáhne svéprávnosti, pozemek zdědí, případně nabyde smlouvou darovací. V případě, že je smluvní stranou ještě někdo třetí, dá se smlouva cedovat, tedy postoupit (z otce na syna ap.). O nedobrovolnosti nelze hovořit, protože i dědictví se dá odmítnout. Smluvnost situace pokračuje.

Tak jsem to prve pochopil správně. Dle vás si i v ankapu můžu vybrat pouze mezi různými verzemi nesvobod. S tím se úplně neztotožňuju.
Souhlasím, že suverénem je ten, "kdo se na jakákoliv práva a smlouvy může zvysoka vysrat". Nicméně suverenita se vztahuje k něčemu konkrétnímu, nějak omezenému. Suverén bez omezení teritoria je jen pámbu. Já bych chtěl být suverénem vůči sobě samému, svému baráčku a své zahradě. Ještě bych tam zahrnul své děti, dokud na mně budou závislé (teoreticky - prakticky už jsu dávno z domu). Ale když budu chtít od souseda třeba jabka z jeho zahrady, on se na mě může zvysoka vysrat, ale taky nemusí. Já budu mít jabka, on prachy, bude nám fajn a na své suverenite ani jeden z nás netratí.

Řekla to organizační složka státu = stát = suverén.

Řekl to suverén.

Nikoli. Státní zásahy právě vytvářejí prostředí, které dává vybraným subjektům moc diktovat nevýhodné podmínky. Stát ničí konkurenci a umetá cestu monopolům.

Snad ti tady bude definice poslušnosti od slovutné organizační složky státu nápomocna.

poslušnost – podřízení autoritě, vykonávání jejích příkazů, pokynů, dodržování morálních zásad, které postulovala, bez ohledu na vlastní názor, resp. i identifikace s vnucovaným názorem. Poslední aspekt p. je ale sporný, protože po plné identifikaci se nátlaková situace mění v projev vlastní vůle a p. přestává být vnímána jako omezování osobní svobody. Toto lze chápat i jako cíl manipulativního jednání.

https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Poslu%C5%A1nost

Ad 1) Nejen že má možnost stát se nezávislým. Zodpovědní rodiče vychovají dítě k nezávislosti a v nejhorším případě je násilím "vykopnou z domu", donutí je stát se nezávislým (zodpovědným za svůj život).
V ankapu o závislém dítěti rozhodují plně rodiče, ve státě se do toho plete stát. Jistě, že pokud rodiče po dítěti požadují totéž co stát, pak zde rozdíl není. Ale to máte třeba státem uzákoněné očkování, státní zákaz mobilů ve škole, státem nařízená inkluze, která má otřesný vliv na vzdělávání dětí atd.

2) Když chcete koupit od státu nemovitost a zároveň platí, že stát nemá monopol na vlastnictví nemovitostí, pak se jedná o dobrovolné přijetí podmínek. Nicméně, jak jsme se shodli, stát většinou nemovitosti neprodává. Většinou kupujete od soukromníka či developera (též soukromého subjektu). Jestliže do smlouvy mezi dvěma subjekty vstoupí stát a chce bez jakéhokoli legitimního důvodu výpalné, tedy třeba daň z převodu nemovitosti, nejedná se o žádné dobrovolné podmínky, nýbrž o agresi, nevyvolané, neoprávněné násilí. Jestliže developer koupil pozemek od státu, akceptuje podmínky víceméně dobrovolně. Ovšem když od developera kupujete dům/byt vy, zaplatíte jako kupující daň (ze zákona). To není žádná dobrovolná dohoda mezi smluvními stranami (developer vs. vy). Takovou podmínku přijmout musíte, jinak vás zavřou.

Co ty víš. Suverén své podmínky vždycky vyhlašuje jednostranně, ne smluvně.

Takhle obecně máte pravdu. Nejsem si vědom, že bych pojmy nějak třeskutě míchal, alespoň ne úmyslně. Ale mohlo se to stát, tyhle pojmy jsou hodně blízké a nemají ustálené definice. Nicméně ať nejsme zbyteční hnidopiši. Každopádně jsem chtěl říct, že když dobrovolně uzavřete oboustranně výhodnou smlouvu, tak to, že musíte akceptovat DOMLUVENÉ omezení ze strany partnera, vám na druhou stranu poskytne jinou výhodu, přínos od něho a ve výsledku jste na tom LÍP než před uzavřením smlouvy.

Senát zrušen zřejmě nebude. K tomu je potřeba Senát. Takže zjevně Ústava podmnožinou SS není.

1) Vás už chápu. Tvrdíte, že v anarchokapitalismu dítě začne život závislé na rodičích, avšak má možnost se stát plně nezávislým (nebo alespoŇ ve spoustě ohledech nezávislým). Ve státním zřízení se dítě může stát nezávyslým v méně ohledech, navíc k tomu musí splnit všechny podmínky státu (čili je to pro něj náročnější).
Obávám se ale, že jsem stále od vás neslyšel přímou odpověď, jestli dítě v anarchokapitalismu je na tom stejně jako dítě ve státě. Napadá mě jen příklad, že v anarchokapitalismu dítě nemusí chodit do školy, zatímco v ČR několik let ano. Avšak za předpokladu, že rodiče požadují po dítěti 9 let školní docházky, je mezi ankap a státním světem pro dítě rozdíl? Chápu, že je rozdíl v nabytí nezávislosti, ale do té doby tu rozdíl je?

2) Mně nešlo tak úplně o nevýhodné podmínky. Mě spíš zajímalo, proč se státní podmínky neberou jako dobrovolná smlouva. Když chce soukromník koupit pozemek na sídliště/bytovou jednotku, stát mu řekne "zajisti tam tyhle podmínky, a v případě, že svůj pozemek (či jeho část) prodáš, chceme z toho provizi (daň)". Člověk takovou podmínku přijmout může, ale nemusí. Proto mě zajímá, jestli to berete jako dobrovolné přijetí podmínek, nebo násilím vnucené podmínky, ideálně i proč.

3) Máte pravdu. Tohle raději necháme být. Minulý režim jsem nezažil tak dlouho, abych si jej mohl pamatovat, tudíž se nechci do takové diskuze pouštět. Byla to jen spontánní myšlenka, když jsme se bavili o jednorázových smlouvách a obchodech se státem.

Nezávislost tak jak ji chápete vy, tedy absolutní absenci jakýchkoli omezení, dosáhnete pouze jako zcela individualistický, ze společnosti vyloučený tvor. Jestliže chcete kooperovat s jinými (též suverénními, svobodnými) lidmi, tak jak je to pro většinu lidí přirozené, musíte si stanovit pravidla pro tuto spolupráci. Jestliže jsou pravidla dohodnuta svobodně, na základě oboustranné výhodnosti, neztrácíte nic na své svobodě. Je rozdíl mezi dodržováním pravidel a posloucháním rozkazů. Když hrajete šachy, považujete omezení tahu pindíkem pouze o jedno pole za potupné, otrocké poslouchání rozkazů?

Článek 15.

Proč to omezujete pouze na vlstnictví pozemků (nemovitostí)? Ne-závislost je přece podstatně širší pojem. Třeba ne-závislost sehnat si jídlo, oblečení...