Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Článek 15.

Proč to omezujete pouze na vlstnictví pozemků (nemovitostí)? Ne-závislost je přece podstatně širší pojem. Třeba ne-závislost sehnat si jídlo, oblečení...

Ach jo, ty jsi tak hloupej.

Ústava není ekvivalent ke společenský smlouvě. Ani tvůj předpoklad překrytí na tom nic nezmění.

Já nejsem na tvoje předpoklady zvědavej. Ústava ani zákon nejsou smlouva.

Možná, nevim. V obecnosti je společenská smlouva implicitní dohoda, ve který se směňují služby za svobody a kterou občan stvrzuje svým mlčením. Akorát že to není ani smlouva, ani společenská.

Abychom se do toho nezamotali.

1) V ankapu se možnost znezávislení realizuje skutečným odstraněním závislosti. Tedy že se dítě stane z vlastní vůle nezávislé (na rodičích). Bude činit vlastní rozhodnutí za vlastní prostředky s vlastní zodpovědností.
Ve státě se dítě stane nezávislé formálním splněním podmínek státu. Formálně nezávislé na rodičích (pěstounech...). Zároveň však stát uzákonil povinnost rodičů živit i plnoleté děti, pokud studují. Takže si to přeberte. Každopádně budou i nadále (stejně jako jejich rodiče) v mnoha věcech zavislé na státu.

2) Jistě. V ankapu po mně může protistrana žádat ještě daleko horší podmínky než stát. Ovšem vzhledem ke konkurenci to reálně udělá nevýznamné promile subjektů.
Pozn.: Stát není nepotřebná, nýbrž příživnická a škodlivá třetí strana.

3) Minulý režim dobře pamatuju. Nicméně podstatou této části diskuse byla dobrovolnost přijetí takové "smlouvy". Těžko mluvit o dobrovolnosti, když nemáte jinou možnost, což jste v minulém režimu opravdu neměl. Stát určoval mj. i jednotnou celostátní cenu.

V pohodě.

Pak už ovšem záleží pouze na vaší víře (ideologii) v to, která cesta vede/nevede k tomu hladu. Jestli věříte, že přerozdělování znamená prosperitu, pak jste v souladu (vaše jednání s vaší vírou).

Když se do ankapu narodím (až se znovu narodím), bude pro mě platit to, co řeknou rodiče.

Iste že mám, a práve preto by som ich nerád vymenil za hlad s pocitom, že všetko okolo je rozdelené legitímne podľa predstavy anarchokapitalistov (čo ani v realite nie je možné, pokiaľ nepríde k vylodeniu ľudí na novú planétu).

A keď sa do ankapu narodíš a zmluvu neuzavrieš (ani nemôžeš), platí pre teba čo presne?

Samozřejmě, netvrdím, že si něco takového myslíte. Byla to reakce na vámi předloženou definici. Jelikož jsem si nebyl jistý, jestli jsem ji správně pochopil, uvedl jsem příklad.
Usoudil jsem, když znáte definici, budete schopen jen potvrdit/vyvrátit, jestli jsem ji správně pochopil, ne, že ji zastáváte

Já si vůbec nemyslím, že něco jako lid existuje, tudíž ani ta smlouva.

Myslím, že se trochu chytám, ačkoliv bych stále čekal, že ten rámec požadavků bude v tom zákoníku.
Jestli můžu zkusit dát příklad: Myslíte například, že lid chce po státu vyřešit krizi bydlení, ačkoliv není zákon, co by něco takového měl zaručit?

Tím pádem se omlouvám. Stoky mám otevřené na telefonu, kde jsou vlákna poněkud nepřehledná. Tudíž jsem nevěděl, jestli reagujete na někoho, kdo zmínil společenskou smlouvu před vámi, nebo s tím přicházíte do nové diskuze.

Pokud vám tedy rozumím u záležitosti c), tak není přímo rozdíl v tom, že je dítě závislé, ale v jeho možnosti se znezávislit. Ve státním zřízení má podmínky navíc, než které by měl nutně v anarchokapitalismu.
Čili v období závislosti není rozdíl, jen v možnostech stát se nezávislým?

K prvnímu tématu chápu, osobně vnímáte stát jako nepotřebnou třetí stranu, co se týče obchodů. Myslím si, ale, že jste jen posunul situaci.
Když si soukromník kupoval pozemek na stavbu sídliště/bytové jednotky, pravděpodobně mu stát dal podmínky “musíš na svém pozemku zaručit toto chování (např. ono dodržování nočního klidu) a budeš-li chtít prodat domy/byty, které tam vystavíš, musíš nám zaplatit určitou provizi”. Pokud soukromník s těmito pravidly nesouhlasí, nemusí pozemek kupovat.
Stejnou smlouvu může od vás požadovat i soukromník v anarchokapitalismu.

Jinak ale souhlasím, že nakupovat od státu dnes není tak časté. Ani já si nevybavuji, kdy jsem přímo se státem takhle jednal. Je ale pravděpodobné, že za minulého režimu, kdy stát jako jediný prodával potraviny, byly smlouvy s ním často také jednorázové.

Ústava není smlouva.

Ano. Takový konstrukt etatistů, kterým formálně legitimizují stát.

Já jsem teda s myšlenkou společenské smlouvy určitě nepřišel. Jen jsem reagoval.

V ankapu (jak už bylo mnohokrát zmíněno) platí individuální pravidla uzavřená mezi jednotlivými stranami. Snad jediné obecně platné pravidlo ankapu je NAP. A pokud jste od přirození agresor, jistě toto pravidlo neakceptujete. V opačném případě nemáte problém.

Takovou smlouvu samozřejmě neuzavřu.

Ok. Společenská smlouva nejsou zákoníky, je to pomyslná dohoda mezi členy společnosti, která visí nad tím vším. Jakýsi rámec požadavků, které „lid“ od státu nebo společnosti chce.

O tom se samozřejmě nepřu. Předpokládám, že i vy máte aktuálně plný bachor, teplý byt a studené pivo.

Nikoli. Pokud přijmu nějaká pravidla, nejsou to jeho, ale naše pravidla. Většinou ale při nějaké směně platí jen jednorázová pravidla - ty mně zboží, já tobě peníze. Bez jakýchkoli následných podmínek.
Dnes už stát většinou domy/byty nestaví. Přímo od státu nekupuju zas tak často (teď mě ani nic nenapadá). Přesto platí, že stát do mých obchodních vztahů (smluv) zasahuje. Třeba že mu musím platit z každého obchodu daň. A to velmi nedobrovolně.

Závislost dítěte je realitou v ankapu i ve státě. Ovšem rozhodně to nevnímám stejně. V ankapu je (jak píše kolega pz bylo by, byl-li by) dítě závislé na tom, kdo ho "živí" a závislost končí, jakmile se postaví na vlastní nohy. Ve státě do toho stát všemožně zasahuje, už jen tím, že stanovuje jednotnou hranici "plnoletosti".

Počkejte, teď vám úplně nerozumím, proč tím reagujete na mě. Pokud se nepletu, s myšlenkou “společenské smlouvy” přišel (pokud se nepletu) Lojza a Vajo. Z kontextu jsem to pochopil tak, že tím myslí zákon ČR - jelikož jej neuznávají jako právoplatnou smlouvu, nazývají ji jen společenskou.
Od vás už vím, z jakých důvodů nevnímáte ČR jako legitimního vlastníka, a proto proč neuznáváte jeho zákon jako legitimní. Zajímalo mě, jestli to ostatní vnímají stejně, nebo odlišně. Je totiž normální, že se členové skupiny (Anarchokapitalisté, socialisté, demokraté, konzervativci) neshodnou vždy na všem

Na to se ale sluší zeptat, jakou má Česká republika společenskou smlouvu?

Úspora z rozsahu má svoje nejen ekonomické a manažerské, ale i fyzikální limity. V určitém momentě začnou náklady na jednotku produkce růst, protože firma ztratí svoji pružnost, zhustí se manažerská struktura, narazí se na logistická omezení, technologické stropy, vytratí se motivace atp.

"Čertem ani ďáblem bych nenazval situaci, kdy se mi sice z nabízených variant nelíbí ani jedna, ale nikdo zatím nepřišel s výhodnější nabídkou."

To je ako ten povestný Urzov sprznený černoško, ktorý si dobrovoľne nechal natrhnúť riť, aby si zvýšil úžitok.

Ale späť k pôvodnej téme, "máme volbu mezi víc či míň efektivním řešením" nie je nijaká prednosť ankapu, nejakú voľbu máme v akomkoľvek systéme, len sa líšia okolnosti. Pokiaľ všetky ponúkané varianty stoja za prd, hlad a kiahne (neštovice), bude každému vo finále jedno, že pozemky sú vlastnené ankap-legitímne. Takéto filozofovanie si môžeme dovoliť len preto, že máme plný bachor, teplý byt a studené pivo!

Ó, jistě. A protektorátní Češi měli Výnos Vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava! Já jsem se neptal na nejvyšší zákon. Já se ptal na SPOLEČENSKOU SMLOUVU.

Chápu tedy, že koupi domu/bytu od soukromníka vnímáte jako dobrovolné přijetí jeho pravidel, co na svém pozemku smíte a nesmíte dělat. Dokázal byste vlastními popsat, proč tedy koupi domu/bytu od státu nevnímáte jako dobrovolné přijetí jeho pravidel?

K bodu c), řekl byste tedy, že dokud dítě není suverénem, je jeho pozice stejná v anarchokapitalistickém světě jako ve státním?

Ano, k tomu právě začínám čím dál víc docházet; a učím se to jasněji formulovat.
Děkuju.

Pokud to berete z pohledu ryze ekonomického, tedy ankap omezíme na volný trh (bez regulací), máme volbu mezi víc či míň efektivním řešením. Čertem ani ďáblem bych nenazval situaci, kdy se mi sice z nabízených variant nelíbí ani jedna, ale nikdo zatím nepřišel s výhodnější nabídkou. Na velké firmě (korporaci) není nic špatného, pokud svou ekonomickou moc nezneužívá. S efektivitou může mít problém jak malá firma, tak i firma přerostlá.

"i v ankapu s vámi druhá strana může jednat z pozice "buď anebo", nicméně zde existuje velká (až nekonečná) volba konkurenčních nabídek"

A to je práve to povestné šaškovo "dobro z definice". Keď si ankap predstavíme takto, tak samozrejme to vyzerá ružovo. Ale (a ja to považujem za pravdepodobnejšie) ankap môže tiež vyzerať tak, že voľba bude medzi čertom a diablom. Minimálne kvôli úsporám z rozsahu (čo je myslím dostatočne dokázaný ekonomický princíp) je postupný tlak viac na spájanie než na delenie ekonomických jednotiek.