Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Majetkova ujma Rothbarda je rovnaka, ako majetkova ujma spevaka, ked si stiahnes jeho pesnicku alebo majetkova ujma predavaca parkov, ked si zakaznik kupi parrok u konkurencia. Teda ziadna. Jemu zo stavajuceho majetku neubudlo nic. A nema ziadny narok na hypoteticky usly zisk, co je mimochodom absolutne nerealny a spekulativny koncept.
Ak predam falosny Iphone niekomu, komu poviem, ze je to falosny Iphone, tak nema ujmu nikto. Ak mu to nepoviem, Iphone mu slape podla jeho predstav, tak bol oklamany, ale stale nikto nema realnu ujmu.

Ja nemluvim o tom, jestli nekdo vlastni ci nevlastni reputaci.
Ja mluvim o tom, ze v tom tvem pripadu ten podvodnik primo poskodil toho druheho prodejce hamburgeru, kteremu primo vznikla financni skoda, jakkoliv velice tezko presne vycislitelna, priblizne vycislitelna asi ano.
Ale proste realne mu vznikla nejaka materialni skoda.
To je nepopiratelny fakt, at se na to budes divat z jakehokoliv pohledu toho, ze ve skutecnosti nevlasni ani znacku, ani jmeno, ani reputaci, ani nic podobneho. Presto mu vznikla materialni skoda.

Já si pod „státem“ představuju jen tu organizaci. Země a lidi zústávají, státy přicházejí a odcházejí (třeba v Užhorodě by mohli vyprávět).
Myslím, že u těch mezinárodních arbitráží to tak úplně nefunguje (který soud, podle jakého práva?), ale podstatné je, že když někdo nesplní k čemu se zavázal, pes si od něho kůrku neveme (optimálně). Negativní reklama.
Autoritu můžeme stupňovat vodspoda - od vlastní pěsti, až po nejvyšší úroveň – Boží soud. Někde mezi může být nějaká organizace – soukromá či státní.
Jestliže mi bude vidlák prodávat chleba a řepu a já jemu zase třeba motyku nebo pluh, kde je v tom jaká ztráta? Výhodnější by pro mě bylo akorát to, že bych mu místo železa prodal náhražku na jedno použití, ale to bych udělal jen jednou. Naopak bez státní autority ušetřím tu půlku, co mi seberou na daních.
Když mě nějaký syčák nepozdraví na návsi, můžu ho na soukromé úrovni diskriminovat, třeba tím, že mu neprodám ani hřebík a tak mě nemůže žalovat, že byl křivej (ten hřebík).
Předání se uskutečňuje účastí ve volbách. Já jako neúčastník nepředávám, jsem obrán. Za svou ženu si můžu pravda sám, už víc jak čtyřicet let. Ale nadávat můžu třeba na cenu uhlí, které stálo před deseti lety asi čtvrtinu (a asi desetinu toho co bude po ETS 2).

díky

Díky!

Díky; tohle je smyslem – inspirovat lidi.
Fakt díky, že to píšete.

Ano <3
Měli jsme o tom teď přednášku s D-FENSem; je v Kanálu Svobodného přístavu!

Zdravím.
Bohužel teď nikde ne, nikdo to zatím nechtěl; nicméně tady je docela důležitý i obraz.

Dobrá otázka; příště můžu vyzkoušet xD

Díky!

Já myslím, že to je v pohodě; byla to rušná ulice, lidi spěchali…

Jo, to mě taky bavilo; i rozesmálo xD

Teď ani nevím kteří :-o

Když někdo použije značku, aby někoho podvedl, je to porušení jeho práv.
Ale jen tak tu značku použít je něco jiného.

Lze se na to dívat absolutně, ale také posuzovat otázku míry; ten pohled do jisté míry chápu, byť nesdílím.

Díky!

Díky Urzo, vážím si Tě.

Ale co je to “reputace”? Co je tou věcí, která by se neměla brát „na lehkou váhu”? Zřejmě to není majetek, který by jedinci patřil tak, jako mu patří například oblečení. Ve skutečnosti reputace dané osobě vůbec „nepatří”. Reputace je to, co si o dané osobě myslí ostatní; skládá se z myšlenek ostatních lidí.

Člověk nevlastní svoji reputaci o nic více, než myšlenky ostatních lidí – jelikož reputace se právě z nich skládá. Pověst nemůže být člověku ukradena o nic víc, než by mu mohly být ukradeny myšlenky jiných lidí. Ať mu byla dobrá pověst „sebrána” férovým způsobem anebo neférovým, pravdou nebo lží, vůbec mu na začátku nepatřila, a tak by se neměl odvolávat k právu kvůli jejímu poškození.

https://www.mises.cz/literatura/obhajoba-neobhajitelneho-7-pomlouvac-105.kapitola

Ale nikto nevlastni reputaciu. Reputacia nepatri medzi vlasttnicke prava.

Urzo, děkuju za to, co děláte. Děkuju, že máte odvahu dělat věci, které vám přijdou správné. Inspiruje mě to v růstu ke svobodě. Jsem vděčný.

Dobra prace, libi se mi nataceni policajtu. Vice takovych videi by pomohlo lidem, jak s nimi komunikovat a dodalo by jim to sebevedomi si to vyzkouset v praxi. Vim, ze zacatky konci bezne fiaskem, ale o to jde, posouvat hranice :D Mozna, kdyz te zastavuji casto, bys to mohl natacit, sestrihat a udelat video - jen napad tho.

Ze jdu okolo....jedno poskozeni tam vidim. Dokonce pujde vyjadrit penezi.
Jde o to, ze nespokojeni zakaznici LachmannBurgeru, ktery se prejmenoval na RothbardBurgers si v netrivialnim mnozstvi pripadu proste reknou, ze v RothbardBurgers delaji burgery na hovno a jiz si tam nikdy burger nekoupi, ackoliv jinak by tak ucinili. To, ze se jedna o zamenu znacek nezjisti a budou si myslet, ze skutecne v RothbardBurgers je to hnusny.
Potom majitel RothbardBurgers skutecne prijde k ujme, reputacni a z toho nasledne financni.

Kdbyy mi na té policajtárně chtělo kakat, nechali by mě? A byli by v kakací místnosti mříže?

Urzo, díky!!

Z knihy Obzaloba dusevniho vlastnictvi - Trademarky.
Nikto nema pravo na svoje logo sposobom, ze ho nasilim bude zakazovat niekomu inemu.

Předpokládejme, že nějaký Lachmannista[75] si změní jméno svého krachujícího hamburgerového řetězce z LachmannBurgers na RothbardBurgers, což již je jméno jiného hamburgerového řetězce. Já, jako zákazník, jsem hladový po RothbardBurgeru. Uvidím jednu z falešných prodejen RothbardBurgers, které vede onen proradný Lachmannista, a koupím si burger. Pod současnými zákony může Rothbard, „majitel“ trademarku RothbardBurgers, zabránit Lachmannistovi v používání značky RothbardBurgers při prodeji burgerů, protože je „matoucím způsobem podobná“ jeho vlastní značce. To znamená, že je pravděpodobné, že bude uvádět zákazníky v omyl ohledně skutečného zdroje zakoupeného zboží. Zákony tedy dávají právo držiteli trademarku oproti napodobovateli trademarku.

Z mého pohledu jsou to práva zákazníka, která jsou porušena, nikoliv držitele trademarku. V předchozím případě jsem to byl já (zákazník), kdo si myslel, že si kupuje RothbardBurger, ale místo toho jsem dostal mizerný LachmannBurger s jeho divnou pestrobarevnou omáčkou. Já bych měl mít právo žalovat Lachmannistu za podvod a porušení smlouvy (a to nezmiňuji záměrné způsobení emočního strádání a nesprávné vylíčení praxeologických pravd[76]). Nicméně je obtížné vidět, jak tento akt podvodu, spáchaný Lachmannistou na mně, poškozuje Rothbardova práva. Činnost Lachmannisty fyzicky nenarušuje Rothbardův majetek. Dokonce ani nepřesvědčuje ostatní, aby to dělali; maximálně se dá říct, že přesvědčuje třetí strany, aby vykonávali činnost, na kterou mají právo; aby si kupovali burgery od Lachmannisty místo od Rothbarda. A tedy by se zdálo, že pod libertarianismem by trademarkové právo mělo dávat spotřebitelům, nikoliv uživatelům trademarku, právo žalovat trademarkové piráty.

Dále nová rozšíření trademarku, jako práva proti oslabení trademarku (trademark dilution) a proti jistým formám kybersquattingu nemohou být ospravedlněna. Tak jako držitel trademarku nemá právo na svoji značku, nemá právo proti oslabení své značky. Zákon proti kybersquattingu je jednoduše založen na ekonomicky ignorantské opozici ke „skalpingu“[77] a arbitráži. Samozřejmě není nic špatného na tom být první, získat jméno domény a prodat ji zájemci s nejvyšší nabídkou.

Urcite nie utocnym nasilim. V slobodnom svete ma kazdy pravo predavat napodobeniny. Podstatne je, aby zakaznik vedel, ze kupuje napodobeninu. Inak by to bol klasicky podvod. Ak chce kupit original, nech si firma vytvori certifikovanych predajcov, ked chce, aby mal zakaznik istotu, ze kupuje original. Ale nema zisdne pravo nasilim zakazovat inym, aby pouzivali nejako jej logo.

Nepřijde mi tak hrozný jak tvrdíte.
Abychom pokračovali v alegorii s čísly:

A: Číslo 1 000 000 je největší číslo od 1 do 1 000 000 .
B: A co 2 000 000, to je přece větší.
A: Je větší, ale není v oboru o kterém se bavíme. Ten je ohraničený 1 a 1 000 000.
B: No ale je přeci větší.

Tito lidé mohou vnímat některé projevy jako poškozující ostatní (ne nutně fyzicky ale pro tyto lidi může být problémem i psychická újma) a proto je ze svobody slova vylučují.

Pro vás by pravděpodobně byl problém, kdyby někdo vědomě vytvořil plán na zabití člověka a předal ho lidem kteří by ho uskutečnili a bral byste ho jako spolupachatele.

Máme s těmito lidmi rozdílná morální východiska (obory hodnot) a je potřeba k tomu tak přistupovat.

Miluju ten moment kdy ti 4 policajti u počítače koukají na Urzovu fotku a pak na něj a takhle dokola třeba 10x, jako kdyby to nebylo hnedka zjevný 😂
Díky za to co děláš Urzo!

Ti tři uvědomělí mladí občané ze začátku debaty jsou také síla. Asi budoucí kolegové těch fízlů, kteří se také nezdají, že by, vzhledem ke svému věku, byli pro společnost kdy větším přínosem.

Přišlo mi zajímavý co paní říkala o ochranných známkách. Stejně tak jako si firma chrání svoji značku, stát si chrání své symboly. Tys říkal že s tím nesouhlasíš, tak jak by to vypadalo v ankapu? Jak by se firma mohla chránit proti tomu, že někdo jiný použije její značku za cílem oklamat zákazníka?

Argument, že "máme svobodu slova, ale má to nějaké hranice" mi přijde tak nesmylný, že ji mi trapně za lidi, kteří jej říkají.

A: Číslo 1 000 000 je největší číslo a větší číslo neexistuje.
B: A co 2 000 000, to je přece větší?
A: Ano, je.
B: Takže číslo 1 000 000 není největší.
A: Číslo 1 000 000 je největší, všechno má svoje hranice!
B: Ale jak může být 1 000 000 největší, když jste uznal, že číslo 2 000 000 je větší?
A: nepřišel jsem debatovat o číslech.

🙃

00:00 - Úvod
01:45 - Přednáška o nesvobodě slova
52:00 - Rozhovory
1:27:30 - Fízlové
1:44:14 - Přijde oficír
1:55:30 - Dodatek