Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ano, já to chápu. Vám nestačí hlasování penězi namísto demokracie. Vy chcete všechno, tedy aby i ty peníze byly předmětem tržní konkurence.

Ale znáte to, kdo chce moc, nemá nic. :-)

Pak ale tvrdíš, že prosazovaní vlastní vůle je špatné. :-)

Pozitivní právo = nárok. Proč nepoužíváte běžně a intuitivně srozumitelný pojem "nárok" a lopotíte se se zbytečným a nesrozumitelným pojmem "pozitivní právo"?. Vlastně Vy ten pojem "nárok" zjevně používáte, jen si to asi neuvědomujete a celé si to zbytečně komplikujete konceptem pozitivní a negativních práv. :-)

Moc je schopnost prosadit svou vůli bez ohledu na mínění druhých.

Moc je důležitá k tomu, aby vyvažovala jiné moci.

Možnost státu zachraňovat ekonomiku v nesnázích právě díky bezednému systému účetních peněz je právě ta nejatraktivnější věc na státu, kterou by si lidé neměli nikdy nechat vzít.

Stát je tady právě od toho, aby veškerou moc nevykonávali jen ti nejmajetnější, aby na společnost a svůj osud měli vliv i jiní lidé.

Až samotný trh bude schopen lidi uspokojit lépe, než trh fungující ve státě, tak mu asi dají přednost. Ale šance jsou malé.

Tvoje pojetí pozitivního práva není nic jiného, než definice nároku vůči jiným lidem.

Negativní právo pak chápeš jako jakési autonomní právo, které nepotřebuje žádnou "součinnost" ani omezení od ostatních. Něco jak právo, které nijak neobtěžuje ostatní.

Takové právo je ale prázdný nesmysl. Aby mělo právo nějaký obsah, musí zavazovat/omezovat jiné ve prospěch toho, komu dané právo svědčí. Právo aby mě nikdo nezabil ve skutečností není mým právem, ale omezením druhých v tom, že mě nesmí zabít. To, že nebudu zabit, je pak důsledkem respektování onoho zákazu mě zabít, nikoliv toliko mého práva na život. Pokud nebudou mít ostatní zakázáno(!) mě zabít, tak moje "právo", "aby mě nezabili", bude založeno jen na dobré vůli ostatních, čili nic jim nebude bránit v tom, aby mě beztrestně zabili. Jinými slovy, aby právo na život mělo obsah, musí s ním být spojeno omezení svobody všech ostatních. Nelze tedy na něj nahlížet jako na autonomní právo, které bude respektováno automaticky bez dalšího.

To, že to jen nechceš chápat plyne i z toho, že vlastně právo na život jsi sám přeformuloval na "právo, aby mě nezabili", tedy na zákaz uložený ostatním. :-)

Ano, platí že uvedené rozlišování na pozitivní a negativní práva je nesmysl.

"Negativni pravo na kartacek = nikdo Vam jej nesmi vzit" = všichni ostatní mají pozitivně zakázáno Vám ho vzít. Vaše negativní právo samotné nikoho neomezuje samo o sobě a ani Vám samozřejmě nic nezaručuje v tom ohledu, jak se k Vám budou chovat ostatní, kteří mohou činit vše, co jim zákon nezakazuje... Teprve pozitivní právo ve formě zákazu ostatních vzít Vám kartáček "naplňuje" Vaše negativní právo vlastnit kartáček.

Dvě strany téže mince jsou zde následující: negativní vlastnické právo ke kartáčku = pozitivní zákaz všem ostatním Vám ho sebrat.

"positivni = nekdo Vam ho musi navalit" = nárok na to, aby Vám někdo jiný dal kartáček.

Nárok na kartáček, tedy povinnost jiného, že Vám musí kartáček dát, je ale úplně jiná mince. U této mince platí: pozitivní nárok na kartáček = pozitivní povinnost někoho jiného ten kartáček obstarat a dát vám ho.

Srovnáváte tedy dvě strany dvou různých mincí a pak to samozřejmě nemůže sedět. :-)

Dobrovolné respektování (negativních) práv jiných lidí ale znamená omezení vlastní svobody, která je přece na prvním místě. A jednou ze základních vlastností práva je, že je třeba je dodržovat bez ohledu na to, zda je akceptujete, či nikoliv, tedy bez ohledu na dobrovolnost.

Uvedu příklad. Máte negativní vlastnické právo k nějakému majetku. Současně všichni ostatní mají svobodu činit vše, co zákon nezakazuje. Pokud tedy není pozitivně(!) uzákoněn zákaz narušování vlastnických práv, mají všichni svobodu zasahovat do Vašeho vlastnického práva a Vy to právo tedy ve skutečnosti vůbec nemáte, resp. nikdo není (zákonným zákazem) vázán do Vašeho vlastnického práva nezasahovat. Vaše vlastnické právo se tak stává pouhou bezzubou deklarací "práva", které nemá žádný obsah, protože ostatní nejsou povinni je respektovat.

Na pustém ostrově nemůžete uplatnit žádné právo. Nemáte ho vůči komu uplatnit. A uplatňování práv sám vůči sobě samému Vám asi taky moc nepomůže. :-)

Po dlouhých debatách nikdo tady nebyl schopen vysvětlit, co to vlastně to pozitivní právo je a jak se liší od toho negativního. :-) Optimálně zkuste nějaký konkrétní příklad.

Ano právo na bezplatnou péči = povinnost všech plátců veřejného zdravotního pojištění tuto péči uhradit a pokud to nestačí, pak povinnost státu to doplatit. Opět platí právo jednoho = odpovídající povinnosti, či zákazy platné pro druhé. To je esenciální podstata skutečných práv. V tomto případě by bylo přesnější psát o nárocích, než obecně o právech.

Právo jednoho, jež není spojeno s povinnostmi nebo zákazy u druhých je zcela prázdná bezzubá deklarace nějakého názoru, nikoliv skutečné právo.

"mám právo na to, aby mi nikdo nebral kartáček" = všichni mají zakázáno, aby ti kartáček sebrali. Tvoje právo na vlastnictví kartáčku = zákaz všem, aby ti ho sebrali nebo s ním jinak neoprávněně nakládali.

Tvoje "negativní" vlastnické právo je rovno pozitivnímu právu v podobě zákazů platných pro všechny ostatní.

K čemu Vám bude právo na život, když všichni o kolo Vás budou moci Vás zabít, protože to nemají právem zakázáno. Jejich svoboda Vás zabít, nijak neomezená zákonným zákazem, bude eliminovat existenci Vašeho práva na život. V takovém případě se Vaše situace, kdy máte právo na život vůbec nebude lišit od situace, kdy právo na život nemáte.

A naopak, i v případě, že nebudete formálně disponovat právem na život, pokud budou mít ostatní zakázáno zbavit Vás života, pak tento zákaz ve skutečnosti znamená, že budete mít skutečně právo na život, aniž by bylo v právní řádu explicitně zakotveno.

To, že Vás na pustém ostrově nikdo nezabije znamená pouze to, že tam není nikdo, kdo by Vaše právo na život respektoval.

Vezměme si příklad.

Právo na život jednoho omezuje svobody a práva ostatních, a to právě prostřednictvím povinností a zákazů platných pro všechny ostatní. Vaše právo na život bude mít obsah pouze v případě, že ostatní budou mít zakázáno Vám ten život vzít a jejich svobody budou omezeny tak, aby Váš život ostatní ani neohrožovali. Aby Vaše právo na život mělo skutečný obsah, musí být omezena svoboda ostatních, musí mít příslušné povinnosti a musí podléhat souvisejícím zákazům.

No tak to právě myšleno nebylo. :-)

Když se nad tím zamyslíte, tak to co označujete jako pozitivní právo jsou v podstatě svobody, práva, nároky..., kterými disponuje daný subjekt a pojmem negativní právo označujete povinnosti a zákazy, které platí pro všechny ostatní subjekty a jež dávají těm svobodám právům a nárokům skutečný obsah.

Anarchokapitalisté si myslí, že může existovat ("pozitivní") vlastnické právo, aniž by současně existovaly související "negativní práva" v podobě s vlastnickým právem souvisejících povinností a zákazů, jež jsou uloženy všem ostatním subjektům odlišným o vlastníka.

Ne. Na pustém ostrově nemají práva vůbec žádný význam. A už vůbec ne v teoretické rovině. Nesmysl jako myšlenkový experiment taky není OK.

Ano, právo má smysl pouze pokud může působit mezi více lidmi. Proto píšu, že je nesmysl mluvit o právu jednotlivce nacházejícím se na pustém ostrově. Vlastnická práva jsou jen jedním z druhů práv, která lez mít/uzákonit. :-)

Na pustém ostrově ale jakákoliv práva postrádají jakýkoliv smysl. Právo má nějaký obsah a smysl pouze v prostředí, kde jsou alespoň dvě osoby.:-)

Proto taky platí, že jakkoliv právo jednoho, omezuje svobody jiného a/nebo jiných. Rozlišování na pozitivní a negativní právo je v podstatě zcela samoúčelné a nesmyslné.

Dobrá otázka.:-) Obdobně byste se mohl ptát jestli anarchismus, feudalismus a totalita je ideologie.

S tímto umírněným postojem nemám žádný problém. Různé ideologie samy o sobě nemusí být nutně a priori špatné. Nejhorší je ale fanatické zastávání jen té jediné "správné". :-)

Tak žádná práva, ani ta základní lidská práva nejsou absolutní, tedy existující za všech okolností.

Např. základní lidské právo na život je omezeno zákonem tak, že do tohoto práva může být zasaženo trestem smrti. Stejně tak do tohoto práva může každá zasáhnout v rámci přiměřené sebeobrany.
Vlastnické právo k pozemku může být omezeno právem majitele sousedního pozemku nerušeně užívat daný pozemek v souladu s účelem určeným v územním plánu. Nemůžete si prostě postavit prasečák uprostřed obytné čtvrti jenom protože vaše vlastnické právo k pozemku by mělo být nedotknutelné a komu se nelíbí, jak ho vykonáváte, ať táhne jinam.

Představa, že nějaká práva mají být absolutně nedotknutelná tví pouze v hlavách ankapáků a tento koncept je prakticky bez omezení vlastnických práv nerealizovatelný.

A tak asi jo. Jestli Vám to přijde arogantní, tak si to klidně myslete.

Ono definovat kritické myšlení není zase tak triviální záležitost. :-)

A ano, každý si pod tím může představovat něco jiného.

To samé platí o morálce, spravedlnosti...

Tak měl jsem pocit, že to na tom fakt záleží. :-)

Listina omezuje zákonodárce v tom, jaké zákony mohou přijímat.

Absence Listiny legitimuje k občanské neposlušnosti vůči aktům státní moci, které jsou v rozporu s Listinou.

To, že by Listina "udávala" legitimitu státu nikde nepíši.

Dohledat Listinu v americkém právním řádu asi nebude úplně triviální, když se to tobě nepodařilo na první dobrou. A opravdu nelze úplně vyloučit, že tam prostě není explicitně uvedena, ale že porovnání obsahu americké ústavy s Listinou povede k závěru, že tam (roztroušeně) všechna ustanovení Listiny jsou. V české ústavě je to jednoduché.

I pokud v americké ústavě Listina nebyla, tak USA by byla stále legitimní demokracií, jen by prostě chyběla ta pojistka v podobě Listiny. Současně by ale bylo legitimní nedodržovat americké zákony, které by mohly být přijaty díky absenci Listiny a tyto by byly v rozporu s Listinou. Jen by Nejvyšší soud nemohl takový zákon zrušit z důvodu, že odporuje Listině, která není pramenem práva v americkém právním řádu.

Listina je tedy důležitá v otázce legitimity jednání jednotlivce vůči státu, nikoliv legitimity státu samotného.

Současně platí, že Listina zahrnutá v právním řádu daného státu je právní zárukou pro subjekty nacházející na území daného státu, že tento stát nepřijme zákony, které by byly v rozporu s Listinou, reps. že pokud takový zákon přijme, tak že ho ústavní soud zruší.

Listina není nějaký zázrak, který zajistí bez dalšího ráj na Zemi. Je to jenom soubor závazných pravidel, obdobně jako ten NAP. Je to jen důležitá součást celku, která má předejít tomu, co se stalo v Německu za panování Hitlera. Toto byl přece začátek naší diskuze o Listině.

No ono by to mohlo taky dopadnout tak, že by dítěti cpali do hlavy přesně opačné názory a přístupy, než které si rodiče přejí. Mnohdy mají i rodiče vzájemně neslučitelné politické názory. :-)

Proč myslíte, že jednou z nejvýraznějších ankapáckých agend je právě svoboda ve vzdělávání, aby jejich děti nemusely být vystaveny indoktrinacím odporující jejich vlastnímu přesvědčení? :-)

Ve skutečnosti nejde o nějakou zákeřnou indoktrinaci. Jde o seznámení dětí s prostředím, v němž budou jako dospělí žít.

V přání, aby škola učila děti kritickému myšlení a morálce bych tedy byl opatrný. Abyste nebyla nemile zaskočena. :-)

Právní řády různých států jsou často hodně komplikované. To, že to tam neumíš najít, neznamená, že to tam není. :-)

Nejspíš bude existovat nějaký dodatek, v němž se USA k závazku dodržovat Listinu připojili. Hledal bych to někde po roku 1945.

Nicméně Američani jsou docela svérázní, takže ani případ, že formálně Listina v jejich ústavě není, nelze úplně vyloučit.

Pak bys musel procházet tuny zákonů a soudních precedentů a tam hledat ustanovení a řešení sporů, které budou odpovídat jednotlivým ustanovením Listiny, nebo se na ni budou odvolávat.

Pokud je to takto, určitě bude existovat nějaká právnická literatura, která to do detailu mapuje.

Právničina není úplně triviální obor. :-)

Good luck při rozpletení tohoto uzlíku.

Vždy záleží především na učiteli. Když dokáže zaujmout, povinnosti plynoucí ze školního řádu se stávají jaksi zbytečnými, protože jsou dodržovány spontánně, stejně jako je spontánně tolerováno jejich porušení v případech, který jejich mechanické striktní dodržování by bylo absurdní, nadbytečné a nedůstojné.

Obdobně ale záleží na kvalitě žáků. Někteří jsou šašci a rebelové za každou cenu a právě pro omezení tohoto druhu žáků, existují školní řády a v nich uvedené restrikce.

Základem je vycházet bez nutnosti aplikace pravidel, kdy jsou tato natolik všemi akceptovatelná, že jsou akceptována spontánně a jsou použita pouze v případě excesů. Ale to je ideální stav, který nastává jen zřídka. :-(