Komentář 101156
» odpovědět «
Autor: Mlicko
Čas: 2024-01-27 19:38:01
[↑]
Web: neuveden
Mail: schován
a) Jak to můžeme vědět? Protože je to stěžejní cíl oné ideologie.
Promiňte, ale myslím si, že tímto nahráváte Szasziánově další kritice (kterou tu popisoval dříve) – že AnKap je dobro z definice, pokud není definován institucemi, ale výsledkem (nebo tak jak vy říkáte, cílem).
Viz jeho příklad se systémem, ve kterým má každý svou vlastní vilu. Mějme např. systém {F}, který slibuje, že v něm každý bude mít vilu. Jak víme, že ji každý bude mít? Protože kdyby ji každný neměl, tak se nejedná o systém {F}.
Proto nejedná o žádný důkaz toho, že v systému, ve kterém "bezpráví/NAP/nevímco bude default" bude skutečně méně dobrovolného jednání než v právním státu. Existuje totiž možnost, že se zavede tento AnKap systém s opt-outy a vším možným, a stejně v něm bude méně dobrovolného jednání než v právním státu. "Vyvrácení" AnKapu v tomto kontextu neznamená přímo důkaz, že toho dobrovolného jednání bude méně, ale fakt, že na druhé straně chybí důkaz, že toho "jednání v souladu s chtěním" bude na AnKap území více – proto "vyšší dobrovolnost" nemůže být argumentem pro AnKap.
b) Žádnou pozitivní formulaci spravedlnosti vám neposkytnu. Poskytnu vám citaci z Haykova díla Právo, zákonodárství a svoboda:
(...) přesvědčení, že objektivním kritériem spravedlnosti musí být pozitivní kritérium, mělo historicky velký vliv. Klasický liberalismus závisel na víře v objektivní spravedlnost. Právnímu pozitivismu se však podařilo předvést, že neexistují pozitivní kritéria spravedlnosti; a z toho vyvodil falešný závěr, že nemohou existovat vůbec žádná objektivní kritéria spravedlnosti.
Odtud je také citován J.R. LUCAS, The Principles of Politics:
Tváří v tvář lidské nedokonalosti vytváříme vládu zákona částečně z postupů určených nikoli k zajišťování absolutní spravedlnosti, nýbrž k tomu, aby byly ochranou proti nejhoršímu druhu nespravedlnosti. Spíše nespravedlnost než spravedlnost "nosí kalhoty" v politické filozofii, protože tím, že jsme omylní, nemůžeme říci předem, jaké vždy bude to spravedlivé rozhodnutí, a protože žijeme mezi sobeckými lidmi, nemůžeme vždycky zajistit, že bude vykonáno, takže kvůli určitosti volíme negativní přístup a stanovujeme postupy spíše tak, abychom se vyhnuli některým pravděpodobným formám nespravedlnosti, než abychom dosáhli všech forem spravedlnosti.
Promiňte, ale myslím si, že tímto nahráváte Szasziánově další kritice (kterou tu popisoval dříve) – že AnKap je dobro z definice, pokud není definován institucemi, ale výsledkem (nebo tak jak vy říkáte, cílem).
Viz jeho příklad se systémem, ve kterým má každý svou vlastní vilu. Mějme např. systém {F}, který slibuje, že v něm každý bude mít vilu. Jak víme, že ji každý bude mít? Protože kdyby ji každný neměl, tak se nejedná o systém {F}.
Proto nejedná o žádný důkaz toho, že v systému, ve kterém "bezpráví/NAP/nevímco bude default" bude skutečně méně dobrovolného jednání než v právním státu. Existuje totiž možnost, že se zavede tento AnKap systém s opt-outy a vším možným, a stejně v něm bude méně dobrovolného jednání než v právním státu. "Vyvrácení" AnKapu v tomto kontextu neznamená přímo důkaz, že toho dobrovolného jednání bude méně, ale fakt, že na druhé straně chybí důkaz, že toho "jednání v souladu s chtěním" bude na AnKap území více – proto "vyšší dobrovolnost" nemůže být argumentem pro AnKap.
b) Žádnou pozitivní formulaci spravedlnosti vám neposkytnu. Poskytnu vám citaci z Haykova díla Právo, zákonodárství a svoboda:
(...) přesvědčení, že objektivním kritériem spravedlnosti musí být pozitivní kritérium, mělo historicky velký vliv. Klasický liberalismus závisel na víře v objektivní spravedlnost. Právnímu pozitivismu se však podařilo předvést, že neexistují pozitivní kritéria spravedlnosti; a z toho vyvodil falešný závěr, že nemohou existovat vůbec žádná objektivní kritéria spravedlnosti.
Odtud je také citován J.R. LUCAS, The Principles of Politics:
Tváří v tvář lidské nedokonalosti vytváříme vládu zákona částečně z postupů určených nikoli k zajišťování absolutní spravedlnosti, nýbrž k tomu, aby byly ochranou proti nejhoršímu druhu nespravedlnosti. Spíše nespravedlnost než spravedlnost "nosí kalhoty" v politické filozofii, protože tím, že jsme omylní, nemůžeme říci předem, jaké vždy bude to spravedlivé rozhodnutí, a protože žijeme mezi sobeckými lidmi, nemůžeme vždycky zajistit, že bude vykonáno, takže kvůli určitosti volíme negativní přístup a stanovujeme postupy spíše tak, abychom se vyhnuli některým pravděpodobným formám nespravedlnosti, než abychom dosáhli všech forem spravedlnosti.