Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Popisujete "společnost, kde všichni chtějí totéž". Kritika argumentace takovou společnosti, kterou jsem před chvíli předložil, platí v plném rozsahu.

Ale v čem ta morální nesprávnost spočívá, nevíte. Je to tak?

Ale vždyť jste to mnohokrát napsal… Už jsme to řešili. "Všichni chtějí totéž" jste změnil na "Téměř všichni chtějí totéž. Vlastně všichni s výjimkou zločinců chtějí totéž". Nevzpomínáte si? Mnohokrát jste napsal "V ankapu všichni/téměř všichni chtějí žít podle NAPu". Nebo už to neplatí? Jak to je?

Ja nesouhlaseni s argumentem povazuji za odmitnuti spravnosti tohoto argumentu.
- Snad jsem se jasně ptal, zda rozeznáváte něco jako "odmítnout argument" a "přijímat argument a nesouhlasit s ním". Ach jo…

Veta "Děti nemají mít stejná práva jako dospělí, protože máme demokracii" je nazor, nikoliv argument.
- Jak se to liší od "Děti nemají mít stejná práva jako dospělí, protože nezvládnou úplně všechno"? Ach jo…

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Tenhle bod končím. Už je shrnu Ondrovu hloupost:
1. Ondra napsal: Ohledně dětí, dominantní argumenty pro jejich nerovnoprávnost s dospělými jsou založeny na racionalitě. Typicky že nejsou schopny dostatečné predikce nebo že se o sebe nedokáží postarat.
2. Tou neschopností dětí Ondra mohl myslet buď relativní neschopnost (vzhledem k dospělým) nebo absolutní. Tertium non datur.
3. Pokud tím myslel relativní neschopnost, argument špatně vyvracel, neboť absolutní schopnosti dospělých jsou zde irelevantní.
4. Pokud tím myslel absolutní neschopnost, selhal ještě tisíckrát víc, neboť v takovém případě měl argument odmítnout jako nesmyslný, což neudělal.
5. Jediná interpretace, ve které by Ondra neudělal obří logickou chybu, je má počáteční interpretace (kterou odmítáte). V takovém případě by se Ondra mýlil jen v tom, že "Dospělí se můžou chovat jako děti" neimplikuje "Děti se můžou chovat jako dospělí".
6. Já si ale teď myslím, že Ondra udělal tu chybu, že argument relativní neschopností dětí (tak to on sám chápal) vyvracel absolutní neschopností dospělých, a prostě ho "neťuklo", že je to blbost, čili chybu z bodu 3. Ostatně se ho na to můžete zeptat, jak to bylo. Jsou zde tři možnost.

Dobrá, takže je tam etický rozdíl. Otázka je, v čem spočívá. V donucování spočívat nemůže, protože v obou společnostech žádné není: všichni chtějí totéž. V čem tedy ten etický rozdíl spočívá?

Lojza si nepredstavuje spolecnost,kde vsichni chteji zit podle "stejneho NAPu". Protoze chape, ze ruzne mistni zvyklosti mohou vytvorit lokani nuance, atd.
- To zase působí, jako že si představujete dvě trochu odlišné napovské společnosti, v rámci kterých všichni chtějí totéž. Ach jo… OTÁZKA: Představujete si ankap jako místo, kde všichni chtějí totéž? Upřesňuju: Ve smyslu "Všichni chtějí totéž přesně v té míře, aby mezi lidmi nedocházelo ke konfliktům. Čili lidé, kteří se nikdy nesetkají, nemusí chtít totéž, ale libovolní lidé, kteří se setkají, chtějí vždy totéž".

3) Eticky rozdil je v tom, ze verim tomu,ze existuji urcite hodnoty, ktere jsou moralne spravne a jejich potlacovani je moralne spatne. V jakemkoliv systemu.
- Ale v "Lojzově KLDR" přece nikdo nic nepotlačuje, protože všichni chtějí totéž. Takže otázka zůstává: Je tam nějaký etický rozdíl?

1) Takze odpoved zni : Ne
- Tak co by Ondra musel napsat, aby argument odmítl? Rozpoznáváte vůbec něco jako "odmítnutí argumentu" odlišné od "nesouhlasení s argumentem"? Pokud ano, co to je? Pokud ne, jak můžete tvrdit, že Ondra argument odmítl? Nebo tím "Ondra odmítl argument" chcete říct "Ondra nesouhlasí s argumentem"? Jak to je?
Větu "Děti nemají mít stejná práva jako dospělí, protože máme demokracii" byste taky uznal za argument? Domýšlel byste ho, vyvracel, rozporoval? Nebo byste prostě řekl, že to přece spolu nijak nesouvisí, tudíž že takové tvrzení vůbec není argumentem (= odmítl ho)?

2) Dost mi to pripomina ten vtip o mrtvych za 2 svetove valky, ktery konci prikazem "A ted mi je vsechny vyjmenujte".
- 1. Nechtěl jsem všechny, ale aspoň jednoho. 2. Ve válce umírají lidé; ale když si teď vymyslíte stupidní argument, není ŽÁDNÝ důvod věřit, že ho VŮBEC NĚKDO říká…

DODATEK DODATEK DODATEK
Trochu problém "Lojzova ankapu" nebo "naivního ankapu" rozvedu.
1. Politika předpokládá antropologii. Víme, že mezilidské konflikty jsou nevyhnutelné. A to proto, že lidé ze své přirozenosti můžou požadovat cokoliv, skutečně cokoliv, si lze jen představit, například aby byli pány světa. Takže Lojzův ankap jako "zemi, kde všichni chtějí totéž" můžeme bez dalšího odmítnout jako utopii. Což by ale byla škoda, protože implikace nejsou bez zajímavosti.
2. Nejprve pro pořádek trivialita. Když porovnáváme společenské systémy a chceme dokázat, že jeden je lepší, protože tam je méně donucování, nemůžeme si onu společnost představovat jako "místo, kde všichni chtějí totéž", a tudíž není třeba nikoho donucovat, respektive to vůbec není možné. Je to stejně inteligentní jako tvrdit, že v ankapu budou lidé bohatší, a dokazovat to tím, že prostě předpokládáte, že tam budou žít pracovitější nebo schopnější lidé. Při porovnávání společenských systémů jsou jako argumenty přípustné jen implikace, ne definice nebo předpoklady. (Takhle zobecněně to až tak triviálně nezní.)
V případě Lojzova ankapu je to jasné. Ale tento logický klam byl přítomen v posledním Romanově článku, pokud si dobře vzpomínám, a prošel bez povšimnutí. K čemuž se ještě vrátím.
3. Zajímavější je toto. Když všichni chtějí totéž, nemusí to přece vést jen k ankapu, nýbrž k čemukoliv: k monarchii, demokracii nebo k totalitě a la KLDR. Vyvstává tato otázka: Jaký je podle Lojzy etický rozdíl mezi "ankapem, který vznikl tím, že všichni chtěli totéž" a "totalitou a la KLDR, která vznikla tím, že všichni chtěli totéž"? Je tam nějaký?

A argument?

1) Autor konstatuje, ze DOMINANTNE se mezi lidmi rika….toto a toto. Nasledne napise: "Většinu takových argumentů považuji za potenciálně nebezpečné". Prijde ti, ze to Ondra neodmitl?
- Napsal Ondra "Tento argument je nesmyslný, protože nerovnoprávnost dětí nelze ospravedlnit něčím, co mají děti a dospělí společné"? Napsal něco takového? Ne. Čili ten argument neodmítl, přijal jej (= přijal jej jako argument), což se pozná z toho, že domýšlel jeho důsledky a rozporoval jej. Stručně: Argument, který vyvracíte nebo rozporujete, neodmítáte. Shodneme se na tom, že Ondra argument neodmítl? Ano/Ne

2) Logicky vztah to nema, vsak to take Ondra odmita, ale mnoho lidi to povazuje za logicke. Proc? Nevim, asi jsou hloupi, nebo ja nevim.
- 1. Jak to Ondra odmítá? Napsal snad, že tam není logický vztah? Nenapsal… 2. NIKDO to nepovažuje za logické. NIKDO si to nemyslí. NIKDO to neříká. Uveďte JEDNOHO člověka, který to říká.

Máte pravdu. Ale když si Lojza představuje ankap jako společnost, kde všichni chtějí žít podle NAPu, může si ho představit i jako společnost, kde všichni chtějí žít podle stejného NAPu.
Ten problém je zjevně někde jinde…

Není třeba se nikoho na nic ptát, když v opačném případě by argument nedával smysl. Kdyby se neschopností dětí myslela absolutní neschopnost, tj. že jsou stejně schopné jako dospělí, jen nezvládnou všechno, jaký logický vztah by to mělo k otázce nerovnoprávnosti? Proč by to bylo přijímáno jako argument pro nerovnoprávnost dětí? Proč by to všichni okamžitě neodmítli? (Takže jak by se to k Ondrovi vůbec mohlo dostat?) A proč by to neodmítl Ondra, kdyby to on sám tak chápal? Přece když chci ospravedlnit nerovnoprávnost osob, musím poukázat na ROZDÍL mezi nimi, a ne mluvit o tom, v čem se neliší.

Je pro mě záhadou, s čím vůbec můžete nesouhlasit. Vezměme to po bodech:
1. Ve větě Ohledně dětí, dominantní argumenty pro jejich nerovnoprávnost s dospělými jsou založeny na racionalitě. Typicky že nejsou schopny dostatečné predikce nebo že se o sebe nedokáží postarat. se tou neschopností dětí myslí jejich relativní neschopnost vzhledem k dospělým. Ano/Ne

To už jsem přece vysvětlil: protože v doslovném čtení by věta nijak nesouvisela s tématem článku, a protože věta vypadá jako součást běžné figury "uvedení kritéria, zpochybnění kritéria".
A Vy SÁM jste napsal, že to JE taková figura: Imho ji myslel tak, ze nikdo na svete, ani zadny dospely, neni schopny pochopit vse, predpovidat spravne vse a chovat se vzdy "spravne", tudiz je nesmysl dite definovat tak, ze to je nekdo, kdo neni schopny "se o sebe postarat, ci pochopit svet kolem sebe, a podobne".
Čili jsem to chápal v kontextu té figury, což lze a dává to výsledek, který jsem napsal: "Lidé se chovají jako děti bez ohledu na věk a vzdělání". Že Ondra možná nechápe, že neschopností dítěte se myslí jeho relativní neschopnost vzhledem k dospělým, mi vůbec nepřišlo na mysl. Vždyť kdyby se neschopností dítěte myslela absolutní neschopnost, argument by nedával smysl. Bohužel to tak zřejmě bylo…

Pak jsi cely ten clanek pochopil mylne. ZCELA mylne. Nehovori se v nem o zadnych 10%, ani nicem podobnem.
- Já vím. Proto je tak hloupý.

Autor nejprve cituje argument nekoho jineho, tedy "Ohledně dětí, dominantní argumenty pro jejich nerovnoprávnost s dospělými jsou založeny na racionalitě. Typicky že nejsou schopny dostatečné predikce nebo že se o sebe nedokáží postarat."
- To nevíme. Autor neuvedl zdroj. Nepřekvapilo by mě, kdyby si to vymyslel.

A nasledne tento argument vyvraci tim, ze neni mozne ho pouzit, protoze NEJEN deti nejsou tohoto schopny, ale nejsou toho schopni ANI DOSPELI, takze tento argument NELZE pouzit.
- A vyvrací ho chybně. Tou neschopností dětí se přece myslí jejich relativní neschopnost vzhledem k dospělým. Takže otázka absolutních schopností dospělých zde nemůže hrát žádnou roli.

DODATEK DODATEK DODATEK
Pro pořádek po bodech:
1. Ondrou uvedené kritérium pro dítě: nejsou schopny dostatečné predikce nebo že se o sebe nedokáží postarat.
2. Ondra pokračoval: Bez ohledu na to, jak je kdo starý a vzdělaný, nikdy nebude schopen plně predikovat svět okolo nebo se o sebe v různých prostředích postarat.
3. Což jsem (v kontextu článku) chápal jako "I dospělí a vzdělaní se někdy chovají jako děti". Viz bod 1.
4. A argumentoval: "Jenže to, že dospělý se může chovat jako dítě, jaksi neimplikuje, že dítě se může chovat jako dospělý".
5. Chápal jsem to tak proto (kontext byl takový), že v doslovném čtení by věta nijak nesouvisela s tématem článku, a protože věta vypadá jako součást běžné figury "uvedení kritéria, zpochybnění kritéria".

6. A je to taková figura, na tom se shodneme. Ondra jen nepochopil, že to kritérium dítěte – ať už ho vyhrabal odkudkoliv – "neschopnost predikce/postarat se o sebe" je jistě myšleno jako relativní neschopnost dítěte ve vztahu k dospělému; a že ho tudíž nelze zpochybnit zpochybněním absolutních schopností dospělých.

Ondra napsal: Bez ohledu na to, jak je kdo starý a vzdělaný, nikdy nebude schopen plně predikovat svět okolo nebo se o sebe v různých prostředích postarat.
Když tuto větu vytrhneme z kontextu článku, zjevně nemá žádnou souvislost s jeho tématem, kterým je rovnoprávnost dětí a dospělých. Proto to nedělám; předpokládám, že tam souvislost má být, a tak větu chápu.
Jediné, co je v otázce rovnoprávnosti dětí a dospělých podstatné, jsou relativní schopnosti dětí a dospělých; absolutní schopnosti dospělých vůbec nemusíme řešit. Dospělí mají nějaká práva. Předpokládáme, že děti mají třeba 10% "schopností" dospělých. Tudíž dětem přiznáváme jen 10% schopnost nést zodpovědnost, tudíž musí mít jen 10% práv. Schopnosti dospělých vůbec nemusíme řešit, protože oni představují sto procent. Nad nimi už nikdo není; nejsou zde žádní "naddospělí".

P.S. Ať už dospělost, "to, co odlišuje dospělé od dětí", spočívá v čemkoliv (opakuju, že v rámci úvah o rovnoprávnosti dětí se tím vůbec nemusíme zabývat; stačí prokázat existenci rozdílu ve schopnostech dítěte a dospělého; v čem přesně spočívá, není relevantní), rozhodně nespočívá ve schopnosti "plně predikovat svět kolem sebe" ani ve schopnosti "vždy se o sebe postarat".
Úvahy o podstatě dospělosti a absolutních schopnostech dospělých jsou důležité v otázce paternalistické politiky státu, obzvláště je-li donucovací. (A to proto, že zde dospělí přestávají představovat sto procent; stát zde figuruje jako "naddospělý".) V otázce rovnoprávnosti dětí a dospělých nejsou relevantní.

1) Jinak ano, vetsina musi donutit mensinu zit podle Ancapu. VELMI malou mensinu, v podstate pouze "zlocince".
- Takže jste předpoklad "v ankapu všichni chtějí totéž" nahradil předpokladem "v ankapu všichni, až na VELMI malou menšinu chtějí totéž". Geniální…
Proč totéž nepředpokládat v demokracii? Že v demokratickém státu s demokracií všichni souhlasí, až na VELMI malou menšinu, v podstatě pouze "zločince".

2) Samozrejme, pokud si nejaky DALSI clovek bude neco narokovat, tak holt se s nim ten "majitel" bude muset nejak domlouvat / rozsoudit… Co je na tom nepochopitelneho, fakt nechapu.
- Nepochopitelné je jen to, že Vám nedochází, že to někdy někdo bude muset autoritativně rozhodnout. V tom Vašem ankapu sice každý o všem rozhoduje sám, ale jen proto, že vlastně nikdy o ničem nerozhodne, všichni se jen neustále se všema o všem domlouvají. To ale přece nikdo nechce. NAKONEC, dřív nebo později to přece někdo rozsekne, nebo ne? A ten někdo, kdo to rozsekne, určí, jak to bude, PRO VŠECHNY. A bude to platit do té doby, dokud a) tento subjekt nepřijde o moc b) nezmění na věc názor.
PŘÍKLAD: V ankapu si budou dvě strany nárokovat tentýž pozemek. Obě budou mít za sebou bezpečnostní agenturu. Která ze stran pozemek dostane? Ta jejíž bezpečnostní agentura bude silnější. Jak dlouho bude strana pozemek vlastnit? Dokud a) její bezpečnostní agentura nebude přemožena jinou agenturou (která bude mít na věc jiný názor) b) její bezpečnostní agentura nezmění na věc názor.

Nekdo napise: "Bez ohledu na to, jak je kdo starý a vzdělaný, nikdy nebude schopen plně predikovat svět okolo nebo se o sebe v různých prostředích postarat."
A ty na to napises: "Ale dite se chova jako dite, kdezto dospely se muze chovat jako dospely, ci jako dite". No super, a JAK to spolu souvisi??? Jak tahle informace odpovida na namitku, ze nikdo nedokaze plne predikovat svet okolo sebe? Jako ze NIKDO...
- Je třeba jít po smyslu. Ondra tu větu napsal v kontextu článku o rovnoprávnosti dětí a dospělých; v tomto kontextu je třeba ji chápat, a ne ji z něj vytrhávat. Když větu chápeme v kontextu, řekl Ondra toto: "I dospělí se můžou chovat hloupě". Odpověděl jsem: Je rozdíl mezi osobou, která jede na 10%, protože jejích 100% je našich 10% (= je dítě), a mezi osobou, která jede na 10%, protože nechce jet na víc (= dospělý, který se chová jako dítě).

delat definici stylem "dite je dite, protoze je dite a dospely je dospely, protoze je dospely" mi prijde trosku….alternativne inteligentni
- Kdo to dělá?

To je případ, kdy slovosled mění význam věty.
Já také se Szazsiánem s jeho příspěvkem nesouhlasím ve všem. = s lecčím nesouhlasím
Já také se Szazsiánem s jeho příspěvkem ve všem nesouhlasím. = se vším nesouhlasím
Ale i tu druhou větu lze chápat dvěma způsoby. Hned mě to nenapadlo; samozřejmě jsem to chápal jako "nesouhlasím se vším". Skoro bych řekl, že je to větný duckrabbit. Jaký význam tam chcete mít, takový to má.
zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Rabbit%E2%80%93duck_illusion

je to blbosť. Ale chápem Szasiána že prečo to tak napísal, zrejme nechcel napísať že ten detinsky sa správajúci dospelý trpí psychickou poruchou.
- Ne. Napsal jsem to proto, že nikdo nemůže dělat na víc než na 100%, ale každý může dělat na méně než na 100%. Dejme tomu, že dítě má 10% schopnosti dospělého. Pak je zde asymetrie. Dítě s tím nemůže nic udělat, dokud nevyroste (protože nemůže jet na víc než na 100% a jeho 100% je 10% dospělého). Ale dospělý může kdykoliv jet na 10%.

Nestačí citovat. Je třeba ještě napsat, proč je to blbost.
Myslel jsem tím to, že v předstírání existuje asymetrie. Mocný může snadno dělat bezmocného, ale ne naopak. Gramotný může snadno dělat negramotného, naopak ne. Silný může snadno dělat slabého, naopak ne. Kompetentní může snadno dělat nekompetentního, naopak ne. Zdravý může snadno dělat nemocného, ne naopak. Šikovný může snadno dělat nešikovného, ne naopak.
A mutatis mutandis totéž platí pro děti a dospělé. Když předpokládáme, že dospělí jsou mocnější než děti, platí: Dospělý se může snadno chovat jako dítě, ale ne naopak.

Tato prostá úvaha vyvrací všechny Urzovy argumenty typu "když se dospělý chová jako dítě, tak je jako dítě". To je stejně inteligentní, jako tvrdit: "Když se gramotný chová jako negramotný, tak je negramotný" nebo "Když se zdravý chová jako nemocný, tak je nemocný".
Našemu logikovi ušlo, že sice nikdo nemůže dělat na víc než 100%, ale každý může dělat na míň než 100%. Chybička se vloudila…

Když píšu, že s vámi ve všem nesouhlasím, myslím tím, že s něčím ano a s něčím ne.
- Pak jste měl napsat: "Já také se Szazsiánem s jeho příspěvkem v lecčem nesouhlasím."

Píšete sice k bodu 2, ale není to obhajoba Ondrova tvrzení z bodu 2, nýbrž něco úplně jiného. To jen pro pořádek.

1) Problém vidím v tom, že ta definice je umělá. Ta hranice je uměle stanovena. Mohla by být 17, nebo i 19 let, nebo i jinak.
- Ano, ten přesný věk byl "uměle" stanoven. (Lze něco stanovit přirozeně? proto ty uvozovky.) Je to stejně velký či žádný problém, jako že anarchokapitalismus předpokládá "uměle" stanovená pravidla houmstedingu. Je to ostatně podobný problém: Za jakých podmínek začíná člověk vlastnit přírodní zdroj/sám sebe? Anarchokapitalismus předpokládá, že to první se v bezstátní společnosti "nějak rozhodne". To druhé se ve státní společnosti "nějak rozhodlo" hranicí 15 let (nebo 18, co je v 18 tak strašně důležitého?). Ostatně i v ankapu jistě bude nějaké kritérium plnoprávnosti, o kterém se opět "nějak rozhodne".

2. Muž x žena, živý x mrtvý, dítě x dospělý jsou přírodní jevy. Zletilost je sociální jev. Mladší 18 let x starší 18 let jsou přírodní jevy, "manifestace hmoty", chcete-li; zletilost x nezletilost jsou sociální jevy, statusy. Podle vzhledu nepoznáte jistě, zda je osoba starší 18 let; ale už vůbec podle vzhledu nepoznáte, co osoba vlastní. Přesto s tím není žádný problém; na obojí se zeptáte, obojí je zpravidla známo, obojí jsou statusy. O statusech (sociálních jevech) vždy nakonec rozhoduje soud. O přírodních jevech nikdy nerozhoduje soud. Spor o zletilost osoby vždy nakonec řeší soud a nějak rozhodne. Stejně jako spory o to, zda je osoba legitimní vlastník, nakonec vždy nějak rozhodne soud. Existence lidí, jejichž zletilostní status neodpovídá jejich věku, je jako problém existence lidí, jejichž vlastnický status neodpovídá jejich počínání (tj. lidí, kteří vlastní něco, co by dle práva vlastnit neměli). Jistě existují lidé, kteří vlastní majetek, který by podle práva vlastnit neměli. A můžou existovat i lidé, kteří využívají výhod zletilosti/nezletilosti, ač by podle práva neměli.

Já také se Szazsiánem s jeho příspěvkem ve všem nesouhlasím.
- Ve všem? Ve VŠEM???? Tedy i v tom, že argument "lidé mladší 15 let nejsou dostatečně vyspělí na to, aby o sobě mohli plně rozhodovat" nelze použít takřka proti komukoli?

a jeste k tomu, jako bonus, minimalne v polovine propadu pises uplny hovna.
- V čem nemám pravdu. Stačí jedna věc. Ten největší nesmysl.

To je OTŘESNĚ špatně.
2) Kdyz si nekdo urci neco neprijatelneho, tak ho ti ostatni nejakym zpusobem "potrestaji". Kdyz si prilis mnoho lidi urci neco neprijatelneho, nebude zadny ancap. Vubec nechapu, co je na tomhle tak nepochopitelne. Ancap znamena, ze si lide SAMI SOBE urci NAP jako zaklad. NIKDO jiny jim ho nevnucuje, oni to udelaji sami,protoze chteji.
- 1. Protiřečíte si. 2. Ano, na tom, že ankap může vzniknou tak, že ho všichni budou chtít, vskutku není nic nepochopitelného. Ovšem naprosto nepochopitelné je, jak můžete po pěti letech diskutování na Stokách věřit, že ankap může vzniknout JEDINĚ tak. Proč by nemohla většina přinutit menšinu žít podle NAPu? Tak jako dnes v ČR nechtějí demokracii všichni, ale všichni ji mají.
3) Pokud se ptas na to, kdo to urci v pripade sporu, odpoved zni - kdokoliv, koho pozadaji ucastnici sporu. Jako ze KDOKOLIV, na kom se shodnou.
- Takže k houmstedingu libovolného přírodního zdroje stačí když se domluví tři lidé a sehrají divadýlko, že dva jsou ve sporu a třetí je rozsoudil. Proč by to ostatní měli uznávat? Pomiňme "podružnosti", jako že týž pozemek si může nárokovat víc trojic, takže to v praxi stejně nic neřeší. Jde o to, že Váš ankap je místo, kde nikdo nikoho nedonucuje, protože všichni chtějí totéž. S tímto předpokladem ale i v demokracii nikdo nikoho nedonucuje: protože všichni chtějí totéž, všichni souhlasí, že o věcech veřejných rozhoduje "systém brzd a protiváh".
Že si po pěti letech na Stokách představujete ankap stále TAKHLE, je skutečně těžko pochopitelné. Ačkoliv, možná je to právě naopak naprosto pochopitelné. To záleži na tom, co si kdo myslí o Stokách…

Ondro, tohle je mimořádně, v některých momentech až koukolíkovsky hloupé. Navíc to jsou nebezpečné hlouposti. Všechny jsem opravil, pro teď je všechno v pořádku, v blízké budoucnosti s tím nehodlám přestat, ale taky to nebudu dělat věčně. Čili měl by ses nad sebou zamyslet a jít na to jinak. Například si přečti knihu, třeba Nozicka, Böckenferda nebo Szasze, a napiš o tom, co tě zaujalo nebo s čím nesouhlasíš. Rozhodně v příštích několika letech nikdy nikoho o ničem nepoučuj. V tuto chvíli na to nemáš intelekt. Vyrozuměl jsem, že ti je okolo 18 (ostatně z těch článků dští teletina); v tomhle věku nikdo nemá na poučování. Takže studuj, co nejtvrději, přemýšlej, měj stovky dokumentů a desítky sešitů poznámek, piš o tom, co tě napadlo, ale nepoučuj. Pokud nevíš, co znamená studovat, což asi nevíš, zeptej se, rád ti to vyložím.

1) Ohledně dětí, dominantní argumenty pro jejich nerovnoprávnost s dospělými jsou založeny na racionalitě. Typicky že nejsou schopny dostatečné predikce nebo že se o sebe nedokáží postarat.
- Jsou založeny na tom, že to jsou děti. Jsou geniální děti, jako byl Mozart, které jsou mnohem schopnější než dospělí; ty schopnosti je ale nedělají nijak dospělejšími. Nikdo si nemyslí, že geniální děti jsou méně dětské než ty negeniální.

2) Většinu takových argumentů považuji za potenciálně nebezpečné. Je tomu z důvodu, že je lze použít takřka proti komukoli.
- Jak můžou být použity proti komukoliv, když dítě je definováno věkem? Esence blbosti č.1.

3) Bez ohledu na to, jak je kdo starý a vzdělaný, nikdy nebude schopen plně predikovat svět okolo nebo se o sebe v různých prostředích postarat.
- Ten rozdíl je v tom, že dítě se chová jako dítě, protože je dítě, kdežto dospělý se chová jako dítě proto, že se nechce chovat jako dospělý.

4) . Myslím, že neexistuje jasné pomezí mezi dítětem a dospělým – každý dospělý je vlastně tak trochu dítě a každé dítě je tak trochu dospělým.
- Esence blbosti číslo 2. Pokud mezi dítětem a dospělým není rozdíl, nelze říct, že dospělý je jako dítě a vice versa. Protože v takovém případě není co s čím srovnávat, když to je stejné.

5) Náš systém předpokládá, že tohle pomezí existuje ve věku 18 let, jenže není žádný logický důvod, aby člověk v den svých osmnáctých narozenin zrovna přišel k rozumu.
- 1. Ne, to náš systém nepředpokládá. Věková hranice pro legální pohlavní styk je 15 let, hranice trestní odpovědnosti je taky 15 let. 2. Není žádný logický důvod předpokládat, že náhodný kolemjdoucí nespáchal zločin. Platí ale presumpce neviny. Obdobně pro starší 18 let platí "presumpce dospělosti". 3. Rozdíl dospělý x nedospělý není rozdíl v rozumu nebo schopnostech. Viz body 3 a 1.

6) Buďto rozum dostal už předtím, a pak bylo neetické nutit mu jeho zákonného zástupce, anebo ho nedostal, a pak je vlastně kontradikcí mu nějaká práva vůbec udělovat.
- To by nebyl nesmysl, jen pokud by se v 18 letech skládala "zkouška rozumu", což se neděje (a kdyby ta důležitá věková hranice byla skutečně 18 let, a ne 15). Ondra zjevně neví, co je presumpce, nebo že "to, co se na osobu začne vztahovat zletilostí" má charakter presumpce, nebo ani jedno. 2. Je to presumpce. Tudíž "pokud nedostal rozum, je vlastně kontradikcí mu nějaká práva vůbec udělovat" je jako tvrdit o obžalovaném "pokud zločin spáchal, je vlastně kontradikcí považovat ho za nevinného".

7) Za lepší považuji předpokládat, že dítě se rovnoprávným rodí, akorát práv není schopno využít, a proto je deleguje.
- Pokud dítě má právo svá práva delegovat, v čem není rovnoprávné?

8) V opačném případě bychom totiž vytvářeli prostředí, které rodičům umožňuje chovat se k dítěti opravdu špatně a zároveň nenést odpovědnost.
- Co????? Opačný případ snad platí teď. Dnes mají rodiče právo chovat se k dítěti špatně, nebo někdo za ně přebírá odpovědnost, nebo co?

9) Presumpce delegace dítěti dává možnost převést svá práva na někoho, kdo se mu stane lepším opatrovatelem.
- Pokud dítě má právo delegovat svá práva, v jakém smyslu není rovnoprávné, a proč by pak s ním mělo být jednáno jako s dítětem? A pokud není rovnoprávné, proč by mělo mít zrovna toto právo, když jiná nemá? Buď mezi dětmi a dospělými není rozdíl, a pak by měli mít stejná práva, anebo se dítě považuje za nezpůsobilé o sobě rozhodovat, a pak je absurdní, aby mělo právo zvolit si rodiče: aby mělo právo rozhodnout o něčem s tak dalekosáhlými důsledky pro svůj život.

10) Také mu umožňuje usilovat o osamostatnění již v relativně nízkém věku.
- Jak právo zvolit si rodiče souvisí s právem na osamostatnění anebo s větší možností osamostatnění? To spolu přece nesouvisí.

11) Už z důvodu, že nevíme, kdy jejich iniciativa vzít život do svých rukou přijde, by podle mě děti měly mít apriorní rovná práva s dospělými.
- Děti nemají rovná práva s dospělými právě proto, aby nemohly vzít život do svých rukou ve věku, kdy na to ještě nemají. Kdybychom mezi dětmi a dospělými neviděli rozdíl, považovali bychom děti za rovnoprávné, a nebránili bychom jim vzít život do svých rukou. My ale mezi nimi vidíme rozdíl, proto nepovažujeme děti za rovnoprávné, a proto jim bráníme vzít život do vlastních rukou. Ondra vlastně řekl: "Protože nevíme, kdy dítě napadne, že chce dělat něco, na co nemá, by děti měli mít apriorní rovná práva s dospělými". Esence blbosti č. 3. A tohle je koukolíkovská, vícevrstevnatá blbost.
2. Pokud mezi dětmi a dospělými není rozdíl, jak to, že nikde nepozorujeme děti bojující za to, aby měly stejná práva jako dospělí? Čím to je? Proč za práva dětí musí bojovat dospělí? Proč za svá práva nebojují samy děti? Předpokládám, že proto, že je stát indoktrinoval, že jsou děti…
Ale vážně, není tento nepopiratelný, všude a vždy přítomný jev přesvědčivým důkazem, že děti nejsou jako dospělí? Kde jsou ti 13letí kluci a holky bojující za své právo mít sex s dospělými? Proč za právo dětí na sex musí bojovat dospělí? Když tohle uvážíme, je tak moc divné, že bojovníci za dětská práva působí tak trochu pedofilně? Působí tak proto, že děti za svá práva nebojují.

1) Zadna CENTRALNI autorita neni potreba.
- Co je necentrální autorita? Co si pod tím představujete? Dejte příklad. Autorita stanoví, že se nesmí týrat zvířata. Jaký je rozdíl mezi tím, když to stanoví centrální autorita a necentrální autorita.

2) Uplne staci, kdyz si to kazdy clovek urci sam pro sebe.
- A co když si určí něco, co je pro ostatní nepřijatelné? Například že má přirozené právo osahávat děti? Suverenita nespočívá v tom, že si řeknete "Mám tohle právo", nýbrž v tom, že jste schopen to právo vymáhat, že máte moc udělat ze stanoveného sociální realitu.

3) Ne, to neni pravda….Zadna agentura nic nestanovuje.
- Jednoduchá otázka: Kdo v ankapu stanoví, kdo co vlastní? Každý si to stanoví sám pro sebe? To snad ne!

Jde o to, kdo v ankapu stanovil a vymáhá práva (stanovit a vymáhat práva = vytvářet sociální realitu práv = být suverénem, vykonávat suverenitu). Otázka zní: kdo v ankapu stanovil a vymáhá, že nikdo nemá právo vraždit, krást, znásilňovat? Napsal jste: Ti lide si to proste stanovuji sami dobrovolne. Takze si to stanovuji vsichni, sami pro sebe. Takže by si někdo mohl "pro sebe stanovit", že má právo vraždit, krást a znásilňovat. Jenže aby si to právo mohl "vymoct" (vytvořit jeho sociální realitu), musel by být dostatečně mocný.
Co z toho plyne? Mezi lidmi jsou přirozeně rozdíly v představách "kdo by měl mít jaká práva". Pokud na nějakém území existuje právní jistota, je to proto, že někdo musel stanovit, kdo má mít jaká práva, a ten někdo musel být dostatečně mocný, aby z toho udělal sociální realitu. A to je suverén.