Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Moc často sem nechodím, tak 1-2x tejdně, tak mě to moc netrápí, jen poukazuji na zjevné omyly uvedeného textu.

Když se dívám na tu čtenost napravo, tak to bývalo podstatně lepší.

Přibyli nový autoři. No, ono jich také ale hodně ubylo. Schválně si rozklikněte autory třeba zde a uvidíte: https://stoky.urza.cz/autori/. Vlastně dlouhodobě tu píše jen zlomek autorů.

Stoky stagnují a upadají. Tak je to.

No, Fiala je stejně levičák jak řemen.

??

Zajímavé video.

Sice to sem nepatří, ale doporučuji ke zhlédnutí toto: https://www.stream.cz/ekonomie-jednoduse/jaka-je-budoucnost-penez-a-cbdc-dominik-stroukal-byl-hostem-podcastu-ekonomie-jednoduse-64656997

Dominik Stroukal tu mluví o nové digitální měně centrálních bank. prý nás to najisto nemine. Bohužel Stroukal má pravdu.

Co video se Stroukalem zde?

Tak oni ty články z Bawerku vychází i na Svobodném světě a případně i jinde, ale tady nejsou moc známy. Vás jinak moc neznám, tak nemohu soudit, co kdo o vás napsal. Asi to bylo také dříve. Já vím, že vy nějak propagujete hlavně svobodné učení nebo tak. Já znám spíše lidi jako Stroukal.

To je nějaký omyl, to si mě s někým pletete. Autora sice trochu znám, ale jen tomu trochu pomáhám. Nic více. Určitě tu budu sdílet i věci z jiných webů. Je tu poslední dobou docela slabý provoz.

Já jen propaguji některé zajímavé články z tohoto a i jiných webů, ale jinak je netvořím. To mě i stačí. Reklamu bych určitě platit nechtěl.

Moc dlouhé je to!

Mrkněte radši na toto: Bankovnictví je pro pracující lidi komplikovaný proces, tito selhávají v tom, aby plnili regulace proti praní špinavých peněž. Požadavky typu poznej svého klienta (KYC), nařizují potencionálním klientům, aby uvedli svůj zdroj financování a případnou pracovní historii. Takové politiky činí pro pracující podnikatele těžším, aby provedli formalizaci svého podnikání a dostali se k financování. Tím, že KYC požadavky omezují chudší lidi na neformální sektor, KYC požadavky omezují růstový potenciál malého byznysu.

https://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/chudi-lide-v-rozvojovych-zemich-nachazeji-alternativy-ke-komercnimu-bankovnictvi.html

Takových případů v minulosti bylo:

https://www.bawerk.eu/clanky/svoboda-a-jine/svobodna-republika-cospaia--perpetua-et-firma-libertas.html

https://www.bawerk.eu/clanky/svoboda-a-jine/svobodne-schirgiswalde.html

https://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/akadska-komunita--uspesny-anarchokapitalisticky-pribeh.html

https://www.bawerk.eu/clanky/svoboda-a-jine/neutralni-moresnet.html

Hm, moc tu zajímavých statusů toto léto není. Dávám tady něco zajímavějšího: Akadská komunita: úspěšný anarchokapitalistický příběh

Zatímco anarchokapitalismu je ideologií, byla zde hrst historických precedentů, které potvrzují, že může být tato ideologie v reálním světě dosažitelná. Některými z nejvíce běžnými příkladů jsou starý Západ, středověký Island a Cospaia (Ve skutečnosti je proto-anarchokapitalistických příkladů mnohem více. Pro příklad Neutrální Moresnet, Schirgiswalde, středověké a raně novověké Irsko, středověk v některých evropských zemích, včetně Čech a Moravy atd.). Je zde ještě další nádherný experiment bezstátnosti, který většinou zůstal nepovšimnut až do nedávna: Akádie v Novém Skotsku.

V roce 2020 ekonomové Rosolino Candela a Vincent Geloso publikovali článek, který prozkoumává francouzskou koloniální historii od roku 1650 do roku 1755 ve velkém detailu. Článek čerpají z mnoha let výzkumů nám dává velmi jasný pohled na správu a ekonomiku Akádie. Výzkum doufejme přinese více světla do uskutečnitelnosti bezstátní společnosti.

Historici odhadují, že populace francouzských osídlenců dosáhla okolo 16 tisíc obyvatel. Akáďané byli většinou nábožensky založení (katolíci) a udržovali velmi libertriánské natavení mysli, pokud jde o soukromé vlastnictví a osobní svobody. Mnoho Akáďanů pocházelo z feudálních oblastí, ve kterých nebylo dovoleno vlastnit nemovitost, tak jejich nový život v Severní Americe byl spojen s příležitostmi.

Anarchismus
Geloso a Candela popisují Akádii jako jsoucí v "relativní bezstátnosti" od 50. letech 17. století. Zatímco technicky byli pod vládou Francie, většinou ignorovali Francouzský stát a neplatili přímo anebo nepřímo daně. Francie prováděla sčítání lidu od roku 1671 do roku 1707, který umožňuje stopovat akáďaňský blahobyt, ale jejich zdaňování bylo spojeno s příliš mnoho těžkostmi, než aby proběhlo.

I přes jejich nechuť ke státu, Akáďané udržovali velmi hierarchickou společnost. Rovnostářské přerozdělování a kolektivní vlastnictví nebylo nikde nalezeno. Jisté rodiny vytvořily více bohatství, ale to bylo stěží špatnou věcí. Společenské dělba práce prospívala celé společnosti s velkým množstvím bohatství a hierarchie byla dobře členěná a poctivá.

Akáďané poctivě navštěvovali kostelní bohoslužby a účastnili se svátků. Tyto aktivity byly vitální ve spojování komunity dohromady.
Farní shromáždění byly hlavním substitutem pro stát. Byly prosty donucení a byly dobrovolnou politickou strukturou ustavenou k řešení důležitých záležitostí pomocí kolektivního rozhodování. Hlavy rodin a delegáti jmenovaní lidmi tvořili shromáždění. Tvoření rozhodování bylo obvykle nerozdělující a dosti jednomyslné a typicky mělo poměrně vysokou míru účasti. Řešení konfliktu bylo rychlé a spravedlivé a takové, že by ho mohl jakýkoliv fanoušek Rothbarda nebo Hoppeho shledat jako dosti přitažlivým.

Vedle Akáďanů zde žili domorodí Mikmakové v počtu okolo 3 250. Mikmakové byli polonomády a prosluli velmi volnou politickou strukturou, která by mohla býti klasifikována jako bezstátní. Jednou z nejdůležitějších věcí v kultuře Mikmaků byl důraz na rodinu a příbuzentví. Pomocí těchto rodinných struktur byli Mikmakové schopni vybudovat silné komunity bez potřeby státu, podobně jako Akáďané. Akáďané a Mikmakové vytvořili velmi úzké vztahy, které byly posíleny jejich odporem k utlačovatelskému státu. Historik David Jones napsal, že Akáďané: "žili většinou osvobozeni od trvalé hrozby bezprostředně hrozícího útoku domorodců nebo povstání, což byl luxus, který si užívalo málo jiných osadníků hraničářů na kontinentě."

Vztahy mezi těmito dvěma skupinami byly prokazatelně jedny z nejmírovějších v Severní Americe, daleko více mírovější, než vztahy mezi bledými tvářemi a Indiány v sousedním Québecu. Tyto skupiny se často zaobírali vzájemným obchodem a navzájem vstupovaly do manželství. Akáďané sdíleli svoji katolickou víru, která byla nahlížena jako kompatibilní s tradiční vírou Mikmaků.

V roce 1713 převzala kontrolu nad oblastí Britská koruna; pokračovala ve francouzském přístupu relativně dát ruce pryč. Britové požadovali, aby Akáďané složili přísahu věrnosti, ale ti odmítli přísahat bez úlev v podobě toho, že by nemuseli pozdvihnout zbraně proti Francouzům a Mikmakům, podpory práv na soukromé vlastnictví a podpory náboženské svobody. Britský armádní důstojník Paul Mascarene řekl o Akáďanech v roce 1720: "Všechny příkazy jim poslané, pokud neodpovídají jejich nátuře, jsou vysmívány a znevažovány a sami se staví na odpor, že by měli poslouchat nějakou vládu."

Kapitalismus
Jednou z nejpůsobivějších věcí o Akádii bylo její neuvěřitelné bohatství. Systém volného trhu a otevřený obchod s Mikmaky učinil Akádii bohatší než i Francii (na osobu) a kvalita života zde byla mnohem lepší. Zatímco zde byla nějaká nerovnost, mnoho sedláků vlastnilo svoji půdu a bylo schopno vést sami pro sebe pohodlný život. Historik Gregory Kennedy popisoval Akáďany jako: "velmi tržně orientované, organizující svoje farmaření tak, aby nejlépe odpovídalo dostupným obchodním příležitostem."

Akáďanští farmáři a lovci produkovali velký přebytek zásob, a tyto byly směňovány za suroviny, které nebyly lokálně dostupné, jako kovy, zboží z manufaktur a spotřební statky. Kožešiny a ryby byly vrcholnými vývozními položkami a byly ve Francii velmi vyhledávány.

Vyhnání
Naneštěstí, v srpnu 1755 mír a prosperita Akáďanů skončila, když byly etnicky vyčištěni Britským státem na rozkaz brigádního generála Charlese Lawrence, což vyústilo ve smrt 55 % populace. Britové to udělali z mnoha důvodů, jako bylo pohrdání akáďanskými nekonvenčními metodami a životním stylem, žárlivostí na jejich úspěch a bohatství a zášť na jejich vztahy k domorodcům. Nicméně, ne všichni Britové cítili, že tato akce byla nutná. Murray N. Rothbard naspal v druhém svazku svého díly "Conceived in Liberty: "Krátce poté, co vyhnání začalo, obdržel Lawrence králův příkaz k tomu, aby Akáďany neobtěžoval. Uvažujíce jako typický byrokrat, Lawrence odůvodnil svoje neuposlechnutí králova příkazu: pokud započat, i kdyby šlo o omyl, proces vyhnání nemůže být zvrácen!"

Pokud by vyhnání nebylo provedeno, je velmi pravděpodobné, že Akádie by pokračovala ve svém rozkvětu a její model správy a ekonomiky by se stal známým v Severní Americe široko daleko.

https://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/akadska-komunita--uspesny-anarchokapitalisticky-pribeh.html

Souhlas. A musí se ta svoboda slova týkat i náboženství a i islámu: https://www.bawerk.eu/clanky/svoboda-a-jine/islam-a-zapadni-spolecnost-aneb-jak-si-stojime-i.html

Podobné je to i s jinými aktivitami státu. Viz třeba toto:
"Na uvedené historické zkušenosti českých zemí jsme ukázali, že i bez povinného pojištění jsou pracující se sami schopni masově (netvrdíme všichni!) a dobrovolně pojistit (a tím zajistit i své rodiny) a není třeba je nutit. Viděli jsme také, že zaměstnanci dostávají ve více rizikových profesích – tedy tam kde hrozí více úraz, nemoc a smrt – vyšší mzdy. Je také zřejmé, že poskytovat pojištění bylo výhodné i pro zaměstnavatele. Dále je zřejmé, že ne všichni zaměstnanci stáli o pojištění, a tudíž zavedení povinného pojištění nerespektovalo jejich svobodnou volbu. I když naše znalosti nejsou úplné, zdá se také, že tzv. divoký kapitalismus měl více tváří, než pouze tu, s kterou se často setkáváme v učebnicích dějepisu a politických výrocích."
https://www.bawerk.eu/clanky/19.-stoleti--divoky-kapitalismus-/dobrovolne-pojisteni-delniku-bylo-v-dobe-divokeho-kapitalismu-masovou-zalezitosti.html

Hele mnrkněte na toto, to vypadá hodně zajímavě:

Volnotržní a levné chirurgické centrum v USA
[Autor G. Keith Smith. překlad části článku „Why Aren’t There More Free Market Surgery Centres and Clinics?" vyšlého dne 22. VI. 2021 na Mises.org]


Zlaté pravidlo (čin lidem to, co chceš, aby ti činili) a koncept vzájemné výhodné směny je velkou částí toho, co mne přivedlo na dráhu lékaře. Zatímco velké většina lékařů se chápe poctivosti a vzájemné výhodné směny, ukazuje se, že velká většina nemocnic tak nečiní. Nemocniční obchod je ekvivalentem finančně motivované střelby, zejména obchodu prováděného neziskovými systémy. Věřil jsem, jak věřím i nyní, že zdravotnické zařízení vlastněné a řízené lékaři, kteří v něm pracují, je modelem, který nejpravděpodobněji zajistí to, že pacienti by nebyly finančně oholeni. Můj prastrýc byl celé roky jediným lékařem v malém oklahomském městě, bydlel v horním patře svého domu, přízemí sloužilo jako jeho klinika a městská nemocnice. Vyšel zcela s tím, co bylo účtováno jeho pacientům. Ohledně účtování svých klientů si mohl dělat vše, včetně toho, že neúčtoval nic, a to dělal pravidelně. Doktor Walter Bayes byl hrdinou ve městě Chickasha a dělal velmi dobře. Vlastnictví zdravotnického zařízení nebo instituce lékaři bylo pravidlem do to doby, než vládni intervence v 50. a 60. letech 20. století učinily tento model složitějším. Explose poplatků, které si nemocnice účtovaly v 90. letech 20. století, o kterých se ve stejné době tvrdily, že klesnou, vytvořila příležitost proto, aby lékaři vlastnili svoje vlastní zdravotnické zařízení a předvedla nadřazenost tohoto modelu. Tento model bez prostředníka byl lepší, když dovoloval eliminaci nejchamtivějšího hledače zisku z této rovnice: neziskové nemocnice.

V dubnu 1997 jsme doktor Steve Lantier a já odešli z nemocniční anestetické praxe a otevřeli jsme o 30 dní později zdravotnické zařízení s chirurgy, s kterými jsme měli dobré pracovní vztahy. Neměli jsme žádnou ideu, jestli vyjdeme, vyděláme peníze anebo přijdeme na mizinu. Neměli jsme žádnou pro forma fakturu. Neměli jsme žádné obchodní zkušenosti. Vše, co jsme věděli bylo to, že nemocnice byly strašlivými a neefektivními místy, které účtují pacientům ohromné ceny. Příležitost se stala zřejmou. Naše víra v tento sen a v ideji, že jestliže jste levnější a lepší, porazíte konkurenci tvořila základ našeho byznys plánu. My jsme se také rozhodli, že nebudeme přijímat nikdy ani šesták z vládních peněz a do dnešního dne jsme nikdy nepřijali.

První týden jsme byli otevřeni, obdrželi jsme telefonát od pacientky, která si chtěla nechat odstranit prsní hmotu, a chtěla vědět, jak moc bude platit, když nemá žádné zdravotní pojištění. To byl telefonát, ve který jsme všichni doufali, důvod, proč jsme otevřeli, a přesto jsem neměl žádnou představu, jak odpovědět na otázku pacientky. Nechal jsem ji čekat a zavolal jsem našeho všeobecného chirurga a zeptal se ho, jak velký by chtěl poplatek. Neměl žádnou představu. Řekl jsem mu, ať vybere nějaký poplatek anebo, jako to dělají profesoři z Harvardu, vyberu poplatek místo něj. Řekl 500 dolarů. Myslel jsem, že to bylo rozumné, tak jsem zavěsil předtím, než měl možnost si to rozmyslet. Jako anestesiolog jsem měl základní rozvrh svého času a věděl jsem, že tato operace by mohla trvat 20 nebo 30 minut. Dodávky příslušenství byly minimální. Chystal jsem se jí odpovědět, když jsem zjistil, že by chtěla vědět, jestli nemá rakovinu. Zavolal jsem příteli patologovy a zeptal jsem se ho, jak mnoho chce pro vyhodnocení vzorku. Neměl žádnou představu. Tlačil jsem na odpověď. 28 dolarů za patologii. Informoval jsem pacientku, že naše cena je 1 900 dolarů. "Za co?" ptala se. "Za vše," řekl jsem. Řekla, "To je legrační. Nemocnice od vás dolů po ulici na rozdíl od vás chtěla 19 tisíc dolarů poplatek za samotné zařízení." Věděl jsem, že jsme byli na správné cestě, když bylo po operaci a byl spočítány náklady, dosáhli jsme zisku. Pokud by se poplatky za patologii, které se vztahují na vyšetření prsní hmoty, nezvyšovaly, naše cena by byla nyní stejná jako v roce 1997, ale bohužel je to nyní 2 365 dolarů. Jen tři jiné poplatky narostly od doby, když jsme začali pracovat, čili od telefonátu v roce 1997.

Zprávy se rozšířily a mnoho nepojištěných pacientů přicházelo do našeho zařízení, včetně pacientů se zdravotním pojištěním s vysokou spoluúčastí a HSA (Health savings accounts, čili něco jako spořícími účty zdravotního pojištění). Většina atletů z divize I (čili NCAA) měla svoje operace v našem zařízení a naše reputace v komunitě rostla solidněji každý den. Doktor Lantier a já jsme byli vyučeni v pediatrické anestezii a částečně využívali tuto část naší praxe. Nic nevybuduje lépe praxi anestesiologa, než pečlivé anestetické zacházení s něčím dítětem. Místní nemocnice nás nenáviděli, protože pacienti si mohli koupit svoje operace v našem zařízení za méně, než byla jejich spoluúčast z pojištění v nemocnicích. Paradoxně žádná pojišťovna s námi nespolupracovala. Nerozuměli jsme tomu, až mnohem později, když nám to vyjasnili námi zveřejněné ceny. Byli jsme velmi zaměstnaní a velmi úspěšní, ze začátku. Do šesti měsíců jsem měsíčně převáděl značný zisk naším partnerům, zatímco jsme účtovali JEDNU DESETINU toho, co nemocnice účtovaly za stejnou službu. My jsme přidali do naší „nabídky po telefonu“ každý týden ceník, tak pacienti mohli dostat odpověď na své dotazy stran cen ihned.

Nebylo pro nás žádným překvapením, že nemocnice byly první, které na nás zaútočily. Zaútočily na nás přímo, pomocí pokusu zakázat ve státě lékařům vlastnictví zdravotního zařazení. To bylo uděláno pod praporem úrazové péče, nemocnice mylně tvrdily, že jestliže chirurgové vlastní svoje zdravotní zařízení, nebudou pečovat o traumatické pacienty. Nikdo nevěděl, včetně mne, že když státní legislativa vytvářela státní úrazovou pracovní skupinu, byla v pozadí snaha zavřít lékaři vlastněná zdravotnická zařízení. Demokratický poslanec, který nás viděl jakožto utlačovanou stranu, zastánce chudých, mi řekl s mrknutím a pokýváním, že já musím v této pracovní skupině být, což je obchodní výhoda, kterou on i já od té doby bereme na vědomí. Naše zařízení a ještě jedno, které okopírovalo náš model, byly zřejmým cílem této pracovní skupiny a překvapivě neexistoval žádný náhradní, když přišli zástupci obou našich zařízení osobně obhajovat náš případ. Naše nečekané pozvání a vmísení se do této rádoby hvězdné komory vykolejilo jejich plány na zakázání naší existence.

Stojí za zmínku, že v našich raných letech nás oklahomští demokratičtí zákonodárci viděli jako utlačovanou stranu. Požádal jsem zákonodárce, aby nás nechali a vzdali úsilí o to, aby dostali naše fungování na kolena. Republikáni ranní zastánci svých kamarádičkovských kumpánů z nemocnice, nyní prosazují náš přístup, přístup, který si nyní dopřává zanedbání od obou politických stran, které jsme si přáli.

V jiném přímém útoku se velké nemocnice pokoušely prosadit to, co se stalo známé jako zákon 30 %. Pokud by byl přijat, zdravotní zařízení muselo přijímat nejméně 30 % svých příjmů z programů Medicare, Medicaid nebo z nekompenzované péče. Nesplnění toho by bylo pokutováno placením pokuty kalkulované tak, aby se rovnala stupni nesplnění. Zřejmě by se vláda státu probírala našimi finančními záznamy a ocenila by pokutu na rovných 30 % našeho hrubého příjmu, protože my jsme nepřijímali žádné vládní peníze. To bylo zacíleno přímo na naše zařízení. Ještě jednou demokratický zákonodárce Fred Stanley použil své svaly, aby zajistil, že tato legislativa šla do ztracena. Tento zákon byl diskutován na veřejných fórech, k některým jsem byl pozván, abych promluvil. V jedné nenávistné výměně, jeden jinak mlčenlivý nemocniční manažer se mne zeptal, jak mnoho příjmů z chirurgie u našeho centra pocházelo z nekompenzované péče. Byl jsem zmaten jeho otázkou, která dle něho měla být ničivým vyvrácením mých tvrzení, pobídnut jeho nevinně vypadající otázkou, začal jsem se divit nad jeho omylem. Byla nekompenzovaná péče položkou příjmů? Většina lidí si myslí, že nekompenzovaná péče je poskytnutá péče, za kterou není poskytnuta kompenzace. To není pravdou, naopak.

V jiném útoku, státní oddělení pro zdravotní péči bylo vyzbrojeno velkými nemocnicemi v pokusu o zajištění lékařských zpráv všech pacientů ošetřených u nás v roce 2000. Poté, co se pokoušeli zneplatnit naši licenci pro to, že jsme neuposlechli, žalovali jsme je jen proto, abychom zjistili, že postrádají statutární autoritu k tomu, aby mohli zabavit tyto zprávy. Jejich kapitulace je zarámována na stěně mé kanceláře.

Protože pacienti mohli platit náklady jako celek za svoji péči za méně, než byla jejich spoluúčast a společné placení v síti oblastních nemocnic, pojišťovací společnosti, které nás platily mimo síť, se dostaly pod intenzivní tlak z oblastních nemocnic, kvůli jejich ztracenému byznysu. Pravděpodobně ohrožené odplatou ve formě vyšších cen účtovaných těmto pojišťovnám ze strany těchto nemocnic, pojišťovací skupiny začaly pozastavovat spoluúčast, což je proces, při kterém pacienti, kteří odešli ze sítě, museli splnit své odpočitatelné položky v síti a poté začít znovu na „nule“ shromažďovat jakékoli výhody mimo síť. Toto pozastavení spoluúčasti dostalo naše zařízení mimo finanční možnosti většiny pacientů, kteří byli pojištěni, kteří by si nás jinak platili přímo. Naše čekárna byla prázdná a čelili jsme uzavření. Až do tohoto bodu jsme rostli tak rychle, že jsme museli postavit větší budovu, kterou nyní obýváme a naštěstí jsme zaplatili za její výstavbu bez nutnosti zadlužení. Toto zbrusu nové zařízení bylo nyní bez pacientů. Načasování tohoto pozastavení nemohlo být horší.

Pamatujme na to, že naše pověst zůstala nepřekonána. Byli jsme levnější a byli jsme lepší, než jakékoliv jiné místo. Na nesešněrovaném trhu, by zde byla kolem budovy fronta. Proč se pojišťovny účastnily tohoto divokého útoku? Neměly by výhody z vyšší kvality a nižší ceny?

Rozhodl jsem se zveřejnit naše ceny online. Měli jsme již přece náš seznam „cen po telefonu.“ Byla to otázka spuštění webu, zajištění toho, aby chirurgové byli spokojení se svými poplatky a zveřejnění cen. Všechny naše ceny byly určeny pomocí následující metody: zeptal jsem se chirurgů, jak mnoho chtějí, potom přidal cenu za anestetické služby založené na čase. Částka za zdravotní zařízení byla oceněna časem a materiálem. Zbytek je sčítání, ne algebra, pro ty, kteří tvrdí, že to nelze udělat. Zvýšil jsem jen tři ceny od doby, co jsme začali nabízet po telefonu v roce 1997 a snížil mnoho jiných. Vydal jsem tyto ceny v roce 2009 se třemi cíli na paměti: učinit nás známějšími mezi těmi, co rádi hledí na plakáty, začít cenovou válku; a lépe porozumět tomu, jak švindly, které vyprázdnili naši čekárnu, fungují. Tyto cíle, a i více jsme uskutečnili.

První pacienti, kteří přišli poté, co jsme zveřejnili ceny, byli Kanaďani. To bylo poučné, protože tito pacienti mají tzv. pojistné krytí. Nebyl zde nicméně žádný přístup k péči, kterou mnoho z nich vyžadovalo. Nejběžnějším příběhem byl pak, tak jako je i nyní pro Kanaďany, případ pacientky čekající dva roky na návštěvu u gynekologa kvůli hysteroktomii, kvůli tomu, aby bylo zabráněno jejímu krvácení, krvácení obvykle tak těžkému, že okamžitá byla nutná transfuze. Za 8 tisíc dolarů, což pokrývalo příslušenství, chirurga, anestezii, patologii a ubytování přes noc v chirurgickém centru, Kanaďanka mohla ukončit svou noční můru. První otázka, kterou se Kanaďanka otázala, když nás volala bylo, jak dlouho bude muset čekat. Naše odpověď, že zde není žádná čekací lhůta, se setkala s nedůvěrou. Můj kanadský přítel mi řekl starý vtip, že žádný Kanaďan není opravdu spokojen, dokud nestojí ve frontě. Měli byste vědět, že zde jsou zprostředkovatelé stylu Harriet Tubmanové (ta pomáhala utíkat otrokům z amerického Jihu), kteří pomáhají Kanaďanům překračovat hranice, nalézt cenově dostupné medicínské řešení, které je v podstatě v Kanadě nedostupné. Kanadský systém je důkazem toho, že byrokratické příděly jsou vražednou katastrofou, bez ohledu na nedostatky, které si odpůrci trhu mohou o přidělování zdrojů na trhu vymyslet. Miliony Kanaďanů zjistily, že jediným plátcem, na kterého se mohou skutečně spolehnout, jsou oni sami.

Nepojištění Američané reagovali na webové stránky krátce po Kanaďanech, mnoho přicestovalo ze vzdálených míst jako Wisconsin a Aljaška. Zatímco je mnoho příkladů nepojištěných jednotlivců, kteří ušetřili peníze, jeden, který z nich vyčuhuje, je příklad pacienta z Georgie, který vyžadoval urologické ošetření, a který obdržel nabídku znějící na 40 tisíc dolarů, jen za použití zařízení. Jeden přítel mu pověděl o našem zařízení a poté, co potvrdil, že naše cena all inclusive byla 4 tisíce dolarů, informoval svého urologa, že odjede do Oklahoma City. Protože již ztratil jednoho pacienta v náš prospěch předchozí měsíc, urolog kontaktoval nemocnici a řekl jim, že se musí něco udělat, protože jejich cenové nabídky zapříčinily, že ztrácí pacienty. Nemocnice srovnala nabídku na naši cenu a pacient zůstal v Georgii. Pacient mi později řekl, že jsme mu ušetřili 36 tisíc dolarů, a to jsme ani nemuseli operaci provést. Rád přemýšlím o tom, co pacienti dělají s penězi, které zbytečně neutratili za předražené operace. Samofinancované společnosti, o kterých budu hovořit později, objevily naše zařízení, a to trvá dodnes, okolo tří set zaměstnavatelů ze všech 50 států nyní platí 100 % ceny z účtů svých zaměstnanců a cestovní výdaje, aby zaměstnanci podstoupili operaci v našem zařízení.

https://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/volnotrzni-a-levne-chirurgicke-centrum-v-usa.html

Soukromé vlastnictví může být dost přísné, více než státní: https://www.bawerk.eu/clanky/svoboda-a-jine/soukrome-vlastnictvi-je-regulace-a-nikoliv-chaos.html

Vraťme se však ke Canyon Lake a podívejme se v krátkosti na toto soukromé město. Prvně je nutno říci, že jde zároveň o rekreační oblast, což vede k tomu, že pravidla tohoto soukromého města jsou relativně přísnější. Zdejší "Property Owner's Manual" má přes 170 stránek, ale dost prostoru je věnováno třeba rybaření, golfu, provozování lodiček na jezeře a podobně. Základní pravidla a regulace mají jen bratru 30 stránek. Uvedu zde pár zajímavostí z těchto základních pravidel a regulací. Nesmí se zde třeba prodávat, nabízet k prodeji, používat, vypouštět, skladovat anebo převážet žádné typy ohňostrojů, pokud člověk anebo organizace nezískají speciální povolení od generálního ředitele. Děti do 18 let nesmí vycházet od 10 hodiny večerní do 6 hodiny ranní z domu! Člověk se nesmí zbytečně zdržovat, prodlévat nebo otálet (loitering) bez legitimního důvodu na jakémkoliv vlastnictví Canyon Lake Property Owners Association, a to i na takových místech jako jsou mimo jiné pláže, doky, parky, ulice, chodníky apod. Poté, co je člověk požádán osazenstvem, aby výše uvedené opustil, nesmí na výše uvedené znovu vstupovat. Jsou zde i restikce na kouření na veřejnosti v podobě 20 stop od budov asociace a 25 stop od parku, pokud nejde o kuřácká místa. Panují zde omezení stran pohybu psů na veřejných místech. Agresivní psi zde nejsou vůbec dovoleni. Odhazovaní odpadků je striktně v Canyon Lake zakázáno. Stejně jako podomní prodej. Omezeno je obtěžování hlukem (ne ovšem každý hluk je zakázán), zejména značným a bezdůvodným. Řídit automobil, loď anebo golfový vozík pod vlivem alkoholu je zde taktéž zakázáno. Pít alkohol se nesmí ani na radách členů asociace a podobně. Nesmí se znečišťovat voda jezera. A tak dále (11).

Je nutné protestovat proti zvyšování daní!

Zvyšování daní, tak jak je se proslýchá, že k němu vláda přistoupí, případné zvýšení odvodů u živnostníků, a tak podobně anebo návrhy některých členů Národní ekonomické rady státu na zvýšení daně ze mzdy (viz uvedený odkaz) nejsou pro většinu běžných občanů a české hospodářství dobrou zprávou. Uvedu zde proč. Znamená to jednoduše to, že podíl produkce, o které rozhodují spotřebitelé bude zase o něco menší, a naopak podíl produkce, o které rozhodují politici a úředníci bude o něco větší. O tom větším podílu bude rozhodovat případně i část voličů, které volili či zvolí vládní strany, i když ti jsou schopni politiky a úředníky kontrolovat jen v omezené míře. Hlasy řady voličů propadnou anebo připadnou opozičním stranám, které rozhodují jen okrajově.

Odvětví produkce, které zásobují spotřebitele se v důsledku menších útrat spotřebitelů - ti nyní disponují méně penězi - potýkají s menšími příjmy a i menšími zisky, někteří podnikatelé v nich utrpí i ztráty a daná odvětví opustí včetně části výrobních faktorů, a to se týká i části zaměstnanců. Tyto odvětví se tak zmenší. Odvětví plnící objednávky politiků a úředníků naopak zažijí boom a budou míti vyšší zisky. Rozšíří tak svoji produkci. Produkce pro spotřebitele se tak sníží a produkce pro politiky, úředníky, zájmové skupiny a část voličů se tím pádem zvýší.

Přičemž politici a úředníci vědí o tom, co si přejí spotřebitelé relativně dost málo. A to kvůli problému se získáváním informací, které jsou rozptýlené, neúplné, zkrácené, subjektivně vnímané a podobně. To znamená, že i kdyby politici a úředníci chtěli spotřebitele zásobit sami produkty na místo podnikatelů, tak nebudou úspěšní. Ke všemu tu nejde o jednoduchou optimalizační úlohu, ale jde tu i o objednávání a odhadování budoucích potřeb spotřebitelů. Jde zde o podnikatelskou ostražitost. A politik není přece podnikatelem!

I pokud by byly státem nově získané prostředky z daní použity na takové bohulibé činnosti jako je budování dopravní infrastruktury nebo bezpečnost (jako, že nejspíše vůbec nebudou a budou spotřebovány), tak se přínos dalších dopravních staveb nebo policejních stanic bude potýkat s klesajícím mezním užitkem. Čili bude míti čím dál menší přínos, zatímco budou chybět zdroje na jiné užitečné stavby, výrobky či služby. Navíc je potřeba si uvědomit, že stát dnes poskytuje především a prakticky pouze jen služby. Stát a jeho podniky nevyrábí téměř žádné zboží. Zatímco soukromý sektor poskytuje také nějaké služby, ale vedle toho i drtivou většinu zboží. Množství služeb tak v ekonomice relativně vzroste a množství zboží naopak relativně poklesne. Služby jsou v ekonomice důležité, ale to platí i pro i zboží. Řada služeb bez zboží nemá smysl. Expresní a rychlá dodávka nějakého výrobku předpokládá, že někdo něco musel fysicky někde vyrobit.

Někdo by mohl namítnout, že severské státy jako třeba Švédsko mají vysoké daně a přitom se jim celkem ekonomicky daří. No, dnešní Švédsko není zrovna vzorovou zemí (nezvládnutá kriminalita a velké problémy s migranty), ale přece jen severské země vedle reforem ke snížení daní: V letech 1990-1991 byly velmi sníženy daně korporací z 57 % na 30 %, dále byly zcela osvobozeny od daně, některé příjmy z akcií a daně z akciových zisků byly sníženy. Dále: "Nejvyšší sazba daně z příjmu byla stanovena na zhruba 50 %, což pro většinu zaměstnanců znamenalo snížení o 24 až 27% bodů." V roce 2024 byla úplně zrušena daň dědická a darovací. Byl otesán i stát blahobytu. Podpory v nezaměstnanosti byly sníženy z 90 % mzdy na 80 % a zavedena pětidenní čekací lhůta. Mezi roky 1993 a 2000 klesl objem sociálních dávek z 22,2 % na 16,9 % HDP. Dále dotace na podnikání klesly z 8,7 % na 1,8 % a osobní náklady ve veřejném sektoru z 18,2 na 15,6 %.“ (1) Mají obecně nízkou míru byrokracie, co se týká vstupu a výstup do podnikání, lepší vymahatelnost práva v oblasti hospodářství a případně i jiné pro-hospodářsky orientované záležitosti (třeba v Dánsku jsou poměrně jednoduchá pravidla pro propouštění (2)). Tyto výhody Česká republika rozhodně nemá a ani nevypadá, že by se jim během pár let dobrala!

Dále platí, že politika je živnou půdou korupce. Část peněžních prostředků svěřená politikům a úředníkům zmizí do jejich kapes a kapes s nimi spojených zájmových skupin. Korupce je de facto něco, co je se státem a vládou úzce spojeno: "Plýtvání ve veřejném sektoru je způsobeno faktem, že státní úřady nemají měřítko, jakým by mohly posoudit užitečnost daného projektu či výdaje. Rozhodování úředníků lze přirovnat k bloudění ve tmě, kdy ten, kdo rozhoduje, nezná žádnou metodu jak utratit přidělené peníze, co nejužitečněji. Úředníci rozhodují zcela náhodným výběrem či subjektivním pocitem. V porovnání s trhem tak ve veřejném sektoru nutně vzniká plýtvání, kdy se často peníze rozdělují jinak, než jak by je nejvíce ocenila většina spotřebitelů. Právě toto plýtvání je samotným problémem veřejného sektoru. Korupce je až důsledkem (příznakem) tohoto problému. Vyskytuje se totiž právě tam, kde efektivnost nelze podchytit a tím ani vynucovat... "správný projekt" za "správnou cenu" ve státním sektoru neexistuje." (3). Zvyšování objemu prostředků, které proudí skrze stát povede k tomu, že se do rukou korupčníků a zájmových skupin dostane více peněz!

Konečně v České republice je poměrně dost velké zatížení pracujících daněmi a povinnými odvody jako jsou různé sociální daně (důchodové pojištění, zdravotní pojištění apod.). Další daňové zatížení chudších pracujících není žádoucí. Nejen kvůli tomu, že těmto pracujícím již po lockdownech, vysoké inflaci a energetické krisi chybí v jejich rozpočtech peníze a tito příjdou ještě o další část svých příjmů. Ale ještě více zchudlí chudší pracující budou více a více volat po dalších státních zásazích do hospodářství a tedy hospodářskou situaci společnosti a i svoji dále zhoršovat.
(https://www.bawerk.eu/clanky/ekonomie/proc-neni-dobre-zvysovat-nyni-dane.html)

Lidé bojujte aspoň perem a slovem proti zvyšování daní!

Důvody zde:

Proč není dobré zvyšovat nyní daně
Zvyšování daní, tak jak je se proslýchá, že k němu vláda přistoupí, případné zvýšení odvodů u živnostníků, a tak podobně anebo návrhy některých členů Národní ekonomické rady státu na zvýšení daně ze mzdy (viz uvedený odkaz) nejsou pro většinu běžných občanů a české hospodářství dobrou zprávou. Uvedu zde proč. Znamená to jednoduše to, že podíl produkce, o které rozhodují spotřebitelé bude zase o něco menší, a naopak podíl produkce, o které rozhodují politici a úředníci bude o něco větší. O tom větším podílu bude rozhodovat případně i část voličů, které volili či zvolí vládní strany, i když ti jsou schopni politiky a úředníky kontrolovat jen v omezené míře. Hlasy řady voličů propadnou anebo připadnou opozičním stranám, které rozhodují jen okrajově.

Odvětví produkce, které zásobují spotřebitele se v důsledku menších útrat spotřebitelů - ti nyní disponují méně penězi - potýkají s menšími příjmy a i menšími zisky, někteří podnikatelé v nich utrpí i ztráty a daná odvětví opustí včetně části výrobních faktorů, a to se týká i části zaměstnanců. Tyto odvětví se tak zmenší. Odvětví plnící objednávky politiků a úředníků naopak zažijí boom a budou míti vyšší zisky. Rozšíří tak svoji produkci. Produkce pro spotřebitele se tak sníží a produkce pro politiky, úředníky, zájmové skupiny a část voličů se tím pádem zvýší.

Přičemž politici a úředníci vědí o tom, co si přejí spotřebitelé relativně dost málo. A to kvůli problému se získáváním informací, které jsou rozptýlené, neúplné, zkrácené, subjektivně vnímané a podobně. To znamená, že i kdyby politici a úředníci chtěli spotřebitele zásobit sami produkty na místo podnikatelů, tak nebudou úspěšní. Ke všemu tu nejde o jednoduchou optimalizační úlohu, ale jde tu i o objednávání a odhadování budoucích potřeb spotřebitelů. Jde zde o podnikatelskou ostražitost. A politik není přece podnikatelem!

I pokud by byly státem nově získané prostředky z daní použity na takové bohulibé činnosti jako je budování dopravní infrastruktury nebo bezpečnost (jako, že nejspíše vůbec nebudou a budou spotřebovány), tak se přínos dalších dopravních staveb nebo policejních stanic bude potýkat s klesajícím mezním užitkem. Čili bude míti čím dál menší přínos, zatímco budou chybět zdroje na jiné užitečné stavby, výrobky či služby. Navíc je potřeba si uvědomit, že stát dnes poskytuje především a prakticky pouze jen služby. Stát a jeho podniky nevyrábí téměř žádné zboží. Zatímco soukromý sektor poskytuje také nějaké služby, ale vedle toho i drtivou většinu zboží. Množství služeb tak v ekonomice relativně vzroste a množství zboží naopak relativně poklesne. Služby jsou v ekonomice důležité, ale to platí i pro i zboží. Řada služeb bez zboží nemá smysl. Expresní a rychlá dodávka nějakého výrobku předpokládá, že někdo něco musel fysicky někde vyrobit.

Někdo by mohl namítnout, že severské státy jako třeba Švédsko mají vysoké daně a přitom se jim celkem ekonomicky daří. No, dnešní Švédsko není zrovna vzorovou zemí (nezvládnutá kriminalita a velké problémy s migranty), ale přece jen severské země vedle reforem ke snížení daní: V letech 1990-1991 byly velmi sníženy daně korporací z 57 % na 30 %, dále byly zcela osvobozeny od daně, některé příjmy z akcií a daně z akciových zisků byly sníženy. Dále: "Nejvyšší sazba daně z příjmu byla stanovena na zhruba 50 %, což pro většinu zaměstnanců znamenalo snížení o 24 až 27% bodů." V roce 2024 byla úplně zrušena daň dědická a darovací. Byl otesán i stát blahobytu. Podpory v nezaměstnanosti byly sníženy z 90 % mzdy na 80 % a zavedena pětidenní čekací lhůta. Mezi roky 1993 a 2000 klesl objem sociálních dávek z 22,2 % na 16,9 % HDP. Dále dotace na podnikání klesly z 8,7 % na 1,8 % a osobní náklady ve veřejném sektoru z 18,2 na 15,6 %.“ (1) Mají obecně nízkou míru byrokracie, co se týká vstupu a výstup do podnikání, lepší vymahatelnost práva v oblasti hospodářství a případně i jiné pro-hospodářsky orientované záležitosti (třeba v Dánsku jsou poměrně jednoduchá pravidla pro propouštění (2)). Tyto výhody Česká republika rozhodně nemá a ani nevypadá, že by se jim během pár let dobrala!

Dále platí, že politika je živnou půdou korupce. Část peněžních prostředků svěřená politikům a úředníkům zmizí do jejich kapes a kapes s nimi spojených zájmových skupin. Korupce je de facto něco, co je se státem a vládou úzce spojeno: "Plýtvání ve veřejném sektoru je způsobeno faktem, že státní úřady nemají měřítko, jakým by mohly posoudit užitečnost daného projektu či výdaje. Rozhodování úředníků lze přirovnat k bloudění ve tmě, kdy ten, kdo rozhoduje, nezná žádnou metodu jak utratit přidělené peníze, co nejužitečněji. Úředníci rozhodují zcela náhodným výběrem či subjektivním pocitem. V porovnání s trhem tak ve veřejném sektoru nutně vzniká plýtvání, kdy se často peníze rozdělují jinak, než jak by je nejvíce ocenila většina spotřebitelů. Právě toto plýtvání je samotným problémem veřejného sektoru. Korupce je až důsledkem (příznakem) tohoto problému. Vyskytuje se totiž právě tam, kde efektivnost nelze podchytit a tím ani vynucovat... "správný projekt" za "správnou cenu" ve státním sektoru neexistuje." (3). Zvyšování objemu prostředků, které proudí skrze stát povede k tomu, že se do rukou korupčníků a zájmových skupin dostane více peněz!

Konečně v České republice je poměrně dost velké zatížení pracujících daněmi a povinnými odvody jako jsou různé sociální daně (důchodové pojištění, zdravotní pojištění apod.). Další daňové zatížení chudších pracujících není žádoucí. Nejen kvůli tomu, že těmto pracujícím již po lockdownech, vysoké inflaci a energetické krisi chybí v jejich rozpočtech peníze a tito příjdou ještě o další část svých příjmů. Ale ještě více zchudlí chudší pracující budou více a více volat po dalších státních zásazích do hospodářství a tedy hospodářskou situaci společnosti a i svoji dále zhoršovat.

https://www.bawerk.eu/clanky/ekonomie/proc-neni-dobre-zvysovat-nyni-dane.html

Libertariáni do boje proti zvyšování daní!

Proč není dobré zvyšovat nyní daně
Zvyšování daní, tak jak je se proslýchá, že k němu vláda přistoupí, případné zvýšení odvodů u živnostníků, a tak podobně anebo návrhy některých členů Národní ekonomické rady státu na zvýšení daně ze mzdy (viz uvedený odkaz) nejsou pro většinu běžných občanů a české hospodářství dobrou zprávou. Uvedu zde proč. Znamená to jednoduše to, že podíl produkce, o které rozhodují spotřebitelé bude zase o něco menší, a naopak podíl produkce, o které rozhodují politici a úředníci bude o něco větší. O tom větším podílu bude rozhodovat případně i část voličů, které volili či zvolí vládní strany, i když ti jsou schopni politiky a úředníky kontrolovat jen v omezené míře. Hlasy řady voličů propadnou anebo připadnou opozičním stranám, které rozhodují jen okrajově.

Odvětví produkce, které zásobují spotřebitele se v důsledku menších útrat spotřebitelů - ti nyní disponují méně penězi - potýkají s menšími příjmy a i menšími zisky, někteří podnikatelé v nich utrpí i ztráty a daná odvětví opustí včetně části výrobních faktorů, a to se týká i části zaměstnanců. Tyto odvětví se tak zmenší. Odvětví plnící objednávky politiků a úředníků naopak zažijí boom a budou míti vyšší zisky. Rozšíří tak svoji produkci. Produkce pro spotřebitele se tak sníží a produkce pro politiky, úředníky, zájmové skupiny a část voličů se tím pádem zvýší.

Přičemž politici a úředníci vědí o tom, co si přejí spotřebitelé relativně dost málo. A to kvůli problému se získáváním informací, které jsou rozptýlené, neúplné, zkrácené, subjektivně vnímané a podobně. To znamená, že i kdyby politici a úředníci chtěli spotřebitele zásobit sami produkty na místo podnikatelů, tak nebudou úspěšní. Ke všemu tu nejde o jednoduchou optimalizační úlohu, ale jde tu i o objednávání a odhadování budoucích potřeb spotřebitelů. Jde zde o podnikatelskou ostražitost. A politik není přece podnikatelem!

I pokud by byly státem nově získané prostředky z daní použity na takové bohulibé činnosti jako je budování dopravní infrastruktury nebo bezpečnost (jako, že nejspíše vůbec nebudou a budou spotřebovány), tak se přínos dalších dopravních staveb nebo policejních stanic bude potýkat s klesajícím mezním užitkem. Čili bude míti čím dál menší přínos, zatímco budou chybět zdroje na jiné užitečné stavby, výrobky či služby. Navíc je potřeba si uvědomit, že stát dnes poskytuje především a prakticky pouze jen služby. Stát a jeho podniky nevyrábí téměř žádné zboží. Zatímco soukromý sektor poskytuje také nějaké služby, ale vedle toho i drtivou většinu zboží. Množství služeb tak v ekonomice relativně vzroste a množství zboží naopak relativně poklesne. Služby jsou v ekonomice důležité, ale to platí i pro i zboží. Řada služeb bez zboží nemá smysl. Expresní a rychlá dodávka nějakého výrobku předpokládá, že někdo něco musel fysicky někde vyrobit.

Někdo by mohl namítnout, že severské státy jako třeba Švédsko mají vysoké daně a přitom se jim celkem ekonomicky daří. No, dnešní Švédsko není zrovna vzorovou zemí (nezvládnutá kriminalita a velké problémy s migranty), ale přece jen severské země vedle reforem ke snížení daní: V letech 1990-1991 byly velmi sníženy daně korporací z 57 % na 30 %, dále byly zcela osvobozeny od daně, některé příjmy z akcií a daně z akciových zisků byly sníženy. Dále: "Nejvyšší sazba daně z příjmu byla stanovena na zhruba 50 %, což pro většinu zaměstnanců znamenalo snížení o 24 až 27% bodů." V roce 2024 byla úplně zrušena daň dědická a darovací. Byl otesán i stát blahobytu. Podpory v nezaměstnanosti byly sníženy z 90 % mzdy na 80 % a zavedena pětidenní čekací lhůta. Mezi roky 1993 a 2000 klesl objem sociálních dávek z 22,2 % na 16,9 % HDP. Dále dotace na podnikání klesly z 8,7 % na 1,8 % a osobní náklady ve veřejném sektoru z 18,2 na 15,6 %.“ (1) Mají obecně nízkou míru byrokracie, co se týká vstupu a výstup do podnikání, lepší vymahatelnost práva v oblasti hospodářství a případně i jiné pro-hospodářsky orientované záležitosti (třeba v Dánsku jsou poměrně jednoduchá pravidla pro propouštění (2)). Tyto výhody Česká republika rozhodně nemá a ani nevypadá, že by se jim během pár let dobrala!

Dále platí, že politika je živnou půdou korupce. Část peněžních prostředků svěřená politikům a úředníkům zmizí do jejich kapes a kapes s nimi spojených zájmových skupin. Korupce je de facto něco, co je se státem a vládou úzce spojeno: "Plýtvání ve veřejném sektoru je způsobeno faktem, že státní úřady nemají měřítko, jakým by mohly posoudit užitečnost daného projektu či výdaje. Rozhodování úředníků lze přirovnat k bloudění ve tmě, kdy ten, kdo rozhoduje, nezná žádnou metodu jak utratit přidělené peníze, co nejužitečněji. Úředníci rozhodují zcela náhodným výběrem či subjektivním pocitem. V porovnání s trhem tak ve veřejném sektoru nutně vzniká plýtvání, kdy se často peníze rozdělují jinak, než jak by je nejvíce ocenila většina spotřebitelů. Právě toto plýtvání je samotným problémem veřejného sektoru. Korupce je až důsledkem (příznakem) tohoto problému. Vyskytuje se totiž právě tam, kde efektivnost nelze podchytit a tím ani vynucovat... "správný projekt" za "správnou cenu" ve státním sektoru neexistuje." (3). Zvyšování objemu prostředků, které proudí skrze stát povede k tomu, že se do rukou korupčníků a zájmových skupin dostane více peněz!

Konečně v České republice je poměrně dost velké zatížení pracujících daněmi a povinnými odvody jako jsou různé sociální daně (důchodové pojištění, zdravotní pojištění apod.). Další daňové zatížení chudších pracujících není žádoucí. Nejen kvůli tomu, že těmto pracujícím již po lockdownech, vysoké inflaci a energetické krisi chybí v jejich rozpočtech peníze a tito příjdou ještě o další část svých příjmů. Ale ještě více zchudlí chudší pracující budou více a více volat po dalších státních zásazích do hospodářství a tedy hospodářskou situaci společnosti a i svoji dále zhoršovat.

https://www.bawerk.eu/clanky/ekonomie/proc-neni-dobre-zvysovat-nyni-dane.html

Lidé, libertariáni protestujte proti vyšším daním:

Proč není dobré zvyšovat nyní daně
Zvyšování daní, tak jak je se proslýchá, že k němu vláda přistoupí, případné zvýšení odvodů u živnostníků, a tak podobně anebo návrhy některých členů Národní ekonomické rady státu na zvýšení daně ze mzdy (viz uvedený odkaz) nejsou pro většinu běžných občanů a české hospodářství dobrou zprávou. Uvedu zde proč. Znamená to jednoduše to, že podíl produkce, o které rozhodují spotřebitelé bude zase o něco menší, a naopak podíl produkce, o které rozhodují politici a úředníci bude o něco větší. O tom větším podílu bude rozhodovat případně i část voličů, které volili či zvolí vládní strany, i když ti jsou schopni politiky a úředníky kontrolovat jen v omezené míře. Hlasy řady voličů propadnou anebo připadnou opozičním stranám, které rozhodují jen okrajově.


Odvětví produkce, které zásobují spotřebitele se v důsledku menších útrat spotřebitelů - ti nyní disponují méně penězi - potýkají s menšími příjmy a i menšími zisky, někteří podnikatelé v nich utrpí i ztráty a daná odvětví opustí včetně části výrobních faktorů, a to se týká i části zaměstnanců. Tyto odvětví se tak zmenší. Odvětví plnící objednávky politiků a úředníků naopak zažijí boom a budou míti vyšší zisky. Rozšíří tak svoji produkci. Produkce pro spotřebitele se tak sníží a produkce pro politiky, úředníky, zájmové skupiny a část voličů se tím pádem zvýší.

mises-erb_ii.jpg


Přičemž politici a úředníci vědí o tom, co si přejí spotřebitelé relativně dost málo. A to kvůli problému se získáváním informací, které jsou rozptýlené, neúplné, zkrácené, subjektivně vnímané a podobně. To znamená, že i kdyby politici a úředníci chtěli spotřebitele zásobit sami produkty na místo podnikatelů, tak nebudou úspěšní. Ke všemu tu nejde o jednoduchou optimalizační úlohu, ale jde tu i o objednávání a odhadování budoucích potřeb spotřebitelů. Jde zde o podnikatelskou ostražitost. A politik není přece podnikatelem!


I pokud by byly státem nově získané prostředky z daní použity na takové bohulibé činnosti jako je budování dopravní infrastruktury nebo bezpečnost (jako, že nejspíše vůbec nebudou a budou spotřebovány), tak se přínos dalších dopravních staveb nebo policejních stanic bude potýkat s klesajícím mezním užitkem. Čili bude míti čím dál menší přínos, zatímco budou chybět zdroje na jiné užitečné stavby, výrobky či služby. Navíc je potřeba si uvědomit, že stát dnes poskytuje především a prakticky pouze jen služby. Stát a jeho podniky nevyrábí téměř žádné zboží. Zatímco soukromý sektor poskytuje také nějaké služby, ale vedle toho i drtivou většinu zboží. Množství služeb tak v ekonomice relativně vzroste a množství zboží naopak relativně poklesne. Služby jsou v ekonomice důležité, ale to platí i pro i zboží. Řada služeb bez zboží nemá smysl. Expresní a rychlá dodávka nějakého výrobku předpokládá, že někdo něco musel fysicky někde vyrobit.


Někdo by mohl namítnout, že severské státy jako třeba Švédsko mají vysoké daně a přitom se jim celkem ekonomicky daří. No, dnešní Švédsko není zrovna vzorovou zemí (nezvládnutá kriminalita a velké problémy s migranty), ale přece jen severské země vedle reforem ke snížení daní: V letech 1990-1991 byly velmi sníženy daně korporací z 57 % na 30 %, dále byly zcela osvobozeny od daně, některé příjmy z akcií a daně z akciových zisků byly sníženy. Dále: "Nejvyšší sazba daně z příjmu byla stanovena na zhruba 50 %, což pro většinu zaměstnanců znamenalo snížení o 24 až 27% bodů." V roce 2024 byla úplně zrušena daň dědická a darovací. Byl otesán i stát blahobytu. Podpory v nezaměstnanosti byly sníženy z 90 % mzdy na 80 % a zavedena pětidenní čekací lhůta. Mezi roky 1993 a 2000 klesl objem sociálních dávek z 22,2 % na 16,9 % HDP. Dále dotace na podnikání klesly z 8,7 % na 1,8 % a osobní náklady ve veřejném sektoru z 18,2 na 15,6 %.“ (1) Mají obecně nízkou míru byrokracie, co se týká vstupu a výstup do podnikání, lepší vymahatelnost práva v oblasti hospodářství a případně i jiné pro-hospodářsky orientované záležitosti (třeba v Dánsku jsou poměrně jednoduchá pravidla pro propouštění (2)). Tyto výhody Česká republika rozhodně nemá a ani nevypadá, že by se jim během pár let dobrala!


Dále platí, že politika je živnou půdou korupce. Část peněžních prostředků svěřená politikům a úředníkům zmizí do jejich kapes a kapes s nimi spojených zájmových skupin. Korupce je de facto něco, co je se státem a vládou úzce spojeno: "Plýtvání ve veřejném sektoru je způsobeno faktem, že státní úřady nemají měřítko, jakým by mohly posoudit užitečnost daného projektu či výdaje. Rozhodování úředníků lze přirovnat k bloudění ve tmě, kdy ten, kdo rozhoduje, nezná žádnou metodu jak utratit přidělené peníze, co nejužitečněji. Úředníci rozhodují zcela náhodným výběrem či subjektivním pocitem. V porovnání s trhem tak ve veřejném sektoru nutně vzniká plýtvání, kdy se často peníze rozdělují jinak, než jak by je nejvíce ocenila většina spotřebitelů. Právě toto plýtvání je samotným problémem veřejného sektoru. Korupce je až důsledkem (příznakem) tohoto problému. Vyskytuje se totiž právě tam, kde efektivnost nelze podchytit a tím ani vynucovat... "správný projekt" za "správnou cenu" ve státním sektoru neexistuje." (3). Zvyšování objemu prostředků, které proudí skrze stát povede k tomu, že se do rukou korupčníků a zájmových skupin dostane více peněz!


Konečně v České republice je poměrně dost velké zatížení pracujících daněmi a povinnými odvody jako jsou různé sociální daně (důchodové pojištění, zdravotní pojištění apod.). Další daňové zatížení chudších pracujících není žádoucí. Nejen kvůli tomu, že těmto pracujícím již po lockdownech, vysoké inflaci a energetické krisi chybí v jejich rozpočtech peníze a tito příjdou ještě o další část svých příjmů. Ale ještě více zchudlí chudší pracující budou více a více volat po dalších státních zásazích do hospodářství a tedy hospodářskou situaci společnosti a i svoji dále zhoršovat.


(1) Zitelmannův Kapitalismus – recenze.
(2) Viz Munkhammar, J. Kopírujte severské riešenia, nie problémy. In. Gonda, P. (ed.) Na obranu svobodného trhu. Bratislava: Konzervatívný inštitút M. R. Štefánika, 2007, str. 244.
(3) Ryska, P. a Průša, J. Korupce: ekonomie vs. mýty. Praha: Institut Václava Klause 2013, str. 38.

https://www.bawerk.eu/clanky/ekonomie/proc-neni-dobre-zvysovat-nyni-dane.html

Bílá supremacy ohrožovala černošský hip hop už v roce 1991!
Politickou korektnost a multikulturalismus považujeme za relativně novou věc, tyto věci však působí v USA již velmi dlouho. Příkladem je tento 30 let starý článek.

[Vyšlo v březnu 1991 na Rothbard-Rockwell Review pod názvem "Hip Hopping at Howard". Autor Lew Rockwell, jr.]

Howardova universita ve Washingtonu (D. C.), přední americká instituce pro vyšší vzdělávání černochů, měla nedávno třídenní konferenci o rapu nazvanou "Hip Hop at Its Crossroads: Seizing the Cultural Agenda," hlásí David Mills z novin Washington Post.

V hudebním byznysu vysvětluje mluvčí Chuck D. ze skupiny Public Enemy, "davy a skupiny bílých lidí se snaží pošpinit bratra bez mrknutí oka." "Zabijeme bělouše v minutě," odpověděl King Zulu ze skupiny Defiant Giants, vládnoucí "nejnovějším kůl symbolem afrocentricity," vyřezávanou černou vycházkovou holí. "Není to žádná hůl," nicméně. "Je to klacek. Je to moje dědictví."

Se skupinou New Kids on the Block a jinými, bílý přebírají rap, řekl "hip hopový aktivista" Harry Allen. Držel transparent, za proklínání a výkřiků ze strany publika, o bílém raperovi Vanilla Iceovi, kterého nazýval "rozšířením bílé supremacy" a bělošským "obsazováním a využíváním" černošské půdy.

Po zahození transparentu na podlahu, Allen varoval monokulturní návštěvníky, že musí potlačit takováto vystoupení. Jinak, "za 40 let ode dneška, zde budete mít černošské chlapce v hrůze říkat, 'Víte, že rap byl kdysi černošský?"


Není dosti na tom, že je černým. "Vy, vy si pro něj půjdete," řekl raper Daddy-O divákům. "A když si pro něj půjdete, nemůžete si pro to jít, protože vaše mám řekne, byly v tom drogy, a nebo protože váš pecivál řekne, byly v tom drogy. Necháte to být."

Konference byla takovým úspěchem řekl ředitel A. Haqq Islam, že Howardova universita z ní udělá každoroční událost. Jedinou závadou, která se stala, když ženské skupiny Hoes With Attitudes a Bytches With Problems selhaly v tom, aby ukázaly ve svém panelu "běhny, padouchy a coury."

Během závěrečné části konference - večeru s rapem na otočné ploše - konferenciér Arthur 4X káral dav. Kdyby zde byli bílí, "budete všichni pleskat do rytmu." Při dalším hostu žádal diváky "přestaňte s tím kvůli svým bratrům."

"On je bílý, on je bílý," ječel dav, zatímco pan 4X přihlížel se zděšením. Tony D., producent skupiny Poor Righteous Teacher se pokoušel vysvětlit, že zde byl jen proto, aby "jen nakopl tvrdé h..., ne měkké h..., jen tvrdé h..." Ale tato prosba nechala "lidi nehybnými," říká pan Mills.