A k čemu ti to je… – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Kamarád mi v diskusi po vystřílení hlavní zásoby argumentů položil otázku: „A k čemu ti to vlastně je, když o tom nedokážeš přesvědčit zbylé miliony a miliardy lidí na světě?“
Je to velice záludná otázka, která reprezentuje přesně ten proklamovaný styl myšlení: „Když si to samé nemyslí x tisíc/miliónů lidí, je tvůj názor k ničemu, i kdybys měl pravdu, ha ha.“ Do tohohle se ale nehodlám nechat vmanipulovat. Základem je totiž to, že jsem přesvědčil jednoho z pro mě nejdůležitějších lidí na světě – a totiž sebe. Pak už mi nic nebrání to začít pěkně aplikovat v životě. Žádné plýtvání sil na přesvědčování troubů o škodlivosti státního zdravotnictví a podobně, na nich mi celkem vzato nemusí příliš záležet. Ale naopak co nejvíce znalosti využít ke snižování státního vlivu přímo ve svém životě nebo mé rodině. Ať už si nakoupím bitcoiny nebo zlato, aby mi na peníze alespoň nešáhli inflací, nebo cokoli jiného, každá troška omezení chapadel státu stojí přeci za to. A jako bonus, když v tom budu dost dobrý, hle, pozitivní externalita mého jednání – spíš tak přesvědčím i někoho z etatistů, že takhle se může mít lépe (i když bude na intelektuální rovině nepřesvědčitelný). Proč bych měl na státní moloch útočit tam, kde to nejvíce čeká a kde je nejlépe připraven, tj. v „ukecávání mas“ (jedna z mála věcí, kde stát trpí „zlem“ konkurence, a proto je v tom celkem dobrý)? Ale pochybuji, že byrokraté a politici jsou schopni čelit tisícům drobných (nebo i větších) útoků na jejich moc. A že se jedná jen o malá vítězství? Z pohledu „národa“ či „společnosti“ zdánlivě ano, ale z mého osobního pohledu nikoli. Tak proč bych se měl nechat zmanipulovat státní propagandou a vyplýtvat všechnu svou sílu k přesvědčování druhých slovy, namísto využití znalostí a energie k boji o alespoň trochu svobodnější život pro sebe, i kdyby mělo jít o zdánlivě malé krůčky?