Babiš je tak bohatý, že by nekradl – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Mnoho Babišových voličů vyznává mantru: „Kdo je neskutečně bohatý, nemá zapotřebí krást.“ Je to podobná logika jako: „Kdo je neskutečně obézní, nemá zapotřebí se přežírat.“ Tím samozřejmě nechci naznačit, že kdo bohatý je, bude krást spíše, jen poukazuji na to, že předpokládat opak nedává zrovna smysl. Každopádně co říkají tvrdá data? Daň z příjmů Agrofertu dosahovala v roce 2011 výše dvou miliard korun, zatímco na dotacích pobíral Agrofert něco přes půl miliardy; a jak čas plynul, první číslo klesalo, zatímco druhé rostlo, až konečně z výroční zprávy Agrofertu za rok 2014 plyne, že na dani z příjmu odvedl miliardu a půl, zatímco z dotací vysosal skoro miliardu a tři čtvrtě. To je ale náhodička; podobně jako když si coby ministr financí odpustil poplatky státu ve výši jedna a půl miliardy.

Jsem ten poslední, komu by vadilo, když někdo optimalizuje daně a snaží se státu platit tak málo, jak to jen jde; je však do nebe volající, když tak činí ten, kdo všechny mocně buzeruje s EET, kontrolním hlášením DPH a peníze do vlastní kapsy sype z dotací, na které se musejí skládat všichni daňoví poplatníci. V každé společnosti bude určité procento lidí Babišova typu – schopní, chytří, draví a bezohlední; rozdíl je však v tom, jak se tito projevují: Zatímco na volném trhu budou všichni ti Babišové postrachem konkurence a přínosem pro zákazníky (po vzoru Rockefellerova Standard Oilu), stát jim otevírá atraktivnější a snazší cestu, jak budovat svá impéria – místo snižování cen, podlézání zákazníkům a likvidace konkurence prostě stačí využít státního donucovacího aparátu a násilím každého k platbě přinutit.