Byl jednou jeden státní policajt (a taky jeden městský) – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V neděli jsme hráli v naší klubové místnosti šachový zápas a přímo pod oknem bylo zaparkováno auto, kterému neustále houkal alarm. Volal jsem státní policii, aby tedy byla užitečná a nějak situaci vyřešila, třeba vyhledala majitele nebo tak něco. Příslušník u aparátu mi polootráveně sdělil, že teď zrovna jeho mužstvo řeší důležitější věci a že se „zkusí domluvit s měšťáky“. Asi za dvě hodiny jsem volal městkou policii a žádal po nich stejnou věc. Bylo mi řečeno, že už byli zpraveni, byli se na místě podívat (čehož si ovšem nikdo nevšiml), neshledali žádné porušení zákona a zase odjeli. Kontaktovat majitele zkoušeli, avšak tento telefon nezvedal, neboť auto bylo přihlášeno na firmu a ta má v neděli zavřeno. Tímto prosím celá intervence našich strážců zákona skončila, jednatele společnosti se vyhledat nepokusili, o kontaktu ani nemluvě, dostalo se mi pouze ujištění, že věc „je v řešení“. Nevyřešila by to volnotržní policie lépe, kdyby si peníze klientů musela zasloužit, čehož by tímto přístupem dosáhla dost těžko?