Cesta za diktátorem – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Častým argumentem proti anarchokapitalismu se stává, že bez státu by na daném území vznikla diktatura, jelikož by bohatý kapitalista vyhrál takzvané monopoly, vše skoupil a začal by vládnout. Domnívám se však, že jednoduše to celé pouze zní. Na cestě k moci se musí dotyčný potýkat s konkurenty, kteří mají stejný cíl, nebo s konkurenty, kteří chtějí všem podobným lidem v dosažení takového cíle zamezit. Na volném trhu je spousta odvětví, kde můžete být nejlepšími – tak si představte, jaké množství lidí by v této soutěži o moc bylo. A když už by se nějakému člověku nebo skupině podařilo vyhrát, čekal by je nelehký úkol přesvědčování lidí, aby nasazovali svůj krk v boji s demonstranty, a opětovná státní centralizace a dokumentace, kterou diktátoři vzniklí ze státu tak rádi používají.

Na druhou stranu Alexandr Lukašenko to měl v Bělorusku celé daleko jednodušší. Stačilo dosadit pár svých lidí do již vzniklých správních úřadů, které byly mimochodem financované z peněz daňových poplatníků, a diktát mohl začít. Demonstranti se nemohou bránit zbraněmi, jelikož byly samozřejmě „pro jejich bezpečí“ zakázané, a bezpečnostní složky, které měly občany bránit, potlačují odpor neférovou silou. Na čtenáři nechám, k jakému závěru dospěje. Vznikne diktatura snáze v decentralizované společnosti, nebo v centralizované, kde všechny složky, nutné k tomu stát se diktátorem, již dávno existují?