Doktoři a terapeuti záměrně neléčí, aby nepřišli o zisk – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Vaše tvrzení nelze vyvrátit, ale působí tak nějak školometsky, trošku SURově. Moje praxe to potvrzuje, že většina pacientů/klientů přichází k psychoterapeutovi s konkrétním problémem, ať už je to úzkost, vztahová nenaplněnost, existenciální problematika či závislost, nebo cokoli jiného. V tomto smyslu také pacienti průběžně efekt psychoterapie vědomě či podvědomě vyhodnocují. Protože naštěstí stále většina psychoterapie u nás probíhá na cash, vidí reálnou protihodnotu a můžou provést a provádějí racionální kalkulaci. V psychoterapii je také čilá konkurence a díky některým mediálně zdatnějším kolegům začíná být i lepší informovanost.
Tedy nejlepším lékem na obavy z manipulace psychoterapeutem je tržní přístup. Psychoterapie je druh řemesla a psychoterapeut je řemeslník podobně jako instalatér jen levnější a dostupnější. Pokud kape kohoutek dál, je třeba instalatéra vyměnit. Je to sešup od lékařské autority k instalatérovi a lidské mínění má setrvačnost, ale vyvíjí se to správným směrem.

Nekdo to dela, nekdo ne. Pruser je statni zdravotnictvi a zdravotni dan vydavajici se za pojisteni, ktera nastavuje zrudne incentivy...

Já jednou poslouchal podcast jednoho studenta který se chystal na zkoušku z psychologie a z jeho projevu i témat které vedl jsem pochopil, že nic takového nedělají úmyslně. Oni totiž vůbec nerozumí ani sobě natož aby rozuměli svým pacientům. Kdybych to měl říct stručně, psychologie je obor který nefunguje protože nikdo nemá mapu. Takže pokud někteří lidé psychoterapeuty podezřívají v tom, že léčbu protahují, tak chápu proč si to myslí, ale nemají pravdu. Oni ve skutečnosti neví jak svému pacientovi pomoct.
Když jim selžou všechny neinvazivní metody, tak předepíšou nějaké preparáty a když z těch preparátů pacientům přeskočí, tak hospitalizace ze které už tuplem není návratu.
A to nemluvím samozřejmě o tom, že i sami psychoterapeuti chodí za psychoterapeuty.
Možná by bylo lepší abychom si více uvědomovali, že to co je v naší lebce nám může napravit jen jeden, a to my sami.

Však s tím, aby si to člověk napravil sám ti právě psychoterapeut má pomoct. On ti samozřejmě hlavu uvnitř nepředrátuje.

Asi jsi to nepochopil. On ti nemůže ani pomoct. Mnohdy to bývají lidé, co nejsou schopni pomoci ani sami sobě.

Může. A i kdyby nemohli pomoct ani sobě, tak pravděpodobně u sebe řeší jiné problémy než u klienta, a i kdyby ty samé tak to, že nezvládnou ty "rady" aplikovat sami neznamená, že to nezvládne potom klient. Takže to je taky argument o ničem. Ať nemarníme čas: Čerpáš z nějakých studií, osobních zkušeností, nebo nám tu prezentuješ jen svoje dojmy?

Tímhle v podstatě popíráte svou vlastní ancap-filosofii. Ten co není schopen pomoci sobě spíše nepomůže druhým. Pokud to neplatí univerzálně, pak to neplatí vůbec a nebo se mýlite vy.

Ano, mám své zkušenosti, jeden můj známý chodil k psychiatrovi a bral léky; antidepresiva co mu předepsal. Když jsem mu ukázal různé techniky které já používám a přesvědčil jsem ho aby ty léky nebral, tak během pár měsíců začal žít úplně spokojený život. Ale bylo to jen proto, že to byl člověk, kterého dlouhodobě znám a věřil mi.
Všichni psychologové a psychoterapeuti jsou jako černá díra. První návštěva je kroužení okolo horizontu událostí. Brání léků je chycení v gravitačním pásmu kde už je velmi obtížný bod návratu. A nakonec selhání sebekontroly v důsledku léků a následná hospitalizace je cesta do singularity.
Vždycky když někdo zvažuje psychologa, tak ho před ním varuji.

Chápu to v extrémním případě když to třeba rozhodne soud kvůli bezpečnosti, ale rozhodně psychoterapeut nepomůže někomu kdo má trauma nebo se chová nějak jinak.

Kromě toho, není to tak dávno, kdy se dětští psychoterapeuté snažili znormalizovat autisty a introverty a to nemluvím o školních pscholozích co řeší děti a pro stromy nevidí les; příčinu nedobrovolného pobytu ve škole.

Závěr bych ukončil pořekadlem: „Když slepý vede slepého tak oba skončí v jámě.“

Co s tím má nějaká moje filozofie, kterou mi podsouváte? (řečnická otázka, nic, ad hominem). Zato mícháte dohromady psychiatra a dopování prášky s psychologií a psychoterapií. Přitom to co popisujete že jste udělal, docela vypadá jako psychoterapie. Aspoň z mojí zkušenosti s psychoterapeutem co dělá KBT. Přišel jsem s problémem, během několika sezení jsem si o tom popovídali, rozebrali co ho může způsobovat a doporučil nějaké techniky, které jsem mohl aplikovat. Psychiatr tohle asi typicky moc nedělá, protože na to nemá čas, nicméně mohl by na psychoterapii klienta aspoň nasměrovat, pokud je to vhodné.

Takže jste zvládl pomoct kamarádovi vy tím že jste si popovídali a poradil jste mu, a pomohlo mu to. Tedy asi neplatí čistě jen "to co je v naší lebce nám může napravit jen jeden, a to my sami," ale lze to i tak že jeden tomu druhému s tou nápravou pomůže.

Když jeden slepý zná okolí a umí se orientovat, tak v jámě skončit nemusí, nebo taky ten jeden prostě nemusí být slepý. Zdá se mi že jen zobecňujete, asi tu svoji negativní zkušenost, na všechny psycho-logy/teraputy/iatry...

Znovu opakuji ten zásadní rozdíl mezi mnou a psychoterapeuty. Já toho člověka dlouho znám a znám i hodně jeho osobních problémů a tak jsem věděl co mám řešit. Byl jsem tedy pro něj ten „psychoterapeut co trochu viděl“ nebo řekněme tušil kam mám jít. Psychoterapeuti jdou pokaždé do jeskyně o které nic neví a kde je tma. Jsou na slepo. A většinou toho moc nezjistí. Takže to pak řeší předpisem léků ze kterých pak těm lidem časem přeskočí úplně.
Kamarádovi jsem pomoct mohl, ale šance, že takhle vyléčím někoho cizího je mizivá. Jde tedy o zcela okolnostmi limitovanou výjimku. Navíc většinu nápravy musel stejně ten můj kamarád dělat sám. Já mu jako Morpheus mohl jen ukázat dveře, ale projít musel sám. Pro mě to byl v podstatě vabank, ale pořád lepší než když by u toho psychterapeuta zůstal. Právě proto že ten psychoterapeut je zpravidla slepý. Ono to ani jinak nejde, kdybyste vnímal problémy druhých stejně snadno jako viděl světlo, tak za pár hodin směny budete chtít skočit z okna, to vám garantuji.

Prostě paušalizujete. Konkrétně KBT má asi nějaký konkrétní řád, kdy 4 sezení jsou jen na to aby se ti dva seznámili a rozebrali ten problém. Pak teprve se začně intenzivnějí řešit ten problém. Jak říkám mám pozitivní zkušenost, takže to je 1:1 s vaší negativní zkušeností. No logicky to prostě občas pomůže a občas ne, z důvodů které popisujete. A samozřejmě jsem všechny rady musel aplikovat a tu nápravu musel dělat já sám. Když na ty rady kašlu, tak to zase jde z kopce. Psychoterapeut mi akorát poradil jak. A rozhodně to bylo konstruktivnější, než to co mi radili lidi co mě dlouho znají a i o problému ví. Ti byly ve svých radách naopak naprosto mimo.

Vy nepřesvedčíte mě a já nepřesvedčím vás. Takže nemá smysl pokračovat. Já jsem rád, že jsem já a váš recept bych nikdy nedoporučil.

Akorát že já nemám žádný "recept" co bych někomu doporučoval. A přiště můžete říct rovnou že tu jen kážete dogmata, ušetříme si čas :-)

Když nemáte argumenty, začněte plivat... No nic. Já vám navrhl abychom skončili, jelikož jsme oba pevně přesvědčení o svém tvrzení. Pokud máte s mým stanoviskem problém, já vám s tím nemůžu pomocí. S tím vám může pomoci jen ten co stojí naproti vám každé ráno v koupelně když si čistíte zuby.

Dobře, chápu. Omlouvám se. A mějte se pěkně.

Proto jsem zastánce rogerovské psychoterapie, která věří, že klient je expertem na svůj život, a psychoterapeut jen vytváří bezpečné prostředí, kde se může člověk prozkoumávat bez souzení.