Etatista versus anarchokapitalista – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Proč je to dobrovolné otroctví v uvozovkách? To pak zní jako by jste si sám jeho dobrovolností nebyl jistý.

Je to přesně z toho důvodu, který zde napsal Norbert.

Ok, já to chvíli tipoval na nějakou podprahovku.
Když už jsme na lince, tak to řešení formou nelegitimního získání perel je přece pro etatistu nebo jiného neanarchokspitalistu dobrým závěrem. Kor pokud by se tím zabránilo té smrti, dobrovolnému otroctví nebo by jen do jisté míry srovnaly počty perel. Tohle řešení ankapu tedy neankapák spíše vítá, než kritizuje.

Máte pravdu, ale jak už jsem zde někomu odepisoval, tak:

Nevidím důvod proč by etatista nemohl přistoupit v diskuzi na část toho, co říká anarchokapitalista, protože chce řešit něco konkrétního, ale bez toho se dále nedostanou, klasické: pokud řekneme, že..., tak ale stále platí... Myslím si, že skoro každý, kdo někdy s někým diskutoval tak toto zná.

Tento text je vlastně jen mírně poupraveným výtržkem z jedné konverzace. Je to pouze ukázka námitky, s kterou jsem se vícekrát setkal, i když byla pokaždé formulována trochu jinak a i s odlišnými závěry, nehodnotím v textu, kde se kdo plete a co nedává smysl, logicky si odporuje apod.

Taková hloupost. Etatista neřekne, že stát perly ukradne. Čistě proto, že pod pojmy 'vlastnictví' a 'krádež' vnímá něco úplně jiného, než vy.

Nevidím důvod proč by etatista nemohl přistoupit v diskuzi na část toho, co říká anarchokapitalista, protože chce řešit něco konkrétního, ale bez toho se dále nedostanou, klasické: pokud řekneme, že..., tak ale stále platí... Myslím si, že skoro každý, kdo někdy s někým diskutoval tak toto zná.

No jasně, už to chápu. Etatista přistoupí na to, že bude používat ankapácké definice, vyjde mu ze stát krade a poslední věta v článku 'počkat, cože?' není prozření etatisty, jak je současný systém špatný, ale wtf moment typu 'vždyť s tou ankap definicí věci vůbec nedávají smysl'. Tou poslední větou původního článku jste udělal vtípek na vlastní účet, přestože jste to tak nezamýšlel.

Zajímavý pohled, mám rád a snažím se i o to, aby se dalo na mé texty koukat z různých úhlů.

Jinak ještě jak jsem psal vedle do vlákna, podle mě to nelze vnímat jako krádež ani z pohledu ankapu, když stát bere daně od etatisty.

Ale problém je, že většina lidí si přeje, aby stát bral daně i od lidí, kteří nejsou etatisté.

Je to problém?

Kolik lidí v Čechách by chtělo bez náhrady zrušit stát? Jedno nebo dvě procenta populace?

I v tom nejlepším ankapu byste měl podle mě minimálně několik procent lidí, kteří by chtěli nějaký jiný model vlastnictví, než NAP. A cítili by se na základě toho okrádáni.

Možná to tak neřekne, a jen to tak nějak udělá.

Nechápu. Udělá co?

Ukradne to (z pohledu toho ankapisty), neboli zdaní to či jinak dá do majetku státu (z pohledu svého).

Ona by to tedy neměla být krádež ani z pohledu toho ankapisty.

Resp. takto: pokud stát bere ankapistovi, tak to ankapista vnímá jako krádež. Pokud stát bere etatistovi, tak podle mě ani z pohledu ankapu to nemůžete vnímat jako krádež. Těžko to lze vnímat jako porušení NAPu, když s tím protistrana souhlasí.

Tak to jo, pokud s těmi daněmi souhlasí tak to myslím pro ankap krádež nebude.

Nicméně tu je ještě stav, kdy etatista souhlasí s tím, aby bylo bráno i ankapistovi, který s tím nesouhlasí. :-D

To je ale jen hrstka případů. Drtivá většina lidí platí daně dobrovolně, ráda, s úsměvem na tváři a hřejivým pocitem v srdci.

Ano, může to být hrstka, může to být i jedinec. Nepřestává to však být krádeží pro jedince, co to platit dobrovolně nechce, toť vše.

Ale stát přece nekrade perly. Jenom je v rámci "solidarity" násilím vymáhá...

Ano máte pravdu, z definice práva se nejedná o krádež nýbrž o loupež a vzhledem k rozsahu to bude nějaké písmenko ke konci paragrafu.

Je to tak, že 100% státismus je stejně špatný jako 100% anarchokapitalismus. Obě tyto extrémní polohy mají neřešitelné potíže.

Řešením je tržní kapitalistické hospodářství fungující v prostředí demokratického právního sociálního státu. Tato varianta využívá silných stránek jednoho systému k řešení slabých stránek toho druhého. V praxi pak jde už jen o udržování balance, aby se systém nepřeklopil příliš do jednoho z obou extrémů. To kam bude směřovat a jak moc, pak v demokratickém právním státě zaleží na vůli voličů.

Jak prosté, milý Watsone. :-)

To přirovnání volné anarchokapitalistické soutěže ke hře, kde člověk může doslova přijít doživotně o svobodu a v nejhorším o samotný život, je ale přece trefné. Jediná hodnota, která je v anarchokapitalismu nedotknutelná je přece vlastnictví.

A řešením je zmírnění těch absolutně volných pravidel na nějakou civilizovanou úroveň. Např. v boxu bychom očekávali, že rozhodčí (a snad i diváci) zasáhnou, kdyby jeden ze soupeřů chtěl vyhrát "volně" tak, že umlátí protivníka ležícího v ringu již v bezvědomí k smrti.

Problém anarchokapitalismu je právě v tom, že odmítá jakoukoliv efektivní organizaci společnosti, a to i takovou, v níž by kapitalismus fungoval civilizovaně a to z důvodu, že by to narušilo čistotu volného trhu (soutěže). Resp. anarchokapitalismus civilizované chování a priory samozřejmě neodmítá. Otázku civilizovaného jednání vůbec neřeší. Kdo se bude chtít chovat civilizovaně, může. Současně pokud se někdo bude chtít chovat necivilizovaně, či dokonce barbarsky, tak mu v tom nikdo nemůže bránit.

Kdo by chtěl argumentovat tím, že jsou to právě státy, které se chovají barbarsky, tak to je právě protože mezi státy neexistují žádná účinně vymahatelná pravidla, která by tomu bránila. Agresivní barbarské chování státu tak lze přirovnat spíše k chování agresivního barbarského jednotlivce v prostředí, které mu v tom nemůže efektivně zabránit.

Funkcí demokratického právního sociálního státu (jakožto způsobu organizace společnosti) tedy je zavést do prostředí volného tržního soutěžení vymahatelná pravidla (zákony), jež zajistí, že společnost bude fungovat civilizovaně.

Obdobně by to mělo fungovat v mezistátním prostředí, kde v pozici jednotlivců jsou samotné státy. Přes všechny snahy mezinárodního společenství tady bohužel stále platí pouze právo silnějšího. V daném ohledu se tak mezinárodní prostředí chová jako anarchokapitalismus, kde se předpokládá, že agresivní státy upustí od svého jednání, neboť budou tušit, že budou "vyobcováni" ze společenství ostatních států, což je může po ekonomické stránce bolet mnohem více oproti tomu, co získají díky své agresi. Tato motivace ale dnes (zatím) zjevně selhává.

Jen aby se ten kontrolní mechanismus mezinárodního společenství, co by měl tlumit spory mezi státy, nezměnil v moloch, kde by ta doufaná fungující demokracie zapadla do nesnází spojených s demokratickým řízením nadměrně velkých celků.

Souhlasím, že zavedení efektivního "mezistátního demokratického systému" není úplně snadná věc. Tento příklad jsem uvedl jen jako ilustrativní.