Hledáním svobody k vnitřní nesvobodě? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Poslední dobou jsem se věnoval intenzivněji než jindy studiu libertariánské teorie. Přitom se mi začala dít zvláštní věc – z etatismu a státních zásahů jsem pociťoval čím dál větší frustraci, čímž jsem sám sebe dostával do pasti v podobě čím dál větší vnitřní nesvobody. Když jsem si to uvědomil, bylo mi až trapně, protože na světě jistě žije nejeden šťastný a vyrovnaný etatista, který neřeší média, nečte Rothbarda, dodržuje zákony, ale jde za svými cíli a vkládá energii do zlepšování svého života. Co z toho plyne? Být vnitřně svobodný také znamená nelpět na vnější svobodě a nepodmiňovat jí své štěstí. Ač to nevyvrací libertariánskou teorii, vede to k zamyšlení, proč a s jakým rozpoložením se jí vůbec zabýváme. A když ne proto, abychom si v první řadě zlepšili život, není to kontraproduktivní?

Inspirací pro toto zamyšlení mi byl příběh doktora Semmelweise, v němž jsem se našel a o němž mluvil Urza v přednášce Mít pravdu nestačí. Čerpal jsem také z jeho přednášek Svoboda vnější, vznitřní a v Ježku a Cesta k ankapu v praxi.