Jít příkladem aneb pasivní forma manipulace – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ač mi výchova pomocí vlastního příkladu přijde jako nejefektivnější a také nejsvobodnější způsob, stejně je dobré mít na paměti, že i tak se jedná o formu manipulace, tedy směřování nebo alespoň ukazování směru dotyčnému tam, kam si myslím, že by měl jít. Uvedu to rovnou na případu s dospělým. Když budu vědět, že můj kamarád je alkoholik a chci mu pomoci (už zde mám pocit, že vím, co je pro něj nejlepší), mohu ho násilím odvézt do léčebny, jít k němu domů a vyhodit všechny lahve, hlídat ho na každém kroku, aby se nenapil, vyhrožovat mu, sdělit mu, co přesně by měl dělat, nabídnout mu radu, nebo pouze zvolit nejpasivnější cestu: Ve společnosti s ním sám nepít, přestože jinak bych si rád dal. I ta poslední, nejméně invazivní možnost, je vlastně manipulací, protože slouží k určitému cíli, do kterého chci svého kamaráda postupně přivézt.

Myslím tedy, že je iluzí, že by lidé neměli představu, co by jejich děti měli dělat. Myslím, že by bylo ne jen nesmírně těžké na toto nemyslet, ale patrně i nemožné.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Jít někomu příkladem může být manipulativní (třeba v autorem uvedeném příkladu), ale mnedle nemusí (pokud žiju sám podle sebe pro sebe a nedělám to s cílem někoho formovat).