Pro Karolínu je (střelná) zbraň něco hrozivého - je přímo vyrobená k zabíjení. Už tímto svým určením ponouká lidi, aby se mezi sebou zabíjeli. Vzpomněl jsem si na dvě knížky: Konec medvědí sezóny od Josefa Novotného a Žil jsem na Čukotce od Tichona Semuškina. Obě popisují zkušenosti učitelů, kteří se ocitli ve společnosti značně odlišné od toho, co znali. J. Novotný se coby učitel dostal do Kanady a T. Semuškin na mrazivou Čukotku. Oba autoři shodně popisují svůj údiv, když začala lovecká sezóna a žáčci naklusali do tříd pěkně s loveckými kulovnicemi. Jakmile skončilo vyučování, vyrazili ven, aby se co nejdříve přidali k dospělým lovcům. S puškami uměli zacházet velmi dobře, ale věděli, že jsou na zabíjení zvířat a vlastní spory řešili nejspíše tak, že po sobě házeli houbami či hadry na tabuli. A ten přístup ke zbraním jim zůstal i do zralého věku. Prosím diskutéry, aby se vyhnuli komentářům o dospělcích házejících po sobě školními houbami.
To je vcelku v pohodě, pokud tedy netrefíte spolužáka přímo do úst, ale my měli ve třídě lumpa, který po nás házel houby s voctem, to je mnohem horší...
Urza k #ne_poslušnosti: Svoboda projevu:
Nevím jistě; určitě je to dobrý příklad toho, o čem mluvím, ale není to tak obecně. Jinými slovy ano, to, co říkám, se může projevit například tak, jak píšete; ale určitě se to, o čem mluvím, může projevovat i spoustou jiných způsobů.
Komentář 122079
Urza k #ne_poslušnosti: Svoboda projevu:
Já chápu, že Vás to uráží; ale nechci Vás urážet, proto se ptám, jak lze takovou věc vůbec komunikovat, aby Vás to neuráželo. Zatím jste mi odpověděl jen oklikou, že nekomunikovat; přitom ale tvrdíte, že to nějak lze, tak se ptám jak.
Urza k #ne_poslušnosti: Svoboda projevu:
Já fakt už nevím, co se mi snažíte sdělit. Vnímám tam spoustu balastu, kterému nerozumím, a mezi tím nějaké povýšenecké kecy typu "Zkuste, prosim, ten mozek aspon na chvili zapnout". Po tolika dnech, co jsem se snažil předat, že s Vámi budu […]
Komentář 122075
Urza k #ne_poslušnosti: Svoboda projevu:
Ne. Fakt jsem se hodně snažil; ale nepřipadá mi, že to má jakýkoliv smysl, dál si jedete svou, dezinterpretujete mě a tvrdíte, že to tak prostě je. Už i v tomto. Nechtěl jsem s Vámi vést debaty proto, že jste právě tohle dělal. Začal jsem tedy metadebatu […]
Komentář 122074
Urza k #ne_poslušnosti: Svoboda projevu:
Jenže já nechci urážet; přesto jste tu kritiku nepřijal (a udělal jste to prostě tak, že jste mě prohlásil za někoho, kdo urážet chce).
Radoslav Khun k Sřelby ve školách – řešení následků, ne příčin:
Jde o to, žes něco řekl, a když ti bylo ukázáno, proč je to pitomost, tak jsi od toho zbaběle utekl a ještě typicky začal urážet. Ty: Cosi o dodatku. Argument: Ale to se dělo i tehdy, když dodatek platil. Ty: Vy ankapáci tohle a tamto. Tohle dokážeš […]
Komentáře
Komentář 63207
Komentář 63264
Vzpomněl jsem si na dvě knížky: Konec medvědí sezóny od Josefa Novotného a Žil jsem na Čukotce od Tichona Semuškina. Obě popisují zkušenosti učitelů, kteří se ocitli ve společnosti značně odlišné od toho, co znali. J. Novotný se coby učitel dostal do Kanady a T. Semuškin na mrazivou Čukotku. Oba autoři shodně popisují svůj údiv, když začala lovecká sezóna a žáčci naklusali do tříd pěkně s loveckými kulovnicemi. Jakmile skončilo vyučování, vyrazili ven, aby se co nejdříve přidali k dospělým lovcům. S puškami uměli zacházet velmi dobře, ale věděli, že jsou na zabíjení zvířat a vlastní spory řešili nejspíše tak, že po sobě házeli houbami či hadry na tabuli. A ten přístup ke zbraním jim zůstal i do zralého věku.
Prosím diskutéry, aby se vyhnuli komentářům o dospělcích házejících po sobě školními houbami.
Komentář 63281
Komentář 63283
Komentář 65552