na základě čeho se rozhodnete, že člověka strhnete od silnice? na základě VAŠICH emocí a toho, že VY si myslíte, že to tomu člověku ublíží a že si není vědom následků. přebíráte za něj tedy zodpovědnost a berete mu svobodu a možnost nést následky za své chyby. proč je to v tomto případě ospravedlnitelné? protože se jedná o potencionální smrt, tedy by ani k žádnému poučení z chyb nedošlo? to by byl dobrý argument. ale situace je většinou tak rychlá, že tento myšlenkový pochod ani neproběhne a prostě zareagujete. instinktivně.
ze stejného důvodu reagují rodiče na chování svých dětí i v situacích, kdy nejde o život, nebo ne bezprostředně... myslím, že je to akceptovatelné, když dětem vysvětlí proč to udělali a že to zároveň nebudou dělat věčně...
případně, kde tedy určíme hranici ospravedlnitelného násilí?
Pozor, já neříkám, že je to obecně ospravedlnitelné; já říkám, že předpokládám, že to ten člověk chce, A PROTO je to ospravedlnitelné (a ano, mohu se mýlit – ale pokud nemám čas s ním o tom mluvit nebo v danou chvíli řešit jiné projevy jeho vůle, rozhoduji na základě nejlepších dostupných informací).
Oproti tomu si nemyslím, že mám právo někoho nutit žít, pokud žít zjevně nechce; takže pokud se někdo rozhodl k sebevraždě, nemyslím si, že mám právo mu v ní násilím bránit (jiná věc je, že člověk může risknout, že to přesto udělá v naději, že si to ten sebevrah rozmyslí, poděkuje a bude vděčný – ale fakt, že to může udělat, neznamená, že to není porušení práv jiného člověka, byť by mu ten za to mohl jednou poděkovat).
Mimochodem, je rozdíl mezi jednáním, které považuji za konsensuální, ale není (protože jsem něco nepochopil), a mezi jednáním, které konsensuální není (a já vím, že nemám souhas druhé strany).
Když tedy někoho strhnu od silnice, dělám to s přesvědčením, že mám jeho souhas to udělat; a ano, toto přesvědčení může být mylné, nicméně je rozdíl mezi tímto a mezi donucením někoho proti jeho vůli (když vím, jaká je jeho vůle).
Pro jaké účely? Třeba v Ježku říkáme většinou „děcka“ studentům a „dospěláci“ zaměstnancům, nicméně je to nepřesné, protože budeme mít nejspíš nějaké studenty starší než nějaké zaměstnance. Jinak se tím často míní dělení podle věku. Já si zrovna s těmito pojmy moc hlavu nelámu, protože mám pocit, že se všemi jednám jako s „lidmi“, a neuvědomuju si, že bych k nim přistupoval různě, takže tu hranici sám za sebe nemusím řešit (asi jen popisně, když o něčem mluvím směrem k druhým).
Nastavení zobrazení uživateli nechtěných a neschválených komentářů
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.
Ňákej-pičus k Adam Smith – první „anarchokapitalista“?:
Banky samy osobě nemohou bez monopolu na peníze fungovat. Jelikož se historicky ukázalo, že úvery ve zlatém standardu se nikdy dlouho neudržely. Jelikož to pokušení bylo vždycky silnější než zásady. Banky s úvěry jsou v uvozovkách udržitelné jen díky […]
Hrosik1 k Adam Smith – první „anarchokapitalista“?:
Ok.mate pravdu. Ale prest ze v tomto udělal chybu, (Z pochopitelneho pozorování kolem sebe) došel k závěru že ekonomika se uřidí sama a stát by neměl zasahovat
li k Adam Smith – první „anarchokapitalista“?:
A četl jste něco od Adama Smitha? :) Zkuste třeba Teorii mravních citů, je to dost velká bichle a nevím co by na to v Ježku :) Oni tihle libertariáni dost řešili ctnosti a tu morální povinnost, ale dneska už lidstvo ani neví co to je, viz včerejší […]
Komentář 108918
Ňákej-pičus k Adam Smith – první „anarchokapitalista“?:
V knize bohatství národů popisoval pozitivně i úvěry. Konkrétně v tom, že podnikatel může začít i když nic nemá. Už tam ale neřešil jejich rizika. Dokonce mi to chvíli přišlo, jako když mluví o efektivní stimulaci ekonomiky. Pravda je, že v té době ještě […]
Komentáře
Komentář 108866
na základě čeho se rozhodnete, že člověka strhnete od silnice? na základě VAŠICH emocí a toho, že VY si myslíte, že to tomu člověku ublíží a že si není vědom následků. přebíráte za něj tedy zodpovědnost a berete mu svobodu a možnost nést následky za své chyby. proč je to v tomto případě ospravedlnitelné? protože se jedná o potencionální smrt, tedy by ani k žádnému poučení z chyb nedošlo? to by byl dobrý argument. ale situace je většinou tak rychlá, že tento myšlenkový pochod ani neproběhne a prostě zareagujete. instinktivně.
ze stejného důvodu reagují rodiče na chování svých dětí i v situacích, kdy nejde o život, nebo ne bezprostředně... myslím, že je to akceptovatelné, když dětem vysvětlí proč to udělali a že to zároveň nebudou dělat věčně...
případně, kde tedy určíme hranici ospravedlnitelného násilí?
Komentář 108874
Oproti tomu si nemyslím, že mám právo někoho nutit žít, pokud žít zjevně nechce; takže pokud se někdo rozhodl k sebevraždě, nemyslím si, že mám právo mu v ní násilím bránit (jiná věc je, že člověk může risknout, že to přesto udělá v naději, že si to ten sebevrah rozmyslí, poděkuje a bude vděčný – ale fakt, že to může udělat, neznamená, že to není porušení práv jiného člověka, byť by mu ten za to mohl jednou poděkovat).
Mimochodem, je rozdíl mezi jednáním, které považuji za konsensuální, ale není (protože jsem něco nepochopil), a mezi jednáním, které konsensuální není (a já vím, že nemám souhas druhé strany).
Když tedy někoho strhnu od silnice, dělám to s přesvědčením, že mám jeho souhas to udělat; a ano, toto přesvědčení může být mylné, nicméně je rozdíl mezi tímto a mezi donucením někoho proti jeho vůli (když vím, jaká je jeho vůle).
Komentář 108868
Komentář 108877
Třeba v Ježku říkáme většinou „děcka“ studentům a „dospěláci“ zaměstnancům, nicméně je to nepřesné, protože budeme mít nejspíš nějaké studenty starší než nějaké zaměstnance.
Jinak se tím často míní dělení podle věku.
Já si zrovna s těmito pojmy moc hlavu nelámu, protože mám pocit, že se všemi jednám jako s „lidmi“, a neuvědomuju si, že bych k nim přistupoval různě, takže tu hranici sám za sebe nemusím řešit (asi jen popisně, když o něčem mluvím směrem k druhým).
Nastavení zobrazení uživateli nechtěných a neschválených komentářů
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.