Kanál Svobodného přístavu: O svobodě v ZŠ SVOBODY – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

já vám nevím...

na základě čeho se rozhodnete, že člověka strhnete od silnice? na základě VAŠICH emocí a toho, že VY si myslíte, že to tomu člověku ublíží a že si není vědom následků. přebíráte za něj tedy zodpovědnost a berete mu svobodu a možnost nést následky za své chyby. proč je to v tomto případě ospravedlnitelné? protože se jedná o potencionální smrt, tedy by ani k žádnému poučení z chyb nedošlo? to by byl dobrý argument. ale situace je většinou tak rychlá, že tento myšlenkový pochod ani neproběhne a prostě zareagujete. instinktivně.

ze stejného důvodu reagují rodiče na chování svých dětí i v situacích, kdy nejde o život, nebo ne bezprostředně... myslím, že je to akceptovatelné, když dětem vysvětlí proč to udělali a že to zároveň nebudou dělat věčně...

případně, kde tedy určíme hranici ospravedlnitelného násilí?

Pozor, já neříkám, že je to obecně ospravedlnitelné; já říkám, že předpokládám, že to ten člověk chce, A PROTO je to ospravedlnitelné (a ano, mohu se mýlit – ale pokud nemám čas s ním o tom mluvit nebo v danou chvíli řešit jiné projevy jeho vůle, rozhoduji na základě nejlepších dostupných informací).

Oproti tomu si nemyslím, že mám právo někoho nutit žít, pokud žít zjevně nechce; takže pokud se někdo rozhodl k sebevraždě, nemyslím si, že mám právo mu v ní násilím bránit (jiná věc je, že člověk může risknout, že to přesto udělá v naději, že si to ten sebevrah rozmyslí, poděkuje a bude vděčný – ale fakt, že to může udělat, neznamená, že to není porušení práv jiného člověka, byť by mu ten za to mohl jednou poděkovat).

Mimochodem, je rozdíl mezi jednáním, které považuji za konsensuální, ale není (protože jsem něco nepochopil), a mezi jednáním, které konsensuální není (a já vím, že nemám souhas druhé strany).

Když tedy někoho strhnu od silnice, dělám to s přesvědčením, že mám jeho souhas to udělat; a ano, toto přesvědčení může být mylné, nicméně je rozdíl mezi tímto a mezi donucením někoho proti jeho vůli (když vím, jaká je jeho vůle).

můžete prosím definovat pojmy "dítě" a "dospělý"? děkuji

Pro jaké účely?
Třeba v Ježku říkáme většinou „děcka“ studentům a „dospěláci“ zaměstnancům, nicméně je to nepřesné, protože budeme mít nejspíš nějaké studenty starší než nějaké zaměstnance.
Jinak se tím často míní dělení podle věku.
Já si zrovna s těmito pojmy moc hlavu nelámu, protože mám pocit, že se všemi jednám jako s „lidmi“, a neuvědomuju si, že bych k nim přistupoval různě, takže tu hranici sám za sebe nemusím řešit (asi jen popisně, když o něčem mluvím směrem k druhým).