Kanál Svobodného přístavu: Urza v Živé telke o hraniciach slobody dieťaťa – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Je to opravdu jen korelace? Není to kauzalita, závislá mimo jiné i na fyzickém stavu těla a mozku? (Samozřejmě že by do toho pak spadali i ti stari lidé, proč ne... )

Korelace je to určitě, kauzalita v závislosti na tom, co tím myslíme; pokud být v nějakém věku má implikovat nějaké schopnosti, pak ne (protože spousta lidí to bude mít jinak), ale pokud být v nějakém věku má implikovat VYŠŠÍ PŘEDPOKLADY k nějakým schopnostem, pak asi ano.
Ale nemyslím, že je to podstatné pro to sdělení.

vzdyt to píšu. fyzický a mentální stav by měl být ta příčina, tedy kauzalita. nevím, co pořád máte s tím věkem :)

(mimochodem predpokladam ze vite, ze koralace neboli souvztažnost mezi dvema jevy je porad nejaky vzajemny vztah, a ze to není jen náhoda)

Každý nese zodpovědnost sám za sebe, protože nese dusledky nedáva smysl. To by pak znamenalo že když nesu následky za to ,že mě někdo zastřelil, tak mám za to i zodpovědnost.


(Reaguji na to ze novorozeně má zodpovědnost samo za sebe).

Mimochodem i nenarozené dítě má zodpovědnost samo za sebe? :) pokud ne, tak proč?

Váš život je Vaše odpovědnost.
Když Vás někdo postřelí, je samozřejmě odpovědný za svůj čin, ale Vy jste odpovědný za své zdraví.
Je to opačný případ jako s tím chirurgem – když Vás operuje, on nese odpovědnost za tu operaci (aby to provedl dobře), ale nenese odpovědnost za Vaše zdraví (je to Vaše tělo; a něco podobného se objevuje i v současných souhlasech s operací – operující odpovídá jen za správně provedený zákrok, ne za reakci těla pacienta, která se může lišit).
Nenarozené dítě má za svůj život mnedle také odpovědnost, byť má minimální možnosti jej ovlivnit.

myslím, ze samozrejme takové díte narozené v pralese jako Tarzan by se chovalo zodpovedneji daleko dříve nez děti v civilizaci, protoze by se učilo z chybt, ale taky, pouze jenom pokud by přežilo... proto zrejme rodice své deti chráni a nenechají je udelat kazdou chybu... a zaroven, kdyz dite porusi neci prava, tak spolecnost casto vini rodice (a ne to dite). chapu, ze s tim nesouhlasite, ale asi to bude mit nejaky duvod...

to, ze je kazdy jedinec zodpovedny za svuj zivot, bez ohledu na sve schopnsoti je prostě axiom nebo k tomu mate nejake argumenty? děkuji

me predevsim nedala logicky smysl ta věta, že: "Každý nese zodpovědnost sám za sebe, PROTOŽE nese dusledky" (neboť dusledky mohu nest i za rozhodnuti někoho jineho, nebo za nahodne prirodni jevy třeba... )

a jeste uplne jine tema, ale napadlo me to, u toho prenatalniho stadia. odkdy je podle vás plod člověkěm/bytostí/jedincem? děkuji

A jaká by byla antiteze nebo alespoň alternativní teze?
Protože tato jediná mi dává smysl.
Nebo že by měl člověk odpovědnost jen za to, na co má schopnosti?
Případně jak jinak na to nahlížet?

"Když Vás někdo postřelí, je samozřejmě odpovědný za svůj čin, ale Vy jste odpovědný za své zdraví."
Útočník je za svůj čin MRAVNĚ zodpovědný, ano. Tam je pak akorát rozdíl v tom, že nevinná oběť není zodpovědná za to, že si ji náhodně vytipoval.
***
"Je to opačný případ jako s tím chirurgem – když Vás operuje, on nese odpovědnost za tu operaci (aby to provedl dobře), ale nenese odpovědnost za Vaše zdraví"
Tohle srovnání je podivné. Lékař je samozřejmě profesně i mravně zodpovědný za to, že má udělat všechno proto, aby operaci nezkazil... Ale v případě, že se i přes jeho snahu operace nezdaří, tak se morálně neprovinil, jestliže jednal s dobrým úmyslem a maximální snahou... Pacient mu prostě důvěřoval, nese zodpovědnost za výběr lékaře a souhlasem k operaci.

podle me je zodpovednost povinnost, ale zároveň schopnsots nést následky za VLASTNÍ rozhodnutí.

na cizí rozhodnutí, přestože to na mě důsledky jistě má, nenesu následky, ve smyslu morálních následků a naopak mám právo vymáhat odškodnění za důsledky, které mi byly způsobeny.

a ta schopnost je právě klíčová. proto si myslím, že ji nemají všichni a vždy a takové lidi a v takových situacích, je potřeba chránit. uznávám ale, že to je extrémně těžké, abychom u toho neporušili jejich práva. (viz oblíbený příklad se silnicí :) )

máte jinou definici, Urzo? :) (nejsem si jist, jestli ve videu zazněla...)

jeste to nemam cely, ale toto je asi prvni video, kde vyrazne vice souhlasim s hostem...

za me je teda legitimní zasahovat do svobody lidí v situacích, kdy prepdokládám, ze by souhlas dali, ale nejsou ho schopni dát z nejruznejsích duvodu (neni cas, neumi mluvit, jsou v komatu, zdrgogovani, zhypnotizovani, psychickem rozpolozeni ze se nekontroluji a nevi co delaji, ...) a zároven zpetne ten souhlas

i dají. tady ale nastává problém 1. jak rychle ten souhlas mají dát? v případě dítete ktere neumí mluvit, jeste ani dlouho umet mluvit nebude, a muj zasah si treba ani nebude pamatovat... to dite to odouhlasi az tomu bude rozumet, treba ockovani ale v te situaci bylo fakt proti... ktery souhlas je dulezitejsi?nnn. dementrí staří lidé pred smrtí, kterí vedomí souhlas nedají, protoze nenabydou zpátky plného vedomí, nebo zemrou).
2. projevy domělého nesouhlasu - pokud napriklad oblekam dite a ono breci, nemusi ale brecet kvuli tomu ze ho oblekam, ale kvuli necemu jinemu. potom to oblekani tedy nepovazuju za nasili (ikdyz jisti si byt nemuzeme), a opet ten dementni starousek, kdyz mu napriklad nutim stravu, kteoru aktivne odmita, ale kdyby se vylecil (coz nelze), tak by zpetne souhlas dal. zvlaste u tohoto otazky je to pro me extremne citlive a eticky neresitelne...

u zraní sladkostí a spaní mi trochu vadí ze uvádíte jen extrémní prípady. prece existuje mnoho cest mezitim a navíc nekteré následky se projeví az za hodne dlouhou dobu, prestoze reálně probíhají, takze se z nich dite nemuze vcas poucit a mohou byt treba i nevratné nebo hodne hodne obtízne vratné. jako treba obezita, nebo jina porucha nebo nemoc zpusobena vnejsimi vlivy.

prece kdyz doma zadne sladkosti ani mit nebudu, tak nic nezakazuji, ale zaroven se to dite neprezere. a co se tyce spaní, vtipné je, ze nikho nelze donutit usnout :D ale prece u malinkých detí, které ani neumí chodit, stejne jako mnoho dalsích vecí já realne urcuji kdy je odnesu do postýlky, kdy budou jíst, kdy budou prebaleny atd... vnímám to tak, ze mám zodpovednost za zdraív a bezpecnost dítete, a postupne mu ji predávám. jakmile ji získá celou, já se jí zbavím a díte se stává dospelým (ale to muze nastat v libovolnem věku)

pak by me jeste zajimalo, jak naucit dite dodrzovat sliby. protoze to je podle me naprosto zasadni soucasti zodpovednosti. nebo to nechat byt? ale cokdyz si pak bude myslet ze nemusi dodrzovat zavazky ktere dalo k ostatnim lidem... napriklad jsem se opravdu svobodne domluvili ze jedene na vylet v kolik hodit vlakem a dite rano bude rikat ze se mu nechce... (jasne ze ho nebudu nutit nasilim, ale rozhodne ho budu snazit presvedcit...) nebo sliby mezi sourozenci. vycítat mu to? nebo je nechat, at si to vyresi spolu (byt treba násilně)

Čo je vlastně spátneho na přemlouvání?

Pokud k tomu nepoužijei násilí, vydírání, uplácení, ale pouze vysvětluji, proc si myslim, ze je to pro dite dobre a sděluji své přání...

Pardon, když vidím všechny ty reakce a jejich rozsah, nemám kapacitu na to všechno odpovídat; třeba to udělá někdo jiný.
Kdybyste nutně potřeboval třeba nějakou jednu vybranou kratší věc, můžeme rozebrat tu.