Kdo o mně má rozhodovat? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Jako člověk dovedu poměrně dobře predikovat, co mi pomůže a co mi naopak uškodí, protože se znám odmalička. Něco podobného může platit o blízkých přátelích, kteří toho o mně ví hodně. U cizích lidí šance na jeho účinné řízení rapidně klesá. Těmi, kdo toho také mohou vědět hodně, jsou vědci, kteří se zabývají lidskou podstatou. Mězi ně patří biologové, psychologové, antropologové nebo ekonomové. Přečíst si práci různých odborníků často znamená dozvědět se něco nového nejen o sobě, ale i o druhých. To však neznamená, že by byli kompetentní k rozhodování o našem životě – často se orientují jenom v jednom oboru a nerozumí jiným. Jejich poznání je navíc zobecněné: kdybychom na řízení společnosti aplikovali existující teorie potřeb, stále bychom nevěděli, co kdo potřebuje přednostně, protože každý člověk má naprosto unikátní dynamický žebříček hodnot. Mnozí navíc mají i hodně vyvinutou potřebu autonomie, která je s plánováním druhých v rozporu. U vědeckého poznání je problémemem to, že kvůli abstrakci musí spoustu informací zredukovat do větších a srozumitelnějších celků. Tato komprese dat nám však bere unikátní charakteristiky, popisující osobní založení druhých.

Věřím, že pro kvalitní způsob bytí je důležité zkombinovat vědecké poznání člověka a sebepoznání. Odborníci mohou být cennými opěrnými body a pomoci nám udělat si v našich myšlenkách pořádek, ale nikdy by neměli nahradit odbornost nás a našich blízkých v rozhodování. Myslím, že i vládci ví, co zhruba lidé potřebují, ale ví to velmi povrchně a neúplně. Ač mezi nimi jsou skutečně výjimečné osobnosti, o mně nebo vás mohou mít jen několik základních statistických údajů a obecné vědecké poznatky – to je v komparaci s tím, kolik toho o sobě víte Vy, zatraceně málo. Jako cestu k lepší společnosti vidím nechat rozhodování na jednotlivcích a šířit vzdělání, které sebeuvědomění může rozšiřovat a učinit rozhodování kvalifikovanějším.