Kdyby nebyl stát, kdo by vybíral clo? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Evropská unie, zřejmě pod přívalem zboží z Číny a záchvěvem nesmyslného protekcionismu, se, jak už to ani jinak neumí a nedělá, rozhodla zhoršit životní úroveň svých obyvatel tím, že prodraží balíčky z východní Asie o nesmyslné poplatky a zvětší fronty a návaly na celnicích, asi aby lidé dostávali to, co chtějí, mnohem dráže, mnohem později a s mnohem větší naštvaností všech zúčastněných, což je, jak se zdá, trojí vítězství tohoto zjevně neužitečného spolku. Při dnešní úrovni zaměstnanosti není možné pokrýt takto zvýšené požadavky na odbavení zásilek bez obětování značných mzdových a dalších nákladů, neb zde není tolik dostupných celníků. Lze tedy očekávat, že vinou nedostatečných pracovních kapacit se balíky budou hromadit, čímž se celní pošta mezi Motolem a Smíchovem učiní významným prvkem pražského panoramatu, proti němuž i blízký vrch Petřín stane se trpaslíkem.

Až zasáhnou památkáři, nebo možná ještě dříve, nebudou-li povolaní chtít stvořit výše uvedený špektákl v podobě čínské věže, přejde celní pošta na namátkový systém. Clo bude vyměřováno nahodile, ale zato velmi tvrdě a spravedlivě, protože někteří to za ty ostatní odnést musí. Nákup z Číny se tak stane loterií a adrenalinovým zážitkem. Ze strachu z výhry povstane nový tržní produkt, jenž se svou slávou zařadí vedle tepelných koulí a půjček na kotle k naprosté špičce výmyslů nepřímo stvořených státem. Celní pojištění přímo pro zákazníky čínských obchodů. Vznikne tedy celá řada nových pracovních míst, jak v pojišťovnictví, tak na celnici. A za tuto pracovní politiku patří státu uznání, protože kdyby nebylo státu, kdo by tyto lidi zaměstnával? Nemůžeme se přece spoléhat na to, že lidé, kteří si dosud objednávali levnější zboží z Číny, ušetřili nějaké peníze. Nebo můžeme?