Když ze státního, tak bez snažení – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Situace kolem pandemie přivalila klacky pod nohy mnoha profesím. Jednou z nich je živá kultura. V této oblasti vedle sebe fungovala tělesa úplně nezávislá na státních penězích, tělesa pobírající grantovou podporu a tělesa přímo státem zřizovaná. Kromě klacků pod nohami všech těchto uskupení se zde nyní objevuje prostor pro kreativitu. Respektive, pokud soubor, divadlo nebo galerie chce přežít, kreativní být MUSÍ. A nebo ne, když žije ze státního? Následující příklad neřeší otázku, zda je nebo není správné mít dotovanou kulturu. Jde dva skutečné příklady jednání v nastaveném systému a současné situaci.

Představte si dvě kulturní instituce jako dva pekaře. Jeden je soukromou firmou a grantová podpora pro něj znamená 20 % tržeb. Ten druhý je státní příspěvkovou organizací a vlastní tržby mu dělají jen 40 %. Kvůli pandemii nyní nemohou používat pec. Pekař číslo jedna začal okamžitě s nepečenými výrobky. Vymýšlí nové recepty, dál oslovuje zákazníky. Jeho plat se o něco snížil, avšak se může oproti původnímu (z dob před omezením) i zvýšit. Druhý pekař jen dál zadělává těsto. Z těsta sice nemůže nic upéct, ale pokračuje v odvádění nějaké činnosti, a tedy pobírá část své mzdy bez ohledu na to, zda vyrobí nějaký produkt. Jeho zřizovatele to netrápí. Ví, že má za sebou silnou státní oporu, a že ho stát nenechá padnout. Nemá zapotřebí upéct chleba, ze kterého se někdo nasytí. Stačí, že bude dělat, že dělá a to, že výsledek jeho dělání nikomu nic nepřinese ho netrápí. Nemusí…

Oba příklady se zakládají na skutečnosti. Kvůli vlastnímu zainteresování v oboru je raději nebudu přímo jmenovat. Děkuji za pochopení a za diskuzi.