Komu by nejvíc uškodil zákaz chovů – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Zásadním předpokladem argumentů pro veganství je idea, že stravovací návyky moderního člověka jsou v zásadě záležitostí volby. Z pohledu etického egoismu člověk není povinen řešit utrpení ve svém okolí. Pokud jej však svými činy přímo způsobuje, k jejich přerušení mu v zásadě nevyhnutelně vzniká kategorický imperativ. Zdá se mi ovšem, že existuje minimálně jedna skupina, pro kterou tento důsledek v praxi neplatí. Jsou to lidé, kteří již dnes mají omezené nebo narušené stravovací návyky do té míry, že každé další zúžení výběru jim může drasticky uškodit. Jedná se typicky o lidi s velmi nízkou hmotností, různými potravinovými intolerancemi, poruchami příjmu potravy, celkovým nechutenstvím k většině dostupných jídel a také některé staré lidi. Mnozí toto namítají i u velmi malých dětí (čemuž sám nerozumím dost) a v širším smyslu lze jistě uvést i velmi chudé lidi. V těchto případech je konzumace živočišných produktů jediným prostředkem vyhnutí se vlastnímu strádání, což, zdá se mi, je poměrně pádný argument, proč ani do budoucna není eticky zcela přijatelné živočišnou produkci přerušit. Za smysluplnější (a nejspíš i reálnější) kroky považuji v současnosti přerušení státních dotací velkochovů a mnohem, mnohem širší společenskou diskuzi o přítomnosti velmi neetických praktik při práci se zvířaty.